Lukášovské pojetí pokušení je asi starší než matoušovské, je ovšem neméně pozoruhodné než delší a možná – ovšem jen na prvý pohled – i propracovanější verse Matoušova. Ale spíš to bude trochu jinak: Matoušovská verse je jakoby universální moudrost, zatímco Lukáš spíš utěšuje. A proto považuji právě ten dnešní úryvek za dobrou bránu k postní…

Čas od času musí přijít nějaký Pilát s masakrem právě při chrámové oběti, anebo padnout věž v Siloe. Nemylme se, na mušce nešťastných náhod byli tentokrát právě ti zbožní. Nejen Job, nejen Tobiáš, ale i tihle obyčejní lidé jistě čekali od Hospodina jinou mzdu za svou zbožnost. Není zrovna povzbudivé, že právě těm zbožným se přihodí…

Celý tento týden se v liturgických čteních medituje myšlenka vzkříšení. To je totiž klíč k velikonoční radosti. Mnozí v dnešním úryvku slyší raději vítěznou polemiku aristotelika o charakteru Ježíšova božství. Hodí se jim to do jejich apologetik, do šermu myšlenek, idejí. Proto jim zpravidla uniká něco podstatně důležitějšího, než je takový teologický spor. Ostatně domnívám se,…

Všimli jste si: Ježíš tu naléhavě diskutuje; protivníkem mu není kdosi nevěřící, ale „židé, kteří mu uvěřili“. Ne bezbožníci, ne jinověrci, ale ti, kteří už Ježíšovi uvěřili. Možná náš případ – i my už uvěřili. A tak i nám se stane, že fungujeme jako odpůrci boží nikoli selháním v mravní oblasti, ale tím, že necháme…

Možná, že někoho zarazí, proč se Ježíš vyjadřuje tak zdrženlivě, proč tu bílou vránu mezi svými oponenty nepochválí víc. Říká mu: Nejsi daleko od Božího království. Je totiž velký rozdíl mezi tím, že člověk pochopí správnou věc, a změnou smýšlení. Kdo pochopil, je blízko, na dosah. Přesto dovedeme správně pochopit, jak by se věci měly…

Správně jste doufám postřehli, že tady něco neklape: Lukáš už to snad přehání. Bylo by snad doopravdy spravedlivé odmítnout modlitbu zbožného farizeje? Vždyť co věta, to hezká myšlenka; a také modlící se nejeví jako nějaký podvodník, říká, že je vděčný, snažil se. Celník – vždyť víme, kdo to byli celníci, dnes by jim říkali státní…

Zákonictví nemá nejlepší zvuk a snadno se nad ním kdekdo pohoršuje; jistot jeho životního stylu si ovšem cení. Zapomíná se také, že nejde o nic okrajového, patří k ortopraxii většiny ve všech náboženstvích, katolické křesťany nevyjímaje. Zákonictví reprezentuje jistý postoj k životu; ten je opakovaně doporučován biblickými autory (i naše prvé čtení počítá se zákonickou…

V závěrečném odstavci evangelia jsou dvě významná sdělení, významná dodnes: „teprve až Syna člověka povýšíte, poznáte, že jsem to já“; to druhé je neméně silný tabák: „…poznáte, že sám od sebe nedělám nic“. Osud lidí, obdařených kterýmkoli z velkých charismat (mají např. veliké poslání, třeba prorocké nebo zachraňující, pastýřské), bývá pozoruhodně podobný. Buď se establišmentu…

Už jsme absolvovali mnoho postních dob a jsme pořád stejně nevhodní. Už jsme možná pochopili, že ani největší pílí, ani největší snahou, ani největší poctivostí neuděláme ve svém životě žádný podstatný průlom vpřed, už víme, že jsme odkázáni na milost a nemilost a doufáme v milost. Není divu, že někdo z nás pak vstupuje do…

Podle některých kazatelů a vůdců duchovního života je prý celý malér lidské existence v tom, že člověk má tělo. Zdálo by se, že naším zbožným úkolem má být nějak se vypořádat s tělesností naší lidské existence, vlastně napravit, co se prý stvořiteli nepovedlo. Říká -li něco takového buddhistický guru, dovedu to pochopit. Mluví -li tak…