Velikonoce – a také přípravu na ně – lze podle křesťanských tradic pochopit nábožensky nebo vírou. Obojí je posvěceno, vyberte si, jak je libo. To platilo už od svátků Pascha v roce snad třicet našeho letopočtu. Ale i dokonce staletí před tím, jak dokazuje skvělý monolog Deutroizajáše. Vzpomeňte si: Už v době Ježíšově zněly Jeruzalémem dva rozdílné chorály:…

Mnoho křesťanů si stále ještě z dětských let chová představu, že Ježíš moc dobře věděl, že má nahoře mocného tatíčka a tak smí na zemi i v samotném velechrámu dělat, co se mu zachce. Taková představa je nejen infantilní, je nebezpečná. Ježíšův konflikt přímo na posvátné chrámové půdě byl konfliktem bez předem známého vítěze. Dokonce zůstává otevřen dodnes….

Janovo evangelium klade událost prorockého očišťování pojmu „chrám“ hned na sám začátek Kristova veřejného působení, bezprostředně za „počátek všech Ježíšových divů v galilejské Káně“, zatímco Matouš tu událost klade skoro na konec svého evangelia, na vrchol sporů Nazaretského s židovskými odborníky na zbožnost. Matoušovo porozumění významu té události odpovídá běžné náboženské logice, uvažující přibližně takto:…

Také dnes Písmo předkládá deklaraci dvou možných stylů myšlení, jak o tom byla řeč minulou neděli. Je důležité vědět, že v Bibli vedle sebe přátelsky koexistují. Je to třeba proto, aby také ti, kteří dokáží věřit jen na jeden z těch způsobů, nepronásledovali ty, kteří věří opřeni o jiná paradigmata. Člověk není pánem pravdy, v…

Lukášovské pojetí pokušení je asi starší než matoušovské, je ovšem neméně pozoruhodné než delší a možná – ovšem jen na prvý pohled – i propracovanější verse Matoušova. Ale spíš to bude trochu jinak: Matoušovská verse je jakoby universální moudrost, zatímco Lukáš spíš utěšuje. A proto považuji právě ten dnešní úryvek za dobrou bránu k postní…

Čas od času musí přijít nějaký Pilát s masakrem právě při chrámové oběti, anebo padnout věž v Siloe. Nemylme se, na mušce nešťastných náhod byli tentokrát právě ti zbožní. Nejen Job, nejen Tobiáš, ale i tihle obyčejní lidé jistě čekali od Hospodina jinou mzdu za svou zbožnost. Není zrovna povzbudivé, že právě těm zbožným se přihodí…

Celý tento týden se v liturgických čteních medituje myšlenka vzkříšení. To je totiž klíč k velikonoční radosti. Mnozí v dnešním úryvku slyší raději vítěznou polemiku aristotelika o charakteru Ježíšova božství. Hodí se jim to do jejich apologetik, do šermu myšlenek, idejí. Proto jim zpravidla uniká něco podstatně důležitějšího, než je takový teologický spor. Ostatně domnívám se,…

Všimli jste si: Ježíš tu naléhavě diskutuje; protivníkem mu není kdosi nevěřící, ale „židé, kteří mu uvěřili“. Ne bezbožníci, ne jinověrci, ale ti, kteří už Ježíšovi uvěřili. Možná náš případ – i my už uvěřili. A tak i nám se stane, že fungujeme jako odpůrci boží nikoli selháním v mravní oblasti, ale tím, že necháme…

Možná, že někoho zarazí, proč se Ježíš vyjadřuje tak zdrženlivě, proč tu bílou vránu mezi svými oponenty nepochválí víc. Říká mu: Nejsi daleko od Božího království. Je totiž velký rozdíl mezi tím, že člověk pochopí správnou věc, a změnou smýšlení. Kdo pochopil, je blízko, na dosah. Přesto dovedeme správně pochopit, jak by se věci měly…

Správně jste doufám postřehli, že tady něco neklape: Lukáš už to snad přehání. Bylo by snad doopravdy spravedlivé odmítnout modlitbu zbožného farizeje? Vždyť co věta, to hezká myšlenka; a také modlící se nejeví jako nějaký podvodník, říká, že je vděčný, snažil se. Celník – vždyť víme, kdo to byli celníci, dnes by jim říkali státní…