Být připraven ke žni

Josef Kratěna          Publikováno 20.03.2017

3. neděle v postu, cyklus A
Ex 17,1-7; Ž 95; Ř 5,1-11; J 4,5-42
19. 3. 2017, Hradec Králové

I dnes jsou lidé zapomětliví, věčně nespokojení, pochybovační, prostě nedokonalí. Ne jinak tomu bylo v Mojžíšově době. Izraelité často zapomínali na to, že je Bůh provázel pomocí nejen při útěku z Egypta, ale i při následném putování pouští. Těžce snášeli útrapy, které je cestou potkávali. V Egyptě sice trpěli, ale měli alespoň co jíst a pít. Na poušti jim došla voda a oni začali reptat proti Mojžíšovi. Proč jsi nás vyvedl z otroctví? Abychom zde zemřeli žízní a hladem? I přes veliká znamení, která skrze Mojžíše učinil Hospodin, přestávali věřit v Jeho pomoc. Pochybovali o tom, že se Bůh o ně postará a je skutečně s nimi. Mojžíš, kterému hrozilo ukamenování, prosí Hospodina o pomoc a On mu pomáhá. Stejnou holí, která umožnila Izraelitům přechod Nilu, má udeřit do skály a z ní vytryskne voda. Pochybující národ má poznat, že Bůh putuje stále s nimi a neopustí je. I pro ty největší pochybnosti má Bůh slitování a dává naději. Tou nadějí je skála, ze které tryská voda. Pavel ve svém listu do Korintu říká, že tou skálou je Kristus. Mojžíš, který je příkladem toho, jak má vypadat vztah s Bohem, byl nejpokornější ze všech lidí, byl vzorem veliké víry, ale přesto také zapochyboval. Důsledkem jeho pochyb bylo, že zaslíbenou zemi viděl jen z dálky, ale sám do ní vstoupit nesměl.

Nabídka daru

Rostislav Krusberský          Publikováno 13.03.2017

2. neděle postní, cyklus A
Gn 12,1-4a; Ž 121; Ř 4,1-5.13-17; J 3,1-17
12. 3. 2017, Brno

Počátek velkého Abramova poslání je prostý i těžký. Proslulé "vyjdi" znamenalo opuštění dosavadních jistot. Pán promlouvá k Abramovi a posílá jej do neznámé země. Abramova víra je velká, neboť odchází ze země, kterou dobře zná. Vydává se se svou rodinou do kenaanské země, a neví, jaké zkoušky je na cestě čekají a důvěra v Hospodina mu dává sílu na cestě k novému domovu.

V evangeliu hovoří Nikodém s Ježíšem o naslouchání Božímu hlasu. V jeho otázkách můžeme cítit jistou nedůvěru, ale dostává se mu odpovědí, které se vztahují i na nás. I my jsme se znovu narodili z Ducha při křtu. Taky naše víra někdy oslabuje, když jsme vystaveni různým zkouškám na naší pozemské pouti.

Dva druhy statečnosti

Martin Šály          Publikováno 05.03.2017

1. neděle postní, cyklus A
Gn 2,15-17;3,1-7; Ž 32; Ř 5,12-19; Mt 4,1-11
5. 3. 2017, Klíček

Dnešní texty nabízejí dvě velká povzbuzení.

První povzbuzení je, že zlu můžeme čelit. Onen příběh o Ježíšových pokušeních na poušti je „typovým“ příběhem pro nás. V Matoušově evangeliu je Ježíš bezprostředně před dnešním úryvkem pokřtěn a označen za Božího syna, toho milovaného, ve kterém Bůh nalezl zalíbení. A to je i náš příběh: i my jsme ve křtu také přijali, že jsme Božími dětmi, těmi milovanými, ve kterých Bůh nalezl zalíbení. Ježíše, jak píše Matouš, do pustiny zavedl sám Duch, tedy pustina do jeho životu měla patřit. A to je i náš příběh: součástí našeho života jsou různé pustiny, do kterých jsme životem přivedeni. A součástí našich životů jsou i pokušení, jak se strastem vyhnout pomocí zkratky, jak si ulevit a nemuset místo toho namáhavě zůstávat svým myšlením, slovy i činy v postoji Božího dítěte, v situaci zátěže a únavy.

Záchrana z jakékoli temnoty

Pavla Stašová          Publikováno 29.01.2017

3. neděle po Zjevení Páně, cyklus A
Iz 9,1-4; Žalm 27; 1 K 1,10-18; Mt 4,12-23
22. 1. 2017, Hradec Králové

Dnes slavíme 3. neděli po Zjevení Páně. Základním tématem nedělí po Zjevení Páně až do postní doby je naplňování mesiánských příslibů v Ježíši Kristu.

