Dnes slavíme svátek Kristova narození. Původ tohoto svátku není zcela jasný. Nejspíše byl ovlivněn pohanskými slavnostmi zimního slunovratu. Slavení Vánoc, vzniklo patrně v první polovině čtvrtého století. Nejstarší záznam je z roku 354, kde je na dvou místech Filokalova chronografu uveden 25 prosinec jako den narození Ježíše Krista. Římané slavili tento den, jako svátek „slunce nepřemoženého“ – připomínku slunovratu. Pro křesťany se stal „svátkem nepřemoženého“ a posléze, kdy už zřejmě nepostačoval velikonoční termín, stal se křestní slavností. Nejstarším a asi nejznámějším biblickým textem čteným o Vánocích je úvod Janova evangelia. Slovem s velkým „S“ vstupoval Bůh do rozhovoru s člověkem už od samotného stvoření světa. Slovo bylo na počátku, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. Beze Slova nevzniklo vůbec nic. Slovo vkládal a stále vkládá Bůh do úst proroků. Slovo je život a život je Světlo lidí. To Světlo osvětluje temná místa abychom nemuseli tápat nebo klopýtat ve tmě nebo v nevědomosti. Světlo ovlivňuje i další lidské smysly.
I v dnešním Lukášově textu se setkáváme se světlem. Se září, která obklopuje pastýře při andělském zvěstování. Jak je možné, že anděl oznamuje jako prvním narození Spasitele bezvýznamným, opovrhovaným a málo zbožným pastýřům a pak cizincům někde z dalekého východu? Možná proto, že Hospodin nad pastýři vždy držel ochrannou ruku a sám je často nazýván pastýřem? Nebo, že dal pomazat za krále pastýře Davida, který navíc stejně jako Mariin Josef pocházel z Betléma? Anebo, že právě kvůli takovým přichází na svět?! K vůli takovým se stává člověkem. Takoví nejvíce potřebují spatřit Světlo. Nejvíce potřebují spatřit Boha. Bůh tedy přichází na svět – přichází jako chudé, bezbranné mládě člověka. Nenápadně, v ústraní, beze slávy, aby se ho lidé nebáli. Bůh se stává člověkem, aby nás učil a ukázal, jak být lepšími lidmi. Než ale přišel Ježíš na svět, vydal se Josef s Marií z Nazareta do Betléma dát se podle nařízení zapsat. Marie tuto povinnost neměla, ale mělo se naplnit to, co bylo proroky předpovězeno. Možná si mysleli, že přespí někde u Josefových příbuzných. Jenomže oni už neměli místo, a tak Maria musela porodit Ježíše ve chlévě. Nic jiného nezbývalo. Dalo by se říci „Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali“. To se stalo v dalším Ježíšově životě mnohokrát a stává se to vlastně dodnes. Ježíš nám svým životem ukázal, jak se stát lepšími a být si navzájem lidmi. My jsme však hluší a slepí, nechce se nám vidět, že Ježíš přišel zachránit všechny lidi bez rozdílu. Chudé, bohaté, hříšníky i spravedlivé. Přišel na tento svět pro všechny, kteří potřebují Světlo, a možná ani nevědí, že ho potřebují. Vidíme dnes mnoho lidí, kteří se sice nejdou zapsat do Betléma, ale utíkají před hrůzami války a před bídou. Na ulicích vidíme bezdomovce a žebráky, opilce a feťáky, ale i lidi kteří potřebují jen hřejivé slovo. Ti všichni potřebují Světlo života. Potřebujeme ho také my, kteří máme být šiřiteli tohoto Světla. Mnoho z těch potřebných si možná myslí, že „také přespí“ někde u příbuzných, ale my pro ně nemáme místo!
Naučil nás Ježíš být lepšími lidmi?