Právě jsme vyslechli Janovy pašije. Využijme tuto příležitost zastavit se na chvíli pod křížem spolu s Ježíšovou matkou a učedníkem. Ještě včera ve večeřadle mohli zakoušet jeho blízkost a podporu, ale dnes je odděluje výška kříže a smrt. Ztrácejí mistra i milovanou osobu – jsou zdrcení a bezradní. Zároveň nejspíš bojují s pocity bezmoci, protože událostem posledních…
Číst →Dnešní příběh Marie z Magdaly začíná za tmy, stejně jako naše dnešní liturgie. Tma je i v Mariině srdci: ztratila Ježíše, který dával jejímu životu světlo a dala by všechno za to, aby se Ježíš vrátil a vše bylo jako dříve. Kéž by se zopakoval Lazarův příběh, tehdy byl Lazar mrtvý a přece vyšel z hrobu živý a…
Číst →O Velikonocích se v našich pohádkách zpřístupňovaly poklady. Něco na tom bude, i pro nás. Ten prazvláštní Izajášův služebník nám všem totiž nabízí zahlédnout náš vlastní hřích. Nikde jinde nelze vidět hřích lépe než v té tajemné situaci, kdy je náš Kristus pokrytý naším hříchem přibit na dřevo prokletí, jakým krucifix byl, je a bude, a kdy tam…
Číst →Do tajemství Ježíšovy večeře na rozloučenou můžeme jistě vstupovat skrze starozákonní hod beránka nebo skrze tradici přijatou a předávanou Pavlem. Celé třídení nás budou ale provázet jako ústřední texty janovské, pojďme se tedy podívat především na dnešní perikopu Janova evangelia. Říká se, že evangelium podle Jana si můžeme představit jako pohyb kyvadla: Ježíš je poslán…
Číst →Koho míní prorok Izaiáš oním Božím služebníkem, o němž jsme slyšeli v dnešním SZ čtení, není dosud zcela jednoznačné – v křesťanské tradici je však obvyklé vykládat tuto postavu jako jakýsi předobraz Krista. Líčení utrpení, kterým Boží služebník prochází pak křesťané vnímají jako předzvěst Pašijového příběhu, o čemž svědčí jeho zařazení do dnešní liturgie. Není…
Číst →Slavit Velikonoce znamená dovolit, aby aspoň ve vlastním srdci nastal (snad na chvíli, snad natrvalo) radikálně nový čas, čas přecházení Páně. To Bůh je zde a přehlíží své dílo a svůj majetek. Do jaké míry je lid jeho lidem. Izraelita už bydlel v zaslíbené zemi. I poté musel být připraven k exodu. Tou připraveností slavil…
Číst →Dnešní památka není prožitkem mýtického symbolu utrpení, ale konkrétní událostí dějin spásy. Vzpomínka na utrpení našeho Pána by neměla uvíznout v sentimentalitě. Ježíšův osud si zaslouží vděčnější a hlavně agilnější vzpomínku. Plakat nad ním je laciné, jestli mu neuvěříme, že je ten každodenní kříž třeba vzít a následovat ho. Následování ovšem přijde draho každého, levné…
Číst →V příběhu dnešního evangelia to téměř vypadá, jakoby si jeho aktéři, ženy i muži, uměli lépe poradit se smrtí než se životem. Možná se nám tím podobají. Ty ženy a muži věděli, že lidský život končí smrtí a že ke smrti patří rituály, které přijímání smrti ulehčí. Jako židovky a židé věděli, že Ježíšovo tělo se…
Číst →Dnešní skladba liturgických textů se může jevit podivná: Z velké slávy uvedení Ježíše jako proroka do Svatého města se přeskočí hned do pašijí. Ale má to svoji logiku. Dnešní slavnost rituálně předznamenává vstup do slavnosti křesťanských velikonoc. Velikonoce to nejsou proto, abychom v sobě provokovali pocity soucitu nad zmušeným Ježíšem. Jsou ve svém celku hutnou…
Číst →Není nic divného, že nerozumíme velikonocům ani my dnes; i proto má smysl je slavit každoročně znovu a znovu. Boží slovo nám přivádí na scénu dva typy věřících: jeden typ je běžný poctivý farník, příslušník takzvané lidové církve, zbožného stáda, odjakživa potěšení paternalisticky laděných duchovních správců; takoví nerozeznají ideologii a víru, pro obojí položí život…
Číst →