Čtení z knihy proroka Izaiáše nám připomenulo zaslíbení velikého světla. To, co se stane, je v záměru Hospodina: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo“. Byla to předpověď míru pro lid, který byl ve válce s Asýrií. S mírem přijde náhlá radost. Všechno co se používá k válce, už nebude potřeba! Hospodin svému lidu pošle Zachránce, který mu přinese osvobození nejen od války. Stane se to tak náhle, jako tomu bylo v den Midjánu. V ten den zvítězili Izraelci nad Midianity, kteří je okupovali - Gedeon asi s 300 vojáky vnikl do tábora spících nepřátel, způsobil tam veliký hluk a rozespalí nepřátelé se mezi sebou sami pobili. Velikánské vojsko bylo zničeno, aniž by Izraelité museli vytasit meč.

Hospodin je vždycky přichystán svůj lid zachránit z jakékoliv temnoty. On je naše světlo a naše spása, to nám připomenul žalm krále Davida, ke kterému jsme se mohli připojit.

Celoživotní zápas o trvalou svobodu

Jan Konzal          Publikováno 09.01.2017

Neděle křtu Páně, cyklus A
Iz 42,19; Mt 3,13-17
8. 1. 2017, Černošice

Sešly se nám dnes vedle vzkříšení Páně ještě dvě slavnosti: křest Páně a obnova naších manželských závazků Je to výhoda, protože vzájemně na sebe vrhají pronikavější světlo nez jindy. A jde v obou případech o významné příležitosti v dějinách záchrany lidské smysluplnosti, protože ilustrují, jak srovnat lidskou svobodu s povoláváním, jak věříme, povoláváním také božským.

Ježíšův křest u Jana v Jordánu začal nějakou dobu v předstihu před setkáním Jana a Ježíše. Když uzrálo Ježíšovo rozhodnutí změnit nějak radikálně svůj životní styl, musel projít pořádný kus cesty z Galileje k místu u Jericha, kde Jan křtil. Jak dosvědčuje Písmo výslovně, ten muž z Nazareta byl nám ostatním lidem podoben docela ve všem (kromě hříchu). To mimo jiné znamená, že Ježíš jde vyjádřit svoje veřejné pokání svobodně, cestou bylo o čem přemášlet, ale pouť dokončil. Jenže tváří v tvář Janovi nečekaně vstupují do procesu nebesa: Hlas z nebe deklaruje přítomným, že Ježíšovo svobodné rozhodnutí se stává zároveň povoláním, a proto také také vyvolením a dokonce i ospravedlněním: „…v něm se mi zalíbilo“ , oznamuje Pán nebes i země. A evangelista nepochybuje, že je to informace veřejná a zjevná aspoň těm, kdo mají uši k slyšení.

Být lepšími lidmi

Josef Kratěna          Publikováno 27.12.2016

Slavnost Narození Páně
Iz 9,2-7; Ž 96; Tt 2,11-14; L 2,1-20
25. 12. 2016, Hradec Králové

Dnes slavíme svátek Kristova narození. Původ tohoto svátku není zcela jasný. Nejspíše byl ovlivněn pohanskými slavnostmi zimního slunovratu. Slavení Vánoc, vzniklo patrně v první polovině čtvrtého století. Nejstarší záznam je z roku 354, kde je na dvou místech Filokalova chronografu uveden 25 prosinec jako den narození Ježíše Krista. Římané slavili tento den, jako svátek „slunce nepřemoženého“ – připomínku slunovratu. Pro křesťany se stal „svátkem nepřemoženého“ a posléze, kdy už zřejmě nepostačoval velikonoční termín, stal se křestní slavností. Nejstarším a asi nejznámějším biblickým textem čteným o Vánocích je úvod Janova evangelia. Slovem s velkým „S“ vstupoval Bůh do rozhovoru s člověkem už od samotného stvoření světa. Slovo bylo na počátku, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. Beze Slova nevzniklo vůbec nic. Slovo vkládal a stále vkládá Bůh do úst proroků. Slovo je život a život je Světlo lidí. To Světlo osvětluje temná místa abychom nemuseli tápat nebo klopýtat ve tmě nebo v nevědomosti. Světlo ovlivňuje i další lidské smysly.

Jak změnit smýšlení o Adventu

Martin Šály          Publikováno 12.12.2016

3. neděle adventní, cyklus A
Iz 35,1-10; Ž 146; Jk 5,7-10; Mt 11,2-11
11. 12. 2016

Adventní období nabízí provést inventuru našich očekávání, našich nadějí, inventuru toho, v co doufáme, k čemu upínáme naši budoucnost. Izajášovy naděje z prvního čtení se upínají k tomu, že sám Hospodin zachrání jeho lid: ustoupí jeho nemoci a bude odstraněna i jeho nesvatost - po nové cestě vytvořené Hospodinem neprojdou nečistí, dokonce ani hlupáci nezabloudí. Mocný Bůh svůj lid učiní čistým, doufá Izajáš, tím se naplní velká náboženská touha - zjeví se Boží sláva.

