Náš dnešní evangelijní text nám nabízí přemýšlet nad třemi různými postavami a jejich vzájemným chováním – Zacheem, Ježíšem a davem. Projděme si tak postupně jejich role v příběhu.

Zacheus – celník. Měli špatnou pověst – vybírali cla, tržní daně, vydírali, aby měli víc pro sebe. Zároveň to znamenalo paktovat se s Římem…to byli okupanti – to pravověrný žid nedělal. Navíc celník měl osobní výhody na základě své kolaborace s okupantskou mocí. „Slušní“ se s nimi nestýkali, opovrhovali jimi, automaticky je považovali za zrádce a za zloděje. A náš Zacheus byl dokonce vrchní nad celníky, boháč. Náboženskou terminologií bychom tak synonymně mohli říci hříšník.

Hříšník, vrchní celník, boháč, který však vylezl na strom, aby spatřil Ježíše. Optikou dnešní doby bychom si na jeho místě mohli představit jakéhokoliv veřejného činitele, který se chová jako lump – třeba Haška, Zemana. Představte si však tyto pány, veřejně známé, jak najednou z davu lidí přihlížejících procházejícímu známému muži, tehdejší náboženské star, Ježíši, jak najednou tito muži lezou na stromy/pouliční lampy, aby uviděli toho muže. Mají odvahu, ne? Riskují přece svoje postavení, dávají se všanc možnému zesměšnění lidí, protože dělají něco společensky nestandardního. A to možné zesměšnění jim za to stojí. Stojí jim za to vidět Ježíše.

Proč nepředstoupí do prvních řad, aby na něj viděli? Ochranka by jim jistě udělala prostor. Ne. Oni jednají sami, je to jejich vlastní akce. Chtějí vidět. Zdá se, že cítí, že kolem nich prochází něco/někdo podstatný. Něco, na co dlouho, možná i ve skrytu, nepojmenovaně, čekali a najednou je tu. Cítí šanci. Šanci na co?

Ježíš – taky jedná společensky nestandardně. Sám se pozve do domu a hned do domu vyvrhele.

Dav – ten se jediný chová standardně – reptá, pomlouvá a diví se, když se kolem něho děje něco nestandardního.

Kde se v tom příběhu nacházíme my?

Přistupujeme k životu standardně či nestandardně? Vnímáme, když se kolem nás něco děje a aktivně jdeme věci naproti? Máme touhu vůbec ještě něco hledat, něco nově, jinak poznávat? Jsme součástí davu a plyneme životem, nebo máme zapnuté senzory, aby v nás zasignalizovalo, když se něco podstatného blíží?

Ježíš říká, že se Zacheovi přiblížila spása. A říká to naléhavě – „dnes, musím u tebe zůstat“, „dnes se dostalo záchrany tomuto domu/dnes vešla spása v tento dům“ (viz Lu – 2,11 – „Dnes se nám narodil Spasitel“, 23,43 – „dnes budeš se mnou v ráji“). Ježíš tak plní svůj životní úkol – hledat a spasit, co bylo ztraceno. Co to ale znamená „spasit“? Jak Ježíš spasil Zachea? Proměnil ho. Změnil jeho smýšlení. Tento lakomec (teď již emeritní), který lidem kolem sebe jen bral, se nyní mění. Z člověka otočeného k lidem zády se stává člověk, který se k lidem obrací a ještě otvírá svoji štědrou náruč a své jmění rozdává. A nedává malé dary, dává obr dary, dary, které může rozdávat jen ze svého štěstí osvobozeného člověka. Z člověka hledajícího, doufajícího se tak stává dávající.

Obrácení je v tom, že Zacheus dokáže věci, které by předtím nedokázal.

Kde se v tom příběhu vidí každý z nás? Nalézáme se tam někde? Můžeme se do nějaké role stylizovat? Je tam pro nás v tom textu dobrá zpráva?

Jsme-li tím davem, kterého celník štve….máme-li kolem sebe nějakého tzv. „celníka“, tj. někoho, kdo nás nejvíc štve, koho když vidíme, tak se nám v kapse otvírá kudlička, je nám zle a máme divné pocity…tak vzpomeňme si v těch situacích na Ježíšovu roli v tomto příběhu, vzpomeňme si na Ježíšův přístup. Oslovuje toho celníka mile, vlastním jménem, s láskou, i možným soucitem, avšak s nabídkou nové šance pro něj.

Ztotožňujeme-li se s Ježíšem, tak nehřejme se v slávě davu, ale všímejme si lidí na stromech. Oslovujme je, zkusme je proměnit. (záchranu ponechme přece jenom v rukou Pána)

A nacházíme-li se v Zacheovi (zde to může být různými způsoby – jako hledač, jako lakomec citů/peněz/čehokoliv) – nebojme se dělat netradiční věci. Sami se neosvobodíme. Ale neztrácejme odvahu lézt na stromy, odvahu vyhlížet Ježíše a nebojme se nechat oslovit. Náš Pán nás přišel a přichází a bude pořád hledat, chce nás proměnit. Nechme se proměnit a těšme se z toho!