Dnešní příběh Marie z Magdaly začíná za tmy, stejně jako naše dnešní liturgie.

Tma je i v Mariině srdci: ztratila Ježíše, který dával jejímu životu světlo a dala by všechno za to, aby se Ježíš vrátil a vše bylo jako dříve. Kéž by se zopakoval Lazarův příběh, tehdy byl Lazar mrtvý a přece vyšel z hrobu živý a staré časy se pro Lazarovo okolí vrátily.

Navíc se hrob ukazuje prázdný, Marie tak nejenže ztratila Ježíše živého, ale i mrtvého. Marie pláče nad tím, že návrat neexistuje a jen pomalu začíná vidět, že Ježíšův návrat by nedával smysl pro Ježíše ani pro ni. Nejprve jí to ukazují plátno a šátek v hrobě. Lazar tehdy vyšel a měl – jak píše Jan – ruce i nohy … svázány pruhy plátna a jeho tvář byla zavinuta šátkem. Šátek a plátno nějak vázaly zpět Lazara znovu ke smrti a smrt k Ježíšovi už nepatří. Nebeské bytosti, které sedí na místě, kde bylo Ježíšovo tělo, také naznačují, že Marie by se měla připravit na něco úplně jiného, než návrat toho, co oplakávala, totiž obrátit pozornost od minulosti do budoucnosti.Touha po Ježíšovi, jak ho znala, je ale u Marie silná, touží alespoň po mrtvém Ježíšově těle, říká domnělému zahradníkovi: Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu. Touha mít Ježíše, zastírá Marii oči vidět Ježíše.

Ježíš pak osloví Marii jménem a ona ho pozná. Ale Marie žije stále v minulosti, oslovuje Ježíše Rabbuni, oslovením, které používala dříve. Možná teď myslí, že se ten lazarovský zázrak zopakoval a vrátí se ty šťastné časy, kdy bude moci znovu Ježíšovi naslouchat mu jako rabbimu a rozumět mu, putovat s ním a pomáhat mu, milovat ho a být s ním šťastná, tak šťastná. Ale Ježíš Marii řekne Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. A s tím si Marie neumí poradit – když Ježíš vystoupí, tak to už se vůbec nebude koho držet. Ježíš pak posílá Marii za druhými, kde věří, že Marie najde klíč.

Tím klíčem pro Marii, ve který Ježíš doufá, je milovaný učedník, onen velký hrdina Janova evangelia. Ježíš přišel na svět, aby ukázat lásku Boží na své lásce k přátelům. Ježíš sází smysl svého života na to, že to jeho přátelé přijmou. A učedník, kterého Ježíš miloval, ho nezklamal, běžel a byl u hrobu první. Vešel dovnitř a uvěřil. Milovaný učedník nebyl milovaný proto, že byl milovaný, ale proto, že přijal, že je milovaný. A přijetí Ježíšovy lásky uschopnilo tohoto učedníka doběhnout jako prvnímu a uvěřit jako prvnímu. Milovaný učedník drží primát víry, je zde otcem všech věřících, to  Petrovo prvenství v příběhu není tak zajímavé. Milovaný učedník jako první uvěřil, že janovsky řečeno zůstávat v Boží lásce stačí, naučil ho to prázdný hrob, potvrzení definitivní Ježíšovy ztráty.

A díky milovanému učedníkovi pak i Marie pochopila, že Velikonoce nejsou levné, jejich cena je, že se toho starého nedržíme, protože to už nežije, ale – a to je naše velikonoční naděje – už žije to, co v tom starém bylo od Boha. Marie už po Velikonocích nebyla ta samá. Milovaný učedník ji naučil, že se nemá držet Ježíše, ale že má zůstávat v Ježíšově lásce a v této lásce může věřit. A mimochodem, existuje vážně míněná hypotéza, že Marie z Magdaly je v evangeliu skrytě, zakódovaně oním milovaným učedníkem, protože Jan si nemohl ve své době dovolit založit své evangelium na primátu víry ženy.

Ať už tak či onak, Marie z Magdaly se po oné noci, které říkáme Velká, změnila. Kéž ani my po těchto Velikonocích už nebudeme ti samí jako předtím. Kéž pohřbíme to, k čemu jsme se upínali a zemřelo to bez návratu. Pokud se nám to podaří, to staré ožije novým životem, staré, co jsme bolestně oželeli a nakonec se toho dokázali nedržet, ožije tím, že přetvoří naši budoucnost.

Janovský klíč k Velikonocům je prostinký: po vzoru milovaného učedníka (či učednice) uvěřit v Boží lásku vůči nám. Když to přijmeme, budeme svobodní a pomine ta touha se Ježíše držet. Ale pokud se nám to nepodaří jako tenkrát Marii, druzí nám pomůžou a pokud to nebude stačit, jistě nám Ježíš pošle jiného Parakléta. A pokud ani to nebude stačit, sám Zmrtvýchvstalý si vzpomene na staré časy a osloví nás jménem.

Tak vstoupíme na cestu křesťanského nacházení a znovu ztrácení Ježíše, abychom ho znovu objevili jinak a nově, jako vskutku Zmrtvýchvstalého.