Průvodní obrazy, které Izajáš pro vyznání své naděje používá, jsou takříkajíc velmi lidské a srozumitelné. Budoucnost tohoto polopouštního národa bude dobrá, ba přímo nejlepší. Horký písek se změní v jezero, žíznivá země ve vodní zřídla. Poušť se zazelená a rozkvete. Nebude dravá zvěř, dobytek bude odpočívat. Tyto naděje, o kterých Izajáš hovoří, se příliš neliší od nadějí, kterým říkáme křesťanské. I v těch našich křesťanských nadějích doufáme v to lidsky viděno budoucí dobré, ba to nejlepší. Věříme, že Pán přijde a bude s námi. Zachrání nás, a očistí - vyhojí všechny naše nemoci, odstraní bolesti a nečistoty.

Univerzalita spásy

Pavel Hradilek          Publikováno 04.12.2016

2. neděle adventní
Iz 11,1-10; Ž 72; Ř 15,4-13; Mt 3,1-12
4. 12. 2015

Životním posláním apoštola Pavla bylo rozšířit poznání Krista za hranice židovství. Pokoušel se povzbuzovat pohany, že oni mají ke Kristu přístup, ale zejména musel přesvědčit své souvěrce, že je to boží záměr. V Tóře se mnoho argumentů najít nedá (zaslíbení se týkají praotců a Izraele jako celku), tak v dnešní perikopě z listu křesťanské obci v Římě (kde bylo zřejmě mnoho židokřesťanů) uvádí čtyři citáty z proroků, které jsou pohanům příznivě nakloněni. Čtvrtý citát uzavíral dnešní první čtení: V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům, a místo jeho odpočinutí bude slavné. (Iz 11,10)

Zhruba o 20 let později autor Lukášova evangelia vkládá do úst Janu Křtiteli slova k těm, kteří si jsou jisti svým vyvolením: Nemyslete si, že můžete říkat: Náš otec je Abraham. Pravím vám, že Bůh může Abrahomovi stvořit děti z těchto kamenů (Mt 3,9). Nezáleží na původu, ale na ochotě měnit smýšlení. Použitý obraz je dost drsný: Sekera už letí, už není možné ji zastavit – jedině vy můžete uhnout tím, že se obrátíte.

Skutečný král

Josef Staša          Publikováno 22.11.2016

34. neděle v mezidobí, cyklus C
Jr 23,1–6; Kantikum L 1,66–79; Ko 1,11–20; L 23,33–43
20. 11. 2016, Hradec Králové

Slavíme slavnost Krista Krále, který je spojen s koncem církevního roku. Takové období (konce kalendářního roku) bývá i v profánním světě rozhraním pro bilancování. Dnešní 1. čtení z knihy proroka Jr nám může také takové bilancování připomínat. Dary (vklady), přínosy (výnosy, ztráty), a výhled do budoucna (opatření, plány, vize).

Mnohokrát jsme slyšeli o Božích přislíbeních vyvolenému lidu, zprávy o jeho záchraně, napomínání, slitování, jeho vedení a o podobných vkladech či obdarováních Hospodinových. A přesto lid napříč všemi epochami s těmito Božími vklady tak „šeredí“ a hazarduje. Proto prorok Jeremiáš, který vidí důsledky konání lidu Izraele rozptýleného v zajetí, povstává zejména proti elitě duchovních vedoucích, proti autoritám, kteří v  prostředí Izraeli nepřátelském našli přece jen své místečko, prostředky pro vlastní prospěch včetně odvratu od svého Dárce.

Kdy nastane konec světa?

Ivana Krusberská          Publikováno 13.11.2016

33. neděle v mezidobí
Iz 65,17-25; 2Te 3, 6-13; L 21,5-19
13. 11. 2016, Brno

Kdy nastane konec světa? To je otázka, kterou si kladly nejen generace našich předků, ale očekávání konce světa je předmětem úvah a diskuzí i v dnešní době. Cítíme se přímo zavaleni zprávami o přírodních katastrofách, válkách, bídě a utrpení. Znepokojují nás zvěsti a svědectví o pronásledování a zabíjení křesťanů ve světě. Slova dnešního evangelia se proto zdají být aktuální.

Co je třeba ale vnímat víc než to, že se hroutí naše životní jistoty, je jistota, že nás Kristus neopustí ani v té nejtěžší životní situaci. A to co se očekává od nás, je nutnost vytrvat, být věrný Kristu a jeho učení.

Syndikovat obsah