Slavit Velikonoce znamená dovolit, aby aspoň ve vlastním srdci nastal (snad na chvíli, snad natrvalo) radikálně nový čas, čas přecházení Páně. To Bůh je zde a přehlíží své dílo a svůj majetek. Do jaké míry je lid jeho lidem. Izraelita už bydlel v zaslíbené zemi. I poté musel být připraven k exodu. Tou připraveností slavil…
Číst →Velikonoce – a také přípravu na ně – lze podle křesťanských tradic pochopit nábožensky nebo vírou. Obojí je posvěceno, vyberte si, jak je libo. To platilo už od svátků Pascha v roce snad třicet našeho letopočtu. Ale i dokonce staletí před tím, jak dokazuje skvělý monolog Deutroizajáše. Vzpomeňte si: Už v době Ježíšově zněly Jeruzalémem dva rozdílné chorály:…
Číst →Dnešní památka není prožitkem mýtického symbolu utrpení, ale konkrétní událostí dějin spásy. Vzpomínka na utrpení našeho Pána by neměla uvíznout v sentimentalitě. Ježíšův osud si zaslouží vděčnější a hlavně agilnější vzpomínku. Plakat nad ním je laciné, jestli mu neuvěříme, že je ten každodenní kříž třeba vzít a následovat ho. Následování ovšem přijde draho každého, levné…
Číst →Mnoho křesťanů si stále ještě z dětských let chová představu, že Ježíš moc dobře věděl, že má nahoře mocného tatíčka a tak smí na zemi i v samotném velechrámu dělat, co se mu zachce. Taková představa je nejen infantilní, je nebezpečná. Ježíšův konflikt přímo na posvátné chrámové půdě byl konfliktem bez předem známého vítěze. Dokonce zůstává otevřen dodnes….
Číst →V příběhu dnešního evangelia to téměř vypadá, jakoby si jeho aktéři, ženy i muži, uměli lépe poradit se smrtí než se životem. Možná se nám tím podobají. Ty ženy a muži věděli, že lidský život končí smrtí a že ke smrti patří rituály, které přijímání smrti ulehčí. Jako židovky a židé věděli, že Ježíšovo tělo se…
Číst →Dnešní skladba liturgických textů se může jevit podivná: Z velké slávy uvedení Ježíše jako proroka do Svatého města se přeskočí hned do pašijí. Ale má to svoji logiku. Dnešní slavnost rituálně předznamenává vstup do slavnosti křesťanských velikonoc. Velikonoce to nejsou proto, abychom v sobě provokovali pocity soucitu nad zmušeným Ježíšem. Jsou ve svém celku hutnou…
Číst →Není nic divného, že nerozumíme velikonocům ani my dnes; i proto má smysl je slavit každoročně znovu a znovu. Boží slovo nám přivádí na scénu dva typy věřících: jeden typ je běžný poctivý farník, příslušník takzvané lidové církve, zbožného stáda, odjakživa potěšení paternalisticky laděných duchovních správců; takoví nerozeznají ideologii a víru, pro obojí položí život…
Číst →Napřed několik vysvětlujících slov: při prvém čtení z Písma vás muselo napadnout, že v příběhu cosi neklape: Myslím ta přepodivnost, že Izrael musí natřít dveře svého domu skopovou krví, aby trestající Hospodin nezahrnul mezi Egypťany také Izraelce. Což Hospodin ve své vševědoucnosti nevidí nejen do domů, ale i do srdcí?! Taková námitka textu Písma není…
Číst →Dnešní modlitba nabízí klíč i ke čtením; konstatuje, že jsme osvobozeni v Ježíšově jménu, skrze jeho událost se my stáváme svobodnými. Ve Skutcích se říká, že ohromné množství lidí (je řeč o tisících)zaujatých událostmi letošní paschy se veřejně přihlásilo k radikální změně smýšlení. Napadne nás, že mohlo jít o davovou psychózu; velikonoce každoročně znamenaly pro…
Číst →Janovo evangelium klade událost prorockého očišťování pojmu „chrám“ hned na sám začátek Kristova veřejného působení, bezprostředně za „počátek všech Ježíšových divů v galilejské Káně“, zatímco Matouš tu událost klade skoro na konec svého evangelia, na vrchol sporů Nazaretského s židovskými odborníky na zbožnost. Matoušovo porozumění významu té události odpovídá běžné náboženské logice, uvažující přibližně takto:…
Číst →