Celoživotní zápas o trvalou svobodu

Jan Konzal          Publikováno 09.01.2017

Neděle křtu Páně, cyklus A
Iz 42,19; Mt 3,13-17
8. 1. 2017, Černošice

Sešly se nám dnes vedle vzkříšení Páně ještě dvě slavnosti: křest Páně a obnova naších manželských závazků Je to výhoda, protože vzájemně na sebe vrhají pronikavější světlo nez jindy. A jde v obou případech o významné příležitosti v dějinách záchrany lidské smysluplnosti, protože ilustrují, jak srovnat lidskou svobodu s povoláváním, jak věříme, povoláváním také božským.

Ježíšův křest u Jana v Jordánu začal nějakou dobu v předstihu před setkáním Jana a Ježíše. Když uzrálo Ježíšovo rozhodnutí změnit nějak radikálně svůj životní styl, musel projít pořádný kus cesty z Galileje k místu u Jericha, kde Jan křtil. Jak dosvědčuje Písmo výslovně, ten muž z Nazareta byl nám ostatním lidem podoben docela ve všem (kromě hříchu). To mimo jiné znamená, že Ježíš jde vyjádřit svoje veřejné pokání svobodně, cestou bylo o čem přemášlet, ale pouť dokončil. Jenže tváří v tvář Janovi nečekaně vstupují do procesu nebesa: Hlas z nebe deklaruje přítomným, že Ježíšovo svobodné rozhodnutí se stává zároveň povoláním, a proto také také vyvolením a dokonce i ospravedlněním: „…v něm se mi zalíbilo“ , oznamuje Pán nebes i země. A evangelista nepochybuje, že je to informace veřejná a zjevná aspoň těm, kdo mají uši k slyšení.

Být lepšími lidmi

Josef Kratěna          Publikováno 27.12.2016

Slavnost Narození Páně
Iz 9,2-7; Ž 96; Tt 2,11-14; L 2,1-20
25. 12. 2016, Hradec Králové

Dnes slavíme svátek Kristova narození. Původ tohoto svátku není zcela jasný. Nejspíše byl ovlivněn pohanskými slavnostmi zimního slunovratu. Slavení Vánoc, vzniklo patrně v první polovině čtvrtého století. Nejstarší záznam je z roku 354, kde je na dvou místech Filokalova chronografu uveden 25 prosinec jako den narození Ježíše Krista. Římané slavili tento den, jako svátek „slunce nepřemoženého“ – připomínku slunovratu. Pro křesťany se stal „svátkem nepřemoženého“ a posléze, kdy už zřejmě nepostačoval velikonoční termín, stal se křestní slavností. Nejstarším a asi nejznámějším biblickým textem čteným o Vánocích je úvod Janova evangelia. Slovem s velkým „S“ vstupoval Bůh do rozhovoru s člověkem už od samotného stvoření světa. Slovo bylo na počátku, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. Beze Slova nevzniklo vůbec nic. Slovo vkládal a stále vkládá Bůh do úst proroků. Slovo je život a život je Světlo lidí. To Světlo osvětluje temná místa abychom nemuseli tápat nebo klopýtat ve tmě nebo v nevědomosti. Světlo ovlivňuje i další lidské smysly.

Jak změnit smýšlení o Adventu

Martin Šály          Publikováno 12.12.2016

3. neděle adventní, cyklus A
Iz 35,1-10; Ž 146; Jk 5,7-10; Mt 11,2-11
11. 12. 2016

Adventní období nabízí provést inventuru našich očekávání, našich nadějí, inventuru toho, v co doufáme, k čemu upínáme naši budoucnost. Izajášovy naděje z prvního čtení se upínají k tomu, že sám Hospodin zachrání jeho lid: ustoupí jeho nemoci a bude odstraněna i jeho nesvatost - po nové cestě vytvořené Hospodinem neprojdou nečistí, dokonce ani hlupáci nezabloudí. Mocný Bůh svůj lid učiní čistým, doufá Izajáš, tím se naplní velká náboženská touha - zjeví se Boží sláva.

Průvodní obrazy, které Izajáš pro vyznání své naděje používá, jsou takříkajíc velmi lidské a srozumitelné. Budoucnost tohoto polopouštního národa bude dobrá, ba přímo nejlepší. Horký písek se změní v jezero, žíznivá země ve vodní zřídla. Poušť se zazelená a rozkvete. Nebude dravá zvěř, dobytek bude odpočívat. Tyto naděje, o kterých Izajáš hovoří, se příliš neliší od nadějí, kterým říkáme křesťanské. I v těch našich křesťanských nadějích doufáme v to lidsky viděno budoucí dobré, ba to nejlepší. Věříme, že Pán přijde a bude s námi. Zachrání nás, a očistí - vyhojí všechny naše nemoci, odstraní bolesti a nečistoty.

