Slavit Velikonoce znamená dovolit, aby aspoň ve vlastním srdci nastal (snad na chvíli, snad natrvalo) radikálně nový čas, čas přecházení Páně. To Bůh je zde a přehlíží své dílo a svůj majetek. Do jaké míry je lid jeho lidem. Izraelita už bydlel v zaslíbené zemi. I poté musel být připraven k exodu. Tou připraveností slavil…

Dnešní památka není prožitkem mýtického symbolu utrpení, ale konkrétní událostí dějin spásy. Vzpomínka na utrpení našeho Pána by neměla uvíznout v sentimentalitě. Ježíšův osud si zaslouží vděčnější a hlavně agilnější vzpomínku. Plakat nad ním je laciné, jestli mu neuvěříme, že je ten každodenní kříž třeba vzít a následovat ho. Následování ovšem přijde draho každého, levné…

Dnešní skladba liturgických textů se může jevit podivná: Z velké slávy uvedení Ježíše jako proroka do Svatého města se přeskočí hned do pašijí. Ale má to svoji logiku. Dnešní slavnost rituálně předznamenává vstup do slavnosti křesťanských velikonoc. Velikonoce to nejsou proto, abychom v sobě provokovali pocity soucitu nad zmušeným Ježíšem. Jsou ve svém celku hutnou…

Není nic divného, že nerozumíme velikonocům ani my dnes; i proto má smysl je slavit každoročně znovu a znovu. Boží slovo nám přivádí na scénu dva typy věřících: jeden typ je běžný poctivý farník, příslušník takzvané lidové církve, zbožného stáda, odjakživa potěšení paternalisticky laděných duchovních správců; takoví nerozeznají ideologii a víru, pro obojí položí život…

Napřed několik vysvětlujících slov: při prvém čtení z Písma vás muselo napadnout, že v příběhu cosi neklape: Myslím ta přepodivnost, že Izrael musí natřít dveře svého domu skopovou krví, aby trestající Hospodin nezahrnul mezi Egypťany také Izraelce. Což Hospodin ve své vševědoucnosti nevidí nejen do domů, ale i do srdcí?! Taková námitka textu Písma není…

Dnešní modlitba nabízí klíč i ke čtením; konstatuje, že jsme osvobozeni v Ježíšově jménu, skrze jeho událost se my stáváme svobodnými. Ve Skutcích se říká, že ohromné množství lidí (je řeč o tisících)zaujatých událostmi letošní paschy se veřejně přihlásilo k radikální změně smýšlení. Napadne nás, že mohlo jít o davovou psychózu; velikonoce každoročně znamenaly pro…

Známý úryvek, který dodává Korinťanům odvahu k sebepřekročení směrem k radikálnější poctivosti. Domnívám se, že smíme v té větě sv. Pavla slyšet potvrzení reálné možnosti začít s poctivostí a životem podle pravdy i my přesto, že jsme, jací jsme. Zdá se to fantastické, zdá se to nemožné, vždyť se známe – a ta postní příprava právě má konec…