Z dnešních liturgických textů k nám zazněla slova chvály Boha, slova výzvy ke vzchopení se, slova uklidnění a mohli jsme v nich dotknout i tajemství vzkříšení.

Slova proroka Agea z dnešního prvního čtení byla výzvou Izraelcům, kteří se vrátili z babylonského zajetí. Jsou ale výzvou i pro nás. Také nás je málo a nevypadá to na to, že se naše situace nějak rychle změní. Také my podléháme někdy pocitu marnosti, jsme málo ochotni se změnit a trpíme nedůvěrou v budoucnost. Prorok Ageus svými slovy Izraelity povzbudil, připomněl jim sílu Božího odhodlání pomoci jim a ujistil je o pevnosti Božího zaslíbení. Ujistění o pevnosti slibu Boží pomoci přimělo Izraelity ke stavbě nového chrámu.
I my máme budovat nový chrám – chrám našich srdcí, naší obce. Sříbrem a zlatem tohoto chrámu může být jen život v Hospodinově pokoji. V pokoji, který nám pomůže zvládnout každý „otřes“.

Žalm, který jsme slyšeli je radostnou zpívanou chválou Božích vlastností a jeho pomoci člověku. Žalmista se staví pod Boží velikost, která ho tak přesahuje, do podřízené role. Boha nazývá králem. Jistě měl zkušenosti s královstvím a s postavením krále. Královská moc, možnosti a politická funkce krále si vynucovala od člověka přiměřený způsob jednání a také volbu slov, která směl používat. Lidská zkušenost žalmisty určila tedy jeho postoj před králem – Bohem. Ze své zkušenosti víry, z úcty, v pokoře a odevzdanosti Boha chválí a touží s ním navázat osobní vztah.

Ve druhém čtení jsme měli možnost nahlédnout do obce Tesalanických. V této obci někteří rozšiřovali zvěsti o nadcházejícím bezprostředním příchodu dne Pána, lidé byli vystrašení před přicházejícím soudem a svým možným selháním. Domnívali se, že už nemá cenu cokoliv dělat a přestali se starat o své každodenní záležitosti. Autor listu je chtěl uklidnit,
a proto je ujišťoval o tom, že konec světa nebude tak náhlý. Jeho slova ujištění mohou patřit
i nám. Příchodu Pána bude předcházet čas předposlední, který ještě nenastal. Tento čas se projeví příchodem „zlého v moci satanově“. Jeho příchod bude doprovázen totálním rozmnožením bezpráví a vychladnutím lásky. I když znaky bezpráví a absenci lásky ve své přítomnosti můžeme rozpoznávat už nyní, projevu těch apokalyptických zatím brání tajemná překážka, za kterou je možné tušit lásku Boží k nám lidem i naše poslání.

Saduceové z dnešního evangelijního příběhu nevěřili ve vzkříšení. Přišli za Ježíšem a pokusili se myšlenku vzkříšení zesměšnit na základě absurdního případu odkazujícího na obyčej, podle kterého se vdova pro zachování rodu stala ženou nejbližšího příbuzného zesnulého, obvykle jeho bratra. Ježíš svou odpovědí odmítl jejich naivní představu, že vzkříšení je jen vylepšeným pokračováním pozemské existence. Naznačuje, že vzkříšením člověk vstupuje, do stavu, kde platí jiná, pro nás těžko představitelná měřítka, která už nejsou svázána se smrtí ani s podmínkou zachování rodu.

Lidé mají charakteristický sklon k uchopování Božích tajemství do svých rozumových schopností. Věřit ve vzkříšení a věčný život bylo pro Saduceje těžké. Snadné to není ani pro nás. Něco o tom vím z vlastní zkušenosti. Po smrti našeho syna Jakuba jsem si v duchu říkala: „Ta naše víra ve vzkříšení, je naprosto šílená“. Tak absurdní mi připadala myšlenka na to, že jednou, za možná miliony let, bude vzkříšen a bude šťastný v nebi bez Klárky, kterou tady na zemi miloval, že bude nadšený z toho, že je jako anděl a může „patřit“ na Boha, že mu nebudou chybět ani řízky, ani žádná jiná dobrá jídla, že mu tam nebude chybět skateboard ani snowboard. Dokázal se radovat z tolika věcí a život se mu zdál krásný. Kladla jsem si otázku, jestli pro něj má Bůh něco lepšího. Probolela jsem se k víře, že má.

Věřme, že Bůh, který stvořil tak krásný svět a má nás tak rád, že obětoval svého jediného syna, aby nás zachránil, má pro nás jistě připraveno něco ještě hezčího, než jsme schopni poznat v našem současném životě. Jistě je možné věřit tomu, že nic z toho, co je v našem životě pozitivního, nebude zničeno. Bude proměněno do jiné dimenze, která je nám zatím skryta, bude v ní umocněno. Snažme se proto, aby bylo co umocňovat.