Univerzalita spásy

Pavel Hradilek          Publikováno 04.12.2016

2. neděle adventní
Iz 11,1-10; Ž 72; Ř 15,4-13; Mt 3,1-12
4. 12. 2015

Životním posláním apoštola Pavla bylo rozšířit poznání Krista za hranice židovství. Pokoušel se povzbuzovat pohany, že oni mají ke Kristu přístup, ale zejména musel přesvědčit své souvěrce, že je to boží záměr. V Tóře se mnoho argumentů najít nedá (zaslíbení se týkají praotců a Izraele jako celku), tak v dnešní perikopě z listu křesťanské obci v Římě (kde bylo zřejmě mnoho židokřesťanů) uvádí čtyři citáty z proroků, které jsou pohanům příznivě nakloněni. Čtvrtý citát uzavíral dnešní první čtení: V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné. (Iz 11,10)

Zhruba o 20 let později autor Lukášova evangelia vkládá do úst Janu Křtiteli slova k těm, kteří si jsou jisti svým vyvolením: Nemyslete si, že můžete říkat: Náš otec je Abraham. Pravím vám, že Bůh může Abrahomovi stvořit děti z těchto kamenů (Mt 3,9). Nezáleží na původu, ale na ochotě měnit smýšlení. Použitý obraz je dost drsný: Sekera už letí, už není možné ji zastavit – jedině vy můžete uhnout tím, že se obrátíte.

Skutečný král

Josef Staša          Publikováno 22.11.2016

34. neděle v mezidobí, cyklus C
Jr 23,1–6; Kantikum L 1,66–79; Ko 1,11–20; L 23,33–43
20. 11. 2016, Hradec Králové

Slavíme slavnost Krista Krále, který je spojen s koncem církevního roku. Takové období (konce kalendářního roku) bývá i v profánním světě rozhraním pro bilancování. Dnešní 1. čtení z knihy proroka Jr nám může také takové bilancování připomínat. Dary (vklady), přínosy (výnosy, ztráty), a výhled do budoucna (opatření, plány, vize).

Mnohokrát jsme slyšeli o Božích přislíbeních vyvolenému lidu, zprávy o jeho záchraně, napomínání, slitování, jeho vedení a o podobných vkladech či obdarováních Hospodinových. A přesto lid napříč všemi epochami s těmito Božími vklady tak „šeredí“ a hazarduje. Proto prorok Jeremiáš, který vidí důsledky konání lidu Izraele rozptýleného v zajetí, povstává zejména proti elitě duchovních vedoucích, proti autoritám, kteří v  prostředí Izraeli nepřátelském našli přece jen své místečko, prostředky pro vlastní prospěch včetně odvratu od svého Dárce.

Kdy nastane konec světa?

Ivana Krusberská          Publikováno 13.11.2016

33. neděle v mezidobí
Iz 65,17-25; 2Te 3, 6-13; L 21,5-19
13. 11. 2016, Brno

Kdy nastane konec světa? To je otázka, kterou si kladly nejen generace našich předků, ale očekávání konce světa je předmětem úvah a diskuzí i v dnešní době. Cítíme se přímo zavaleni zprávami o přírodních katastrofách, válkách, bídě a utrpení. Znepokojují nás zvěsti a svědectví o pronásledování a zabíjení křesťanů ve světě. Slova dnešního evangelia se proto zdají být aktuální.

Co je třeba ale vnímat víc než to, že se hroutí naše životní jistoty, je jistota, že nás Kristus neopustí ani v té nejtěžší životní situaci. A to co se očekává od nás, je nutnost vytrvat, být věrný Kristu a jeho učení.

Nádej a záchrana pre to, čo už zahynulo

Gabriela Buknová          Publikováno 30.10.2016

31. neděle v mezidobí, cyklus C
Ab 1,1-4.2,1-4; Ž 119,137-144; 2Te 1,1-4.11-12; L 19,1-10
30.10. 2016, Marianka

Téma dnešnej liturgie - nádej a záchrana pre to, čo už zahynulo - sa ťahá od žalmu, cez proroka a vrcholí v evanjeliovom úryvku.

Pre nás je to paradox: Ako je možné zachrániť to, čo už zahynulo? To je predsa zmarené, zničené, možno sa z toho nanajvýš tak poučiť do budúcnosti, ale to je všetko.

