O této velikonoční noci jsou dvě ženy svědky události vzkříšení, zakládající události naší víry. Nevidí nejprve vzkříšeného osobně, ale anděla, který právě odvalil kámen z hrobu, ve kterém byl Ježíš pohřben. Matouš nám říká, že anděl odvalil kámen; ne proto aby dovolil Ježíšovi vyjít, ale aby umožnil ženám vstoupit do hrobu, aby na vlastní oči viděly, že ten, koho hledají, už tu není! trochu jako by říkal: „Pojďte se podívat! Jeho hrob je prázdný“.

Vidíme, že událost má dvojí účinek: stráže jsou ohromeny strachem „roztřásli se a zůstali jako mrtví“. Víme, že strach není dobrý rádce: paralyzuje nás v našich hnutích a zbavuje nás všech našich sil.

Ale co přístup žen?

V Markově evangeliu můžeme pozorovat, že ženy u hrobu jsou zachváceny strachem, třesou se a prchají. Matoušovo evangelium nám odhaluje jiný postoj, postoj vytvořený z důvěry a radosti: jsou tam ženy, plně vnímavé k poselství a jednání tohoto anděla, který jim říká: „Vy se nebojte. Pojďte a podívejte se na místo, kde ležel Pán. A rychle jděte a povězte jeho učedníkům…

V evangeliu, které jsme právě slyšeli, ženy neztrácejí půdu pod nohama… ale naopak běží, aby přinesly zprávu učedníkům. A co se cestou děje? Ježíš jim jde vstříc a říká jim: „Buďte pozdraveny! „. A dvě ženy, které nikdy nepřestaly zpovzdálí následovat Ježíše, nyní vědí, že mají udělat tato tři jednoduchá gesta: přiblížit se k Němu s důvěrou, uchopit Jeho nohy, klanět se před Ním. Kdyby zůstaly ve strachu, tohoto by nebyly schopny.

Je to Ježíš, kdo promlouvá jako první a říká jim: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, aby odešli do Galileje…“. Toto slovo použité Ježíšem se mi zdá klíčové. Ježíš už nemluví o „učednících“ (jako anděl), ale o „bratřích“! Není toto ta nekonečná jemnost Boha a jeho bezpodmínečné lásky, která je v tomto vyjádřena? Skrze smrt a vzkříšení Ježíše, jeho jediného Syna, jsme se nyní všichni stali bratry a sestrami. Tato dobrá zpráva nás nemůže nechat lhostejnými. Kristus je vzkříšen, je živý a neustále nás zvedá zpátky na nohy!

V srdci této Velikonoční noci nám všem říká: „Buďte pozdraveni! Zahřívá naše srdce svou přítomností a chce znovu zažehnout plamen naší Lásky, naší Naděje a naší Víry.

Víra ve vzkříšení nás uvádí do pohybu, abychom nezůstávali obráceni k minulosti a neztráceli čas sterilními diskusemi;  vyvádí nás z našich strachů.  Víra ve vzkříšeného Krista nám umožňuje odmítnout poručnictví strážců smrti, kteří jsou někdy skryti v našich hlubinách, a brání nám žít a dosvědčovat radost z víry, která nás oživuje.

Víra ve vzkříšeného Krista nás žene vpřed! Otevírá nás Životu v plnosti.

Toto hlásá Pavel v prvním čtení: „My všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt. Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života.“

V tento velký den Vítězství lásky buďme také beze strachu a odvažme se hlásat svou víru v tohoto Boha, který chce život.

Odvažme se každý den zažívat přechody ze smrti do života jednoduchými a bratrskými a sesterskými činy.

Kéž radost ze vzkříšeného Krista září na našich tvářích, abychom se stali přenašeči toho, kdo se k nám připojuje tam, kde zrovna jsme.

Kristus žije! Kristus je vzkříšen!

Odvažme se s důvěrou riskovat toto krásné dobrodružství nového života, života obnoveného vzkříšením Krista, který z nás chce učinit svobodné bytosti.