Co s lidmi může udělat pokušení? Zajistíš lidem bezstarostný plně organizovaný život nebo je ovládneš moudrostí větší než měl Šalamoun nebo je ohromíš náboženskou mocí. To není špatné, že? Vždyť je to v dobrém, mohu pomoci lidem a tak dále. Inu, cesta do pekla může být dlážděná dobrými úmysly. Zlo není hloupé, ba naopak. Nabízí zajímavé věci, je inteligentní, útočí na nás v etapách a skvěle to dávkuje. Zlu je třeba čelit i 40 dní na poušti, ba co více celý život – a to ne svou mocí, ale skrze víru a to vírou sdílenou a zkoušenou ve společenství.

Člověk, který neprojde pokušeními, vlastně ani nedospěje. On potřebuje rozlišovat mezi dobrem a zlem. Člověk byl stvořen jako člověk svobodný a proto má možnost se svobodně rozhodovat, ale také nést za svá rozhodnutí zodpovědnost. Tím vším si musel projít na této zemi i Boží Syn. V tomto evangelijním textu jde spíše o to, kdo Boží Syn není. On není organizátorem blahobytu a bezstarostného života, přestože činí zázraky a nasytí zástupy. Ale on není ani organizátorem náboženství a ani není zachráncem Izraele z moci Říma, i když to v něm mnozí chtěli vidět. Ježíš se díky Duchu, který ho zocelil, zlu úspěšně brání odkazem na Boha. Svému Bohu se budeš klanět a jemu jedinému budeš sloužit. Můžeme si myslet, že Ježíš zde hraje s pokušitelem jakýsi citační ping-pong, ale já za tím vidím vztah s Hospodinem víru v Hospodina.

Ježíš byl jedním z nás, a jelikož byl Božím synem, tak se domnívám, že o to víc byl pokoušen. On nám jde příkladem – a obstál. A co my? Přiznejme si, že mnohdy právě z ušlechtilých důvodů můžeme různým pokušením podlehnout. Ale vždy, když se necháme formovat Božím Duchem, vírou formovanou ve společenství, a formovanou i těmi, co nás ve víře již předešli, tak máme šanci obstát. Ano, máme se o co opřít, a vždy se to děje ve vztahu a pokud na to nezapomeneme tak se můžeme vždy navrátit na správnou cestu. Pokud však pokušení podlehneme a uvěříme ve své veliké poslání ve své schopnosti ve svou vlastní velikost, tak nám už nemusí býti pomoci.

Podívejme se teď na aktuální dění na Ukrajině. Jeden car se obