Dnešní památka není prožitkem mýtického symbolu utrpení, ale konkrétní událostí dějin spásy. Vzpomínka na utrpení našeho Pána by neměla uvíznout v sentimentalitě. Ježíšův osud si zaslouží vděčnější a hlavně agilnější vzpomínku. Plakat nad ním je laciné, jestli mu neuvěříme, že je ten každodenní kříž třeba vzít a následovat ho. Následování ovšem přijde draho každého, levné varianty neexistují.

Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova?

Iz: Nebude vůbec náhodou, že akceschopný služebník nepoužívá zbraní obvyklých v Hollywoodu. Hospodinův služebník neloví důvěru svým zjevem ani společenským postavením, proto ani neusiluje o přiznání náležité důstojnosti. Jeho seberealizací je boží dílo samo, služebníku proto nijak nevadí, že on pod tím dílem zaniká. Podobně je to se spásou |i ta bývá někdy nevzhledná a možná i ohavná jako akt ukřižování. Ten, kdo je ve skutečné nouzi, kdo spásu potřebuje, ten bez obtíží ocení i nevzhledný kořínek.

Žd: Písmo samo vyznává, že dokonce i Ježíše, Prvorozeného všech Hospodinových služebníků (kněží, pastýřů, proroků), stálo přijetí takové společenské pozice a role krajní osobní úsilí. Navzdory všem ideologům mýtických postav vůdců-hrdinů svědčí Písmo, že Ježíš se učil poslušnosti s pláčem, i Ježíš byl pokoušen způsobem známým nám všem. Taková víra se těžko vejde do náboženství budovaných z nacionálních, rasových, technokratických nebo oligarchických ideologií aspirantů na oblibu davů.

Jn: konfrontuje základní pojetí moci na jevišti světa a v jejich účinku na dějiny spásy: I ten Ježíš, který dokázal porazit protivníky dechem svých úst, je přemožen vůlí Otcovou, protože se s ní sám v lásce identifikoval. Za to zaplatil vysokou cenu, milování není laciný flirt se slovy. Také Šimon se jakoby identifikoval, ale místo na moc poslušnosti milujících spoléhá na sílu meče a taktizování na dvoře velekněze; takového snadno přemůže i to nejběžnější a u každého člověka všudypřítomné: obyčejný strach. Jidáš zase přivedl ozbrojený oddíl, dostatečný k vynucení jakéhokoli postoje, a vládl také kapitálem. Skutečně vyhrál prvé dějství tragédie. Jenže co s vítězstvím potom? Spása se děje neomylně, ale polovičaté hry s evangeliem se hercům i hledišti krutě nevyplácí. Cenu získá Magdalena, Petr s odkladem, Jidáš je diskvalifikován vůbec.

Každá doba se snaží izajášovského služebníka nějak po svém zdokonalit. Šimon zkusil sloužit dobré věci svého mistra mečem v zahradě a vlivem u dvora velekněze. Výsledkem byl dokonalý debakl: nejen porážka věci, ale i zostuzení pretendenta. Ježíš se nebál, že nahý ukřižovaný zostudí správnou věc, když zaplatí svou ctí. Diplomaté následují Krista právě převráceným postupem: potřebují prý reprezentační základnu, prostor pro kompromisy a pojišťovny, které uhradí neúspěchy. Otec neváhal popřát Synu společenský propad. Kdo chce dnes pracovat pro dějiny spásy, nepotřebuje víc politické nebo ekonomické moci než matka Tereza. Kriteria pokroku dějin spásy stanovuje jen Pán dějin, on také bude soudit zdar díla.