Na úvod bych rád upozornil na obtíž věřících. Jejich úkolem je hlásat svému okolí a světu vůbec o Bohu. O jeho vlastnostech, jak je dobrý, mocný a velký, ale při tom Boha nikdy nikdo neviděl a jeho myšlení není myšlením naším. Informace můžeme čerpat z Bible a z křesťanské tradice. Když uvážíme, že Bůh je…
Číst →Liturgia Veľkého Piatku je obzvlášť bohatá na Božie slovo. Preto vás chcem pozvať sústrediť svoju pozornosť na jednu scénu Jánovho pašiového príbehu a v tejto scéne predovšetkým na jednu postavu. Sme prítomní pod krížom a hľadíme na toho, ktorého Ján nazýva učeník, ktorého Ježiš miloval. Prečo je to práve tento učeník, kto jediný prekonáva svoj strach a stojí pod…
Číst →V dnešních textech jsme leccos slyšeli o nebi. Jsou to představy až nebezpečné, protože jsou nebezpečně lidské. Nebe je nám líčeno jako dům s různými apartmány a ty jednotlivé apartmány jsou jistě zařízeny tak, aby se tam jejich obyvatelům – třeba různým církevním obcím s jejich rodinami – líbilo. V nebi jistě nechybí to, co jako jeho budoucí obyvatelé…
Číst →To, co jsme právě vyslechli, překvapuje svou jednoznačností. Byl řečen příkaz, který nelze přeslechnout: Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali. Příkaz zní až mravoučně a podobných naučení je v dnešním Janově textu popravdě řečeno více, jako by autor nechtěl posluchače nechat ani na chvíli na pochybách, jak má být vyprávění o Ježíšově mytí nohou rozuměno….
Číst →První a druhé dnešní čtení mají v sobě cosi společného a přitom stojí ve vzájemném kontrastu. Oba příběhy pojednávají o sestoupení či seslání Božího Ducha. V příběhu o stavbě Babylonské věže vede Boží Přítomnost ke zmatení jazyků a selhání mezilidské komunikace. V příběhu Letnic zase Boží přítomnost komunikaci a porozumění mezi lidmi umožňuje. V prvním příběhu lidé mluví…
Číst →Začněme oním Já a Otec jedno jsme. Tento výrok se používal často v dějinách křesťanského myšlení, nejspíš až příliš často. Zaposlouchejme se, co stojí před ním v dnešním úryvku evangelia. Nejprve jsme četli: Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne…
Číst →Včera nás liturgie přivedla k další fasetě mysteria dějin spásy, tedy: Jak se v dějinách naší osobní spásy náš křest doopravdy děje. Zakoušeli jsme, že Bůh, ač náš Pán, je tu ze své vůle pro nás, na naší straně, prostě „pro nás a naši spásu“. Hospodin se tak kdysi dávno představil Mojžíšovi z hořícího keře, tak chtěl, aby…
Číst →Nevíme jistě, zda Ježíšova večeře s učedníky na rozloučenou byla večeře paschální v podobě, jak ji popisuje 2. kniha Mojžíšova, nicméně pokud nebyla, tak se jí podobala. Všiměme si několika charakteristik této hostiny, jak se promítly přes Ježíšovu večeři (evangelium) do křesťanského slavení eucharistie (2. čtení). 1. Pascha je slavností celé pospolitosti Izraele, ale je slavena v přehledných…
Číst →Ježíšovi učedníci to s Ježíšem měli těžké. Nasměřovali nejdřív své životy podle Ježíšova přesvědčení, že přijde Boží království a do velikonočního Jeruzaléma vstoupili takříkajíc v síle tohoto Ježíšova přesvědčení. Zklamání, když Boží království nepřišlo a Ježíš místo toho zemřel, bylo ohromné. Když se pak Ježíš zjevil učedníkům, není se co divit, že ho dlouho vnímali jako mrtvý…
Číst →V dnešním evangeliu jsme četli podobenství, ve kterém pán Ježíš sám sebe přirovná k vinnému kmeni a nás k ratolestem. Tento obraz nabízí nepřeberné množství výkladů. Přímo se v něm například říká, že nemůžeme nést ovoce, pokud nezůstaneme napojeni na Krista. Další výklad pak prozradí, že skrze Krista jsme vlastně všichni propojeni mezi sebou, sdílíme všichni životodárnou mízu, která…
Číst →