Slavíme dnes svátek seslání Ducha svatého – Letnic. Je to třetí největší křesťanský svátek. Zároveň je tento svátek završením Velikonoc. Velikonoce i Letnice mají pro Židy spojitost s událostmi z dějin spásy. Velikonoce jsou připomínkou vyvedení izraelitů z Egypta, Letnice pak vzpomínkou na darování desatera na Sinaji. Pro nás je to svátek vzkříšení Ježíše Krista a svátek seslání…

Třeba se nám tyto Velikonoce na naší tápavé cestě za Kristem a s Kristem povedly. Třeba tak, že na nás dolehl kus temnot vnějších nebo vnitřních a my jsme reagovali jinak než dříve – statečněji nebo pokorněji, neutekli jsme tentokrát, ale nechali se jimi jakoby přemoci a pohřbít s Kristem – a zakusili jsme pak…

Čtvrtá neděle velikonoční, kterou dnes slavíme, je nazývána nedělí dobrého pastýře. Obraz Boha jako pastýře prostupuje celou Biblí od Starého až po Nový zákon. Ten obraz vyjadřuje Boží péči o lidi, jeho osobní vztah k nim a ochranu, kterou jim poskytuje. Podobně jako pastýř shromažďuje své stádo, Bůh shromažďuje své lidi, „nosí je v náručí“ a šetrně…

V této veliké noci jsme znovu četli velké příběhy naší víry. Nejprve jsme slyšeli, jak svět poprvé procitá ze tmy. Bůh promlouvá, vzniká světlo, vzniká řád, vzniká život, a Bůh vše hodnotí jako dobré, dokonce velmi dobré. O smrti, o válce, o utrpení tam ještě není řeč. Text je připomínkou, že Bůh zamýšlel se světem…

Motto: Kristus – znamenie čias, ktorému sa bude odporovať. /Lk 2,34/ On je ustanovený na pád a na povstanie pre mnohých v Izraeli a na znamenie, ktorému budú odporovať. Predstavujem si deň plný zhonu a horúčkovitých príprav na večerné slávenie Paschy.  Ešte treba čo – to dokúpiť na trhu, vybrať vhodné jahňa alebo kozliatko zo stáda, piecť nekvasené chleby,…

Slyšeli jsme popis posledních Ježíšových Velikonoc. Před nimi Ježíš přinášel lidem obraz Boha a poselství o jejich věčném vyvolení. Při svém hlásání evangelia přišel sdělit, že Bůh se lidem dává navždycky, úplně a zadarmo. Není třeba se ho bát, je možné k němu přistupovat s důvěrou. Vždyť bez důvěry nemůže existovat láska, bez ní je…

Keď som pripravovala dnešnú úvahu, prešla som si a vypísala do poznámok sled úryvkov zo Sk a Zj. Z obidvoch sa semikontinuálne čítalo počas uplynulých 6 nedieľ.  Úryvky zo Sk podávali správy o vzniku a rozvoji prvotnej cirkvi. Od prázdneho hrobu cez Nanebovzatie až po Zoslanie Ducha Sv. Správy o tom, ako sa z ustrašených a bezradných učeníkov stali neohrození hlásatelia Zmŕtvychvstalého Krista. …

Počuli sme rôzne čítania z Biblie. Z rôznych období života Božieho ľudu. Ale všetky majú spoločné jedno: prísľub, nádej, očakávanie a v evanjeliu podľa Jána aj naplnenie. Proroci ohlasovali príchod Mesiáša, ktorý bude vládnuť spravodlivo a verne. Ľud očakával mocné Božie činy, také, aké si pripomínal za čias vyslobodenia zo zajatia, či najvačšej slávy za kráľa Dávida. Ale zároveň poukazovali…

Evangelium dnešní 6. neděle velikonoční nám představuje úryvek z promluvy, kterou pronesl Ježíš k apoštolům při Poslední večeři (srov. Jan 14,23-29). Při té večeři se s nimi loučil a před svým blížícím se  ukřižováním je chtěl ujistit, že i když od nich odejde, zase k nim přijde. Nezůstanou sami, nezanechá je jako sirotky. Ježíš mluvil o svém velice těsném propojení…

V dnešním evangeliu se Ježíš zjevuje svým učedníkům u Tiberiadského jezera v  Galileji – na stejném místě, kde dříve nasytil zástup pěti tisíců. Nevíme jistě, proč se učedníci vydali zpět do Galileje. Možná slyšeli, že se tam mají setkat s Ježíšem, nebo se možná jednoduše v nejistotě vrátili domů ke svému původnímu zaměstnání – k…