Slyšeli jsme právě podivný příběh, hodný hollywoodského béčkového filmu. Když jsme se na liturgii připravovali, říkali jsme si, jak zde hraje roli slabost a ješitnost Heroda, intrikánství Herodiady, nezralost a naivita Salome. Když se to vše proplete dohromady, Jan Křtitel, ten velký z proroků, umírá.

Připomeňme si, jak velkou roli Jan Křtitel hrál v Ježíšově životě. Jan Křtitel je někdy označován za „nepohodlnou osobu“ Nového zákona, protože už bibličtí autoři začali poněkud skrývat, že Jan měl pro Ježíše větší význam, než byli ochotni přímo připustit. Byl to Jan, který Ježíše otevřel víře v přicházející Boží království, byl to Jan, kdo Ježíše naučil, že příchodu Božího království se máme otevřít změnou vlastního smýšlení, to je cestou k odpuštění hříchů. A byl to Jan, který Ježíše motivoval k tomu, že přicházející Boží království začal sám po Janově vzoru hlásat a učil se, jak být sám jeho důvěryhodným prorockým znamením, ba jeho ztělesněním. Jistěže byly mezi Janem a Ježíšem rozdíly, ale nelze pominout, že Jan byl pro Ježíše, jak se říká, jeho rozhodující iniciační postavou. Natolik rozhodující, že evangelista Marek začíná své evangelium působením Jana Křtitele, co bylo v Ježíšově životě předtím, je pro Marka nedůležité.

V dnešním úryvku Marek dovršuje obraz Jana Křtitele jako pravého proroka, třeba tím, že podobně jako kdysi Jezábel usilovala o život Eliáše, nyní Herodiada usiluje o život Jana, tentokrát ovšem úspěšně. Marek si váží Jana Křtitele jako pravého Ježíšova předchůdce. Jana i Ježíše dovedou ke smrti mocenské hry. Podobně jako Herodes chrání Jana, bude i Pilát chránit Ježíše. Herodes nějak obdivuje Jana, Pilát nějak obdivuje Ježíše, ale ani jeden je nenásleduje, jsou jejich jakýmisi obezřetnými intelektuálskými ctiteli. Oba vědí, že Jan i Ježíš jsou mužové spravedliví a proto je chtějí uchránit smrti, ale podléhají vnějšímu tlaku, Jana vydá smrti Herodova slabost, Pilátova slabost vydá smrti Ježíše. A konečně, Jan je zabit a jeho tělo uloží jeho učedníci do hrobu a podobně se stane i Ježíšovi.

Proč Marek tyto paralely zdůrazňuje? Napovědět může umístění příběhu o Janově smrti v Markově evangeliu. Bezprostředně před ním je pasáž, kdy jsou učedníci po dvou vyslání k hlásání dobré zprávy a k Ježíšovi se vracejí s tím, že byli úspěšní, vyháněli mnoho démonů, mazali olejem mnohé neduživé a uzdravovali. Potom následuje dnešní pasáž. Možná Marek chtěl naznačit, že úspěch pravých Božích poslů může být rychle a podivně změněn. A Marek tím asi také připravoval příběh, jak i Ježíšův úspěch byl rychle a podivně změněn a jeho smysl byl dán až zmrtvýchvstáním.

Jestliže o jedné důležité paralele mezi Janem a Ježíšem chci říci pár slov. Jestliže byl pro Ježíše Jan onou iniciační osobou, přivedl Ježíše ke změně jeho života na cestu misionáře přicházejícího Božího království, pak věřím, že Jan Křtitel napomohl Ježíšovi díky tomu dnešnímu podivnému příběhu přijmout  jeho vlastní smrt – Ježíšova smrt byla ještě nesmyslnější, podivnější, než byla smrt Jana Křtitele. Umím si představit, že když Ježíš umíral s otázkou o smyslu toho všeho na rtech, mihla se mu hlavou i vzpomínka na smrt Jana Křtitele, umírajícího nesmyslně na žádost nezralé dívky. A možná si Ježíš řekl, že když to patřilo k údělu Jana Křtitele, může to přijmout i jako svůj vlastní úděl.

V tom náš příběh může pro nás hovořit dobrou zprávou. Je naší velkou radostí, že jsme byli vyvoleni k tomu, abychom se skrze křest stali takovou – řekněme – Janovskou Boží armádou. Díky Ježíšovi – v tom se myslím hlavně odlišil od Jana – se nebojíme ani tak přicházejícího Božího hněvu, ale s důvěrou vyhlížíme Boha přinášejícího záchranu nám i světu. A být Božími poslanými, znamená někdy velkou radost ze srozumitelnosti Božích znamení pro náš život a život těch, kterým se pokoušíme znamení Božího království zvěstovat, ale neznamená to, že se nám mají vyhnout nepochopitelné životní peripetie nebo pády do nesmyslností někdy přímo fatálních. Když jako členové Božího týmu propadneme pokušení, že náš Bůh by nám měl vždy setřít každou slzu z našich očí, uzdravit naše nemoci a porazit každého našeho nepřítele, vzpomeňme, že Jan  Křtitel, největší z proroků, se stal se obětí žádosti nezralé dívky.

Ale i díky Janu Křtiteli můžeme věřit, že Boží království přijde v plnosti a nezabrání tomu intriky, nezralost nebo slabost mocných. A proti blednou naše neúspěchy v jeho hlásání nebo naše životní krkolomnosti, třebaže nám na úsměvu nepřidávají, stejně jako dnešní příběh.