Při poslechu dnešního starozákonního čtení si každý z nás mohl připomenout svou vlastní volbu mezi životem a smrtí. Zvolili jsme si život, který spočívá v lásce k Hospodinu. Naší volbě je přislíbeno Hospodinovo požehnání, jeho ochrana a skvělý výhled do budoucna. Lásku k Hospodinu v nás vzbuzuje poslech jeho slova, které tíhne ke zhmotnění se do podoby činu. Vrcholem zhmotnění Hospodinova slova se stal Kristus. Svým slovem nám Hospodin zjevuje sebe samého a tím v nás probouzí pozitivní reakce a činí nás lepšími – zušlechťuje nás. Lásku k Hospodinu projevujeme přijetím jeho požadavků pro naše životy. Zem, ve které jsme se narodili a ve které žijeme je pro nás darem od Hospodina, prostorem pro náš život, ve kterém smíme zakoušet jeho ochranu i požehnání, zrovna tak, jak to bylo slíbeno Izraelitům před vstupem do zaslíbené země. Můžeme zakoušet, že život podle zákona Hospodinova je chozením po jeho cestách.

„Chození po Hospodinových cestách“ se lidem někdy se dost nedařilo. Nedařilo se jim to v období dávné minulosti, ani v komunitě prvních křesťanů v Korintě z dnešního druhého čtení. Pro jejich nedospělost v Kristu k nim apoštol Pavel mluví jako k lidem tělesným tj. samolibým, sebestředným, svéhlavým, pro jejichž vlastnosti je mezi nimi svárlivost, soupeřivost a snaha o sebeprosazování. Adresátům listu Pavel vysvětluje službu služebníků, kteří sice pěstují víru, lásku a naději v srdcích věřících, ale nejsou pro stavbu Božího příbytku tak důležití. Důležitý je Bůh, který dává růst. Připomíná korintským, že oni jsou Boží stavbou, jejímž pravým základem je Kristus ukřižovaný, Beránek Boží, který přišel ne proto, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil druhým. Pokornou službu druhým očekává od svých stoupenců.

„Chození po Hospodinových cestách“ se velmi často nedaří ani nám a dnešní evangelijní úryvek nám to důrazně připomněl. Slyšeli jsme slova Ježíšova kázání na hoře. Slova kázání byla určena Ježíšovým učedníkům a věříme, že byla zapsána také pro nás. Kázání má přímou souvislost se spravedlností. Tou spravedlností je myšleno jednání, které je zcela v souladu s Hospodinovými požadavky. Ježíšův nárok na posluchače je zřejmý – život v souladu s Hospodinovými požadavky je předpokladem vstupu do budoucího království Nebes a učedníci mají takový život vést již teď. Jednotlivá přikázání zákona Ježíš úmyslně vyhrocuje. Od svých posluchačů vyžaduje víc a tím je vystavuje nerealizovatelným nárokům. Chce od nich, aby jejich spravedlnost byla větší než spravedlnost farizeů a zákoníků. Posluchači dobře věděli, že Farizeové dělají vše, čeho se lidskými silami dá dosáhnout. Svým vyhroceným nárokem Ježíš nutí posluchače k tomu, aby se začali zabývat ve svých myšlenkách svou slabostí, a nutí je ptát se, kde získají k uskutečnění těchto nároků sílu. Na příkladech svého výkladu známých ustanovení dává Ježíš konkrétní příklady toho, v čem může ta dokonalejší spravedlnost spočívat:

Nezabiješ, nezavraždíš

„Já vám však pravím, že soudu propadne každý, kdo se hněvá na svého bratra…“ Ježíšův záměr vede člověka k tomu, aby si uvědomil, že není schopen tomuto požadavku dostát a že kdyby záleželo na jeho schopnosti nehněvat se, tak je jeho budoucnost nulová. Nutně ho to vede k úvaze, zda vůbec může být spasen. Spasen být může, ale není to v jeho lidských možnostech. Člověk sám sebe spasit nemůže. Nemůže ani svými činy Boha přesvědčit k tomu, aby ho spasil. Jeho spása je závislá pouze na Hospodinově vůli.

Nezciložíš

„Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu tak, že po ní zatouží, již s ní zcizoložil ve svém srdci“. Kdo z lidí je schopen dodržet takový nárok? Muži svým ženám říkají, že jim slibovali věrnost, ale ne to, že budou slepí a u žen to může být také tak. Nemáme ochotu k odstranění některého ze svých údů, který nás svádí, v tom nám brání náš pud sebezáchovy. Kdybychom ho dokázali překonat, byli bychom považováni za fanatiky a naše populace by byla plná mrzáků. Svým nárokem nám Ježíš odkrývá naši slabost. Nutí nás k tomu, abychom si uvědomili, že pro splnění nároku nejsme schopni udělat sami nic. Chce nás od naší racionální úvahy o našich schopnostech duchovně posunout dál. Naše činy informují o tom, co je uvnitř našeho nitra. Potlačením činů nemůžeme ovlivnit to, co je uvnitř. To, co je uvnitř může ovlivnit jen Hospodin. To si musíme uvědomit a začít o tom s Bohem komunikovat, vyznat to a žádat ho o to, aby se ujal uspořádání našeho nitra.

Kdo propustí svou ženu

„Ale já vám pravím, že každý, kdo propustí svou ženu, uvádí ji do cizoložství,
a kdo by se s propuštěnou oženil, cizoloží“. Přestože si Bůh nepřeje rozvod manželství, k rozvodům manželství dochází. Soužití manželů bývá někdy velmi těžké, složité a neúnosné, manželství se rozpadne, žena se podruhé provdá a muž se ožení. Ježíš ten zákon činí hodně tvrdým. Tím více může vyniknout milosrdenství Hospodinovo, který nejlépe ví o důvodech nenalezení způsobu jiného řešení v tak obtížných lidských situacích.

Nebudeš křivě přísahat, vaše slova budiž ano, ano, ne, ne

Měli bychom si uvědomit, že nejsme schopni používat správně svá slova, že ani často nevíme co říkat, nebo naše slova jsou nevhodná a bývají jedním ze zdrojů našeho odsouzení stejně tak jako naše motivace a naše činy.

Ježíšův požadavek na naši vyšší spravedlnost stále platí, on na něm trvá! Na jedné straně je tu silný Ježíšův výrok, na druhé straně naše slabost, ve které ani neznáme způsob jak jeho požadavek naplnit. Jedinou schůdnou cestou pro nás je přiznat Hospodinu, že nejsme schopni jeho nároku dostát, prosit ho, aby se toho ujal on, vzal to do svých rukou a učinil nás spravedlivými svou vlastní spravedlností. Ježíšem formulované výroky nás nutí komunikovat s Bohem – modlit se. A při modlitbě vyznávat své viny, prosit za odpuštění a také prosit o pomoc. Pomohly nám k tomu, abychom si uvědomili, čeho nejsme schopni, případně že toho vůbec nejsme schopni. Bůh o nás všechno ví, slyší nás a na naše vyznání slabosti reaguje. Vždyť za ty naše slabosti a neschopnosti Ježíš zemřel, i za ta naše provinění proti zákonu.