Žalmista sa dovoláva záchrany skrze Zákon. Žalm 119 je akousi ódou na zákon. Zákon je dobrý a jeho dodržiavanie sa určite oplatí. Hospodin potresce, zničí, zavrhne hriešnikov, ale spravodliví budú odmenení. Vidí neprávosti, trpko si sťažuje na svojich nepriateľov, vníma svoje pokorenie, ale je presvedčený, že toto všetko ho udržuje bdelým a verným pri plnení božích zákonov. Dúfa že keď bude dodržiavať zákon nie ako mŕtvu literu, ale ako živé slovo Hospodina a žiť podľa neho, bude žiť v Božej priazni a bude zachránený.

Země plná Hospodinovy milosti

Pavla Stašová          Publikováno 23.10.2016

30. neděle v mezidobí, cyklus C
Jl 2, 23-32; Ž 65; 2Tm 4,6-8.16-18
23. 10. 2016, Hradec Králové

Naše země a naše životy jsou plné Hospodinovy milosti, jen kdybychom se uměli dobře dívat.

O Boží přítomnosti uprostřed svého lidu a jeho péči o tento lid nás ujišťoval prorok Joél v dnešním prvním čtení. Za co všechno bychom měli být Bohu vděčni, a z čeho všeho máme důvod radovat se, nám připomenula slova žalmu. Ve druhém čtení jsme slyšeli pravděpodobný odkaz apoštola Pavla, který pro nás může být povzbuzující. Ani předtucha blízké smrti v Pavlovi nevyvolala žádné chmurné myšlenky ani strach. Spoléhal totiž pevně na to, že Bůh je věrný svým zaslíbením. Věřil, že Pán je stále s ním a dává mu sílu. Uchoval si víru i uprostřed nepříznivých okolností, ve vězení a před soudem, i když ho všichni opustili. Bojoval až do konce a proto se mohl těšit na život v Božím království. A těšil se, že tam nebude sám.

Utrpení, pláč, naděje

Martin Šály          Publikováno 02.10.2016

27. neděle v mezidobí, cyklus C
Pl 1,1-6; Ž 137; 2Tm 1,1-14; L 17,5-10
2. 10. 2016, Černošice

Dnešní první čtení je ze samého začátku knihy Pláč, jejímž obsahem je nářek nad pádem Jeruzaléma r. 587 před Kristem, kdy byl zbořen první Jeruzalémský chrám a velká část izraelitů byla odvlečena do babylonského zajetí.

Kniha Pláč je sice tradičně připisována Jeremjášovi, ale jejím autorem je zřejmě někdo z těch, kdo zůstal v Palestině a dívá se na spoušť kolem sebe. Vidí osamělé město, které mělo mnoho lidu, to je nyní jako vdova, tedy bez právní ochrany, bez struktur podporujících život. Všichni přátelé a milenci Izrael opustili, tedy zradili političtí spojenci. Rozpadají se náboženské jistoty, na svátky na Sion nikdo nepřichází a kněží vzdychají, slyšeli jsme v prvním čtení. Není utěšitele, není útěchy.

Boží milosrdenství nad naše chápání

Josef Kratěna          Publikováno 11.09.2016

24. neděle v mezidobí, cyklus C
Jr 4,11-12.22-28; Ž 14; Tm 1,12-17; L 15,1-10
11. 9. 2016, Hradec Králové

Všechna dnešní čtení mají jedno téma, a to Boží milosrdenství které je nad naše chápání.
V prvním čtení Jeremjáš oznamuje Boží soud nad nevěrným - ztraceným lidem Izraele: „Celá země bude zpustošena, ale nezničím ji úplně“. Je přeci jen nějaká naděje na záchranu? Ve čtrnáctém verši této čtvrté kapitoly se píše „Jeruzaléme, umyj své srdce od zla, abys byl zachráněn“. Z toho je patrné, že podmínkou záchrany je zde změna smýšlení a pokání. Pavel ve druhém čtení vyznává, že byl pronásledovatel církve a násilník. Byl Bohu ztracen. Nyní děkuje za Boží milost, která mu byla spolu s vírou a láskou darována, když si ho jako ztraceného Ježíš našel. V evangeliu jsme slyšeli dvě ze tří podobenství určené nejen reptajícím farizeům a zákoníkům, kterým se nelíbilo, že Ježíš hovoří, ale i hoduje s celníky a hříšníky. Všichni víme, že celníci byli kolaboranti, pracovali pro Římany ale hlavně pro sebe. Hříšníci byli vlastně všichni, kdo nebyli zákoníky nebo farizeové. Jak celníci, tak hříšníci byli v očích farizeů zavrženíhodní.
Syndikovat obsah