Květnou nedělí začínáme Svatý týden a dnes si připomínáme Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma. Ježíš se tehdy poprvé nechal oslavovat jako král i když ve skromnějších, pokornějších a méně okázalých podmínkách, než bylo zvykem u tehdejších vládců a králů. I tehdy se při příjezdech panovníků nebo vojenských pohlavárů z válečných výprav na přivítanou mávalo palmovými ratolestmi a kladli se pláště na cestu. Dnes to nahrazuje rozvinutí červeného koberce pod nohy významným státním návštěvám, či důležitým osobám politického nebo kulturního života. Z nedávné minulosti – přítomnosti, ale víme, že někteří mocichtiví páni příliš nestojí o vítání na červených kobercích, ale sami si vynucují pozornost a usilují o pomyslné trůny třeba i za pomoci supersonických Kinžálů a tanků. Cesty nenechávají pokrývat palmovými ratolestmi, ale plášti i s mrtvými těly a krví.

Naproti tomu Ježíš přijíždí bouřlivě oslavován, chudý, pokorný, na vypůjčeném oslátku, ale jako král. Celý Izraelský národ očekával Zachránce – Mesiáše, který měl podle starozákonních proroků přijít na svět a vysvobodit Izrael od pohanů a římské nadvlády. Je patrné, že v Markově evangeliu, ale nejen v jeho, je kladen důraz na naplňování zejména Zachariášových proroctví. Četné řady svědků spolu s učedníky, kteří uvěřili a na vlastní oči viděli znamení, která Ježíš jménem svého Otce činil, uvěřili, že právě on je ten poslaný od Boha. On je Mesiáš a vykupitel. On je ten král. Tento král nyní triumfálně přijíždí na oslíkovi do Jeruzaléma a lidé v tom vidí naplnění Zachariášova proroctví. Přichází nový věk. Ježíš obsadí Jeruzalém a ujme se vlády. Jenomže všechno je jinak. Ježíš přijíždí bez jakékoli mocenské nebo politické ambice. Přijíždí jako služebník. On přišel na tento svět, aby nás pokoře a službě druhým učil, a byl nám vzorem. Svou službou nám přibližuje Boží království a život v plnosti. Jeho příjezd však předznamenává události, které ho přivedou k naprostému dnu lidského ponížení a znetvoření. Ježíš přijíždí, aby za nás položil svůj život a zachránil člověka, a tak se přiblížil k dovršení svého spásného díla. On není žádný válečník, a tak se snažil učedníkům a zástupům dát najevo, že jeho mesiášství je jiné, než všichni očekávají. Dostalo se mu nepochopení, opuštění a zrady. Zástupy nadšeně provolávající slávu, po pouhých pěti dnech nemilosrdně žádají jeho smrt. Až na Golgotě, po smrti Ježíšově, někteří z nich vyznávají: Toto je Boží Syn, skutečný králů Král.