Janovo evangelium klade událost prorockého očišťování pojmu „chrám“ hned na sám začátek Kristova veřejného působení, bezprostředně za „počátek všech Ježíšových divů v galilejské Káně“, zatímco Matouš tu událost klade skoro na konec svého evangelia, na vrchol sporů Nazaretského s židovskými odborníky na zbožnost. Matoušovo porozumění významu té události odpovídá běžné náboženské logice, uvažující přibližně takto:…

Také dnes Písmo předkládá deklaraci dvou možných stylů myšlení, jak o tom byla řeč minulou neděli. Je důležité vědět, že v Bibli vedle sebe přátelsky koexistují. Je to třeba proto, aby také ti, kteří dokáží věřit jen na jeden z těch způsobů, nepronásledovali ty, kteří věří opřeni o jiná paradigmata. Člověk není pánem pravdy, v…

Lukášovské pojetí pokušení je asi starší než matoušovské, je ovšem neméně pozoruhodné než delší a možná – ovšem jen na prvý pohled – i propracovanější verse Matoušova. Ale spíš to bude trochu jinak: Matoušovská verse je jakoby universální moudrost, zatímco Lukáš spíš utěšuje. A proto považuji právě ten dnešní úryvek za dobrou bránu k postní…

Čas od času musí přijít nějaký Pilát s masakrem právě při chrámové oběti, anebo padnout věž v Siloe. Nemylme se, na mušce nešťastných náhod byli tentokrát právě ti zbožní. Nejen Job, nejen Tobiáš, ale i tihle obyčejní lidé jistě čekali od Hospodina jinou mzdu za svou zbožnost. Není zrovna povzbudivé, že právě těm zbožným se přihodí…

Celý tento týden se v liturgických čteních medituje myšlenka vzkříšení. To je totiž klíč k velikonoční radosti. Mnozí v dnešním úryvku slyší raději vítěznou polemiku aristotelika o charakteru Ježíšova božství. Hodí se jim to do jejich apologetik, do šermu myšlenek, idejí. Proto jim zpravidla uniká něco podstatně důležitějšího, než je takový teologický spor. Ostatně domnívám se,…

Všimli jste si: Ježíš tu naléhavě diskutuje; protivníkem mu není kdosi nevěřící, ale „židé, kteří mu uvěřili“. Ne bezbožníci, ne jinověrci, ale ti, kteří už Ježíšovi uvěřili. Možná náš případ – i my už uvěřili. A tak i nám se stane, že fungujeme jako odpůrci boží nikoli selháním v mravní oblasti, ale tím, že necháme…

Možná, že někoho zarazí, proč se Ježíš vyjadřuje tak zdrženlivě, proč tu bílou vránu mezi svými oponenty nepochválí víc. Říká mu: Nejsi daleko od Božího království. Je totiž velký rozdíl mezi tím, že člověk pochopí správnou věc, a změnou smýšlení. Kdo pochopil, je blízko, na dosah. Přesto dovedeme správně pochopit, jak by se věci měly…

Správně jste doufám postřehli, že tady něco neklape: Lukáš už to snad přehání. Bylo by snad doopravdy spravedlivé odmítnout modlitbu zbožného farizeje? Vždyť co věta, to hezká myšlenka; a také modlící se nejeví jako nějaký podvodník, říká, že je vděčný, snažil se. Celník – vždyť víme, kdo to byli celníci, dnes by jim říkali státní…

Zákonictví nemá nejlepší zvuk a snadno se nad ním kdekdo pohoršuje; jistot jeho životního stylu si ovšem cení. Zapomíná se také, že nejde o nic okrajového, patří k ortopraxii většiny ve všech náboženstvích, katolické křesťany nevyjímaje. Zákonictví reprezentuje jistý postoj k životu; ten je opakovaně doporučován biblickými autory (i naše prvé čtení počítá se zákonickou…

V závěrečném odstavci evangelia jsou dvě významná sdělení, významná dodnes: „teprve až Syna člověka povýšíte, poznáte, že jsem to já“; to druhé je neméně silný tabák: „…poznáte, že sám od sebe nedělám nic“. Osud lidí, obdařených kterýmkoli z velkých charismat (mají např. veliké poslání, třeba prorocké nebo zachraňující, pastýřské), bývá pozoruhodně podobný. Buď se establišmentu…