Dnes jsme slyšeli úryvek z Matoušova evangelia, dvaadvacáté kapitoly. Matoušovo evangelium bylo určeno křesťanům ze Židů a bylo pravděpodobně napsáno v osmdesátých letech prvního století v Sýrii. Dnešnímu příběhu předchází několik podobenství – o dvou synech, o zlých vinařích, o hostině a o svatebním šatu. Následují příběhy, ve kterých se Ježíš v chrámu dostává do sporu se svými protivníky….

Na 23. nedeľu v období cez rok nám čítanie z knihy Exodus 12, 1-14 ponúka kontrast noci a záchrany – krv na verajach domov z rituálne zabitého baránka bude záchranou pre ľudí z izraelského rodu, keď bude Hospodin vykonávať súd nad bohmi Egypta.   Čítanie z listu Rimanom pripomína, že noc pokročila, deň sa priblížil…

Jsem rád, že se po delší době můžu podílet na našem společném slavení i prostřednictvím homilie. Rád bych se věnoval především textu evangelia. Je dobré si připomenout, že dnešní příkře znějící perikopa ostře kontrastuje s předcházejícími verši z Matoušovy 16. kapitoly: Ježíš se ptá učedníků, za koho ho pokládají a Petr odpovídá: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha. Ježíš mu na to řekl: Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. To jsme mohli slyšet minulou neděli.

Ten, kdo přijal Kristova Ducha, ten slyší Hospodina, rozumí mu a přináší úrodu – to je téma, které jsme si stanovili při přípravě pro dnešní liturgii.

Po vyslechnutí textů Božího slova by se chtělo říci, že všechna tři čtení spolu ani tak moc nesouvisí. A přeci. Jde právě o to slyšení, tušení či dokonce porozumění Božího zájmu, jeho štědrosti a zkušenosti Boží podpory u těch, o nichž byla v textu řeč. Zvláště po slyšení evangelia by se zdálo, že není co dodat. Snad jen zamyšlení nad tím, jak docílit stonásobné úrody a zda vůbec.