Jsem rád, že Martin porovnal dva pohledy na Ježíšovo jednání za jeho života, ve smrti i v jeho zmrtvýchvstání a v úvodu do Tridua se s námi o ně rozdělil. Dnešní slavnost Dne večeře Páně není tedy pouze jakousi připomínkou události večeře Páně před sobotní oslavou, ale je oslavou i připomínkou a také výzvou k následování všeho rozhodujícího,…

Sedmnáctá kapitola Janova evangelia, obsahuje tzv. Ježíšovu velekněžskou modlitby. Dnes jsme slyšeli první polovinu, která začíná tak, že se Ježíš modlí sám za sebe, modlí se, aby Otec oslavil svého Syna.
Pojmu sláva lze rozumět různě. V pojetí ovlivněném řeckým myšlením může význam slova sláva – doxa – směřovat v krajním případě až k „popularitě“: slavný je pak ten, kdo má hodně lajků na Facebooku nebo subscriberů na Youtube, nezáleží ani moc na tom, na čem je jeho popularita založena. Hebrejské slovo kabod – sláva, ale vychází z toho, co je nějak „fyzikálně“ těžké, co má váhu, so se vykazuje svou vlastní hmotností. A ten, kdo má vnitřní váhu, je v židovském myšlení především Hospodin.

Kdo žije s Kristem, pozná skrze Ducha svého Boha – dárce věčného života. Tuto větu jsme si vybrali jako téma dnešní liturgie.
Jak, poznal Boha apoštol Pavel, jsme slyšeli v prvním čtení. Slyšeli jsme jeho misijní řeč, kterou pronesl na starořecké radě starších v Athénách. Odvedli ho tam epikurejští a stoičtí filosofové a Pavel při své řeči navázal na to, co znali, na jejich představy a názory. Athéňané ctili mnoho bohů a snažili se na žádného nezapomenout. Proto také měli jedno místo vyhrazeno „Neznámému bohu“. A Pavel jim řekl, že právě ten „neznám bůh“ je jediný a pravý, je Stvořitelem nebe i země. Od lidí nic nepotřebuje, protože je vlastně dárcem všeho. Chce ale, aby všichni lidé změmili svá smýšlení a chovali se tak, jak jim to ukázal Ježíš, kterého k tomu určil a jako důkaz své vůle ho vzkřísil z mrtvých.

Začátek dnešního evangelního čtení naznačuje, jak moc byli učedníci rozrušeni a zneklidněni představou, že od nich Ježíš odejde a navždy ho ztratí. Dělali si starosti o svou budoucnost a o to, jak zvládnou jeho nepřítomnost. Ježíš je ve své řeči na rozloučenou uklidňuje a znovu ujišťuje, že všechno nakonec dobře dopadne. Nejprve se však musí…

Není divu, že evangelistu Janovi říká pravoslaví „Jan teolog“. Úryvek, který jsme přečetli, obsahuje krásnou teologii, řeč o tom, jak nebeské přichází do pozemského. Na zem sestupují nebeští andělé v bílém rouchu a ve zmrtvýchvstalém Ježíšovi Jan ukazuje život, který není z tohoto světa: Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k…

Celá 17. kapitola Janova evangelia je modlitbou Ježíšovou. Této modlitbě se říká „velekněžská“. Janovo evangelium i ostatní jeho listy, včetně knihy Zjevení, bylo podle historiků sepsáno někdy ke konci prvního století. Tedy s dost velkým časovým odstupem. Má se za to, že je to literární dílo, které ale neobsahuje mnoho autentických Ježíšových výroků. Tento zhruba sedmdesáti…

Láska jako nové přikázání, láska jako Ježíšův odkaz, který zanechává učedníkům ve své řeči na rozloučenou. „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Učedníci byli ti, kteří na sobě pocítili…

V závěru evangelia říká zmrtvýchvstalý Ježíš Petrovi: „Následuj mne!“. Navážu na biblické zamyšlení z minulé neděle, které bylo velmi povzbuzující a ve kterém zaznělo, že cesta k Božímu království následováním určitě vede: (cituji) „Královská cesta k radosti a pokoji vede skrze odpuštění, to dokáže zázračně oživit to, co bylo mrtvé. Zmrtvýchvstalý Ježíš je přítomné a živé odpuštění, dějící se…