Kdo žije s Kristem, pozná skrze Ducha svého Boha – dárce věčného života. Tuto větu jsme si vybrali jako téma dnešní liturgie.
Jak, poznal Boha apoštol Pavel, jsme slyšeli v prvním čtení. Slyšeli jsme jeho misijní řeč, kterou pronesl na starořecké radě starších v Athénách. Odvedli ho tam epikurejští a stoičtí filosofové a Pavel při své řeči navázal na to, co znali, na jejich představy a názory. Athéňané ctili mnoho bohů a snažili se na žádného nezapomenout. Proto také měli jedno místo vyhrazeno „Neznámému bohu“. A Pavel jim řekl, že právě ten „neznám bůh“ je jediný a pravý, je Stvořitelem nebe i země. Od lidí nic nepotřebuje, protože je vlastně dárcem všeho. Chce ale, aby všichni lidé změmili svá smýšlení a chovali se tak, jak jim to ukázal Ježíš, kterého k tomu určil a jako důkaz své vůle ho vzkřísil z mrtvých.

Začátek dnešního evangelního čtení naznačuje, jak moc byli učedníci rozrušeni a zneklidněni představou, že od nich Ježíš odejde a navždy ho ztratí. Dělali si starosti o svou budoucnost a o to, jak zvládnou jeho nepřítomnost. Ježíš je ve své řeči na rozloučenou uklidňuje a znovu ujišťuje, že všechno nakonec dobře dopadne. Nejprve se však musí…

Není divu, že evangelistu Janovi říká pravoslaví „Jan teolog“. Úryvek, který jsme přečetli, obsahuje krásnou teologii, řeč o tom, jak nebeské přichází do pozemského. Na zem sestupují nebeští andělé v bílém rouchu a ve zmrtvýchvstalém Ježíšovi Jan ukazuje život, který není z tohoto světa: Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k…