Ve středu večer jsme začínali naše exercicie s tím, že nás shromáždil Vzkříšený Pán, abychom se podobně jako kdysi apoštolové modlili a prosili o moc z výsosti. Strávili jsem tu spolu 4 dny a každý z vás si dnes musí odpovědět sám, jaké dary obdržel. Ale my křesťané na dar Ducha svatého čekáme a prosíme o něj a…
Číst →Celá 17. kapitola Janova evangelia je modlitbou Ježíšovou. Této modlitbě se říká „velekněžská“. Janovo evangelium i ostatní jeho listy, včetně knihy Zjevení, bylo podle historiků sepsáno někdy ke konci prvního století. Tedy s dost velkým časovým odstupem. Má se za to, že je to literární dílo, které ale neobsahuje mnoho autentických Ježíšových výroků. Tento zhruba sedmdesáti…
Číst →Neděle povelikonoční nás vedou pradávnými stopami mystagogie čerstvě pokřtěných. Církevní obec resp. místní církev tehdy novokřtěnce odpovědně doprovázela houštinami otazníků, které čekají takového neofytu, když ve zkušenostech všedních vztahů současného světa opadne jeho euforie z události křtu. Všichni známe třeba rozdíl osobního přilnutí k výpovědím, které nabízí dnešní žalm: „Země vydala úrodu – Bůh, náš Bůh, nám…
Číst →Láska jako nové přikázání, láska jako Ježíšův odkaz, který zanechává učedníkům ve své řeči na rozloučenou. „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Učedníci byli ti, kteří na sobě pocítili…
Číst →V závěru evangelia říká zmrtvýchvstalý Ježíš Petrovi: „Následuj mne!“. Navážu na biblické zamyšlení z minulé neděle, které bylo velmi povzbuzující a ve kterém zaznělo, že cesta k Božímu království následováním určitě vede: (cituji) „Královská cesta k radosti a pokoji vede skrze odpuštění, to dokáže zázračně oživit to, co bylo mrtvé. Zmrtvýchvstalý Ježíš je přítomné a živé odpuštění, dějící se…
Číst →Tomášova obtíž podle všeho nespočívala v tom, že by nevěřil ve zmrtvýchvstání, on vlastně nevěřil v ukřižování; lépe řečeno nevěřil, že by ten Ježíš vzkříšený mohl být stejný Ježíš, který byl zabit. Janovo vyprávění to myslím dobře ukazuje. Tomáš zde nejprve řekne: Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou…
Číst →Jen ve středověké hře o pašijích a vzkříšení by se stalo, že objevem prázdného hrobu se rázem změní smutek osiřelých v radost. Tak to ovšem nefunguje a nikdy by to fungovat nemohlo. Jít po stopách smrti někoho velmi blízkého, kterého pohřbili před několika hodinami, to je něco jako průchod minovým polem. Smrt je příliš hlubokou změnou…
Číst →Pašije nebyly napsány, abychom po jejich přečtení byli smutní, ačkoli mnoho smutného obsahují: – zradu jednoho nejbližších – zatčení v noci, aby to bylo skryto před okolím – ukázku jak je snadné zmanipulovat dav, který Ježíše před pár dny vítal a teď ho chce mrtvého – zapření Petra, který si to před pár hodinami nedovedl představit…
Číst →V dnešním prvním čtení k nám zazněla Izaiášova slova z prostoru babylonského zajetí. Izraelitům v objektivně beznadějné situaci, ukázal prorok skvělou budoucnost. Samotný Izrael si nikdy nemohl myslet, že přemůže přesilu babylonské říše. To může jenom Hospodin. I z takové situace vytvoří novou cestu, tak jak to udělal při vyvedení Izraele z Egypta. Takový je Bůh Izraele – udělá…
Číst →Podobně zní hlavní Dobrá zpráva dnešního Lukášova příběhu o marnotratném otci, který bezúspěšně vysvětluje svému staršímu spořádanému synu, že je správné, když celý rodný dům oslavuje příchod nezdárného syna. Říká ovšem argument, kterému rozumí jen fungující vztah: „Synu, ty jsi vždycky se mnou, a všechno, co je mé, je tvé. Avšak bylo proč se veselit a…
Číst →