Za Ježíšem přichází nějaký člověk. Přichází proto, že chce udělat něco, co by mu zaručovalo jistotu jeho spasení. Mnozí tehdy předpokládali, že k tomu, aby byl člověk spasen a získal život věčný, musí udělat něco velmi dobrého. Ježíš tyto jeho představy o zasloužení si Božího království boří. Říká mu: „Proč se mě ptáš na dobro, jediný…
Číst →Začnu dnešní homilii tak, jak se začínat nemá – budu nejprve citovat texty, které dnes nezazněly: Mt 16,27: Syn člověka má přijít v slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Ř 2,5-6: Svou tvrdostí a nekajícným srdcem si shromažďuješ hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého Božího soudu. On…
Číst →Řeč Moudrosti v Písmu je zřetelná a budí naši důvěru. Má cosi z absolutních jistot. Ovšem v reálných podmínkách našich životů vidíme často, že tahle řeč jakoby umlká anebo je dokonce odmítána jako opium. Současní běženci byli kdysi natolik bohatí (a tedy Bohem požehnaní), že mohli emigrovat. Dnes jsou chudí, ale o božím království, které chudým patří, neslyšeli…
Číst →Dnešní texty hodně pojednávají o strachu. Učedníci se na lodi zmítané bouří bojí o život. Takový strach známe, to je strach ze smrti, který má mnoho podob, bojíme se o sebe samotné, o naše blízké, naše děti, bojíme se o smysl toho, co děláme, aby se naše životy nerozpadly do nesmyslnosti a chaosu. Tak nějak…
Číst →Skoro celý tento měsíc čteme první knihu Samuelovu. Samuel byl poslední dobrý soudce Izraelského lidu a první velký prorok po Mojžíšovi. Jeho matka si ho vyprosila s tím, že ho zasvětí Bohu. Jako mladý se stal pomocníkem nejvyššího kněze Elího. Brzy ale slyšel Boží vůli jasněji než sám Elí. Když v bitvě padli oba jeho synové a…
Číst →Predstaviť si Otca aj Syna ako osoby – to nejako dokážeme. Všetci máme skúsenosti s otcom, poniektorí otcami aj ste. Takisto pojem syn nám nie je neznámy. Ale Duch svätý ako osoba…? Tak ďaleko moja predstavivosť nesiaha. Keď sa Mojžiš pýtal Boha na jeho meno, pýtal sa: Kto si? A Boh mu povedal: Ja som, ktorý som…
Číst →Pojďme si udělat společně výlet do minulosti. Zkusme se v myšlenkách přenést do doby konce prvního století, do doby, kdy asi psal autor Janova evangelia a (nejspíš o něco dříve) také autor listu Efezským. Budeme v době, kdy stejně jako my lidé hledají své jistoty, opory pro smysl svého života, kdy zápasí se svými strachy, posilují své…
Číst →Sme na konci liturgického medziobdobia i celého liturgického roku. Biblické texty v sebe nesú určitú naliehavosť. Významné udalosti máme už za sebou. Významné udalosti nás čakajú. Oboje pred nás kladú otázku, ako máme žiť v prítomnosti. Ježišovo podobenstvo o talentoch je dobre známe. Dobre známe texty skrývajú niekoľko nebezpečenstiev. Niekto môže podľahnúť pocitu, že už ten text pozná a nemá…
Číst →Ty apokalyptické texty na mne nepůsobily nikdy hrůzostrašně, spíše jsem je přecházel s nezájmem. Říkal jsem si, že žijeme náš život i víru tady a teď a příliš se zaobírat zvěstmi o konci všeho je vlastně zbytečné. Nevíme, kdy konec všeho bude. Podle Marka to nevěděl ani Ježíš. Nemusíme se tedy starat, kdy „ony dny“ nastanou….
Číst →Ezechiel pôsobil v čase Babylonského zajatia. Ľud bol vykorenený, lebo stratil chrám, miesto, kde podľa nich prebýval Boh. Ako keby prišli aj o Boha! Preto Ezechiel maľuje obraz Božej prítomnosti. Živej prítomnosti, ktorá nie je závislá na chráme, či inom kultovnom mieste. Boh je so svojim ľudom na ceste: a je jedno, či je to cesta púšťou z Egypta…
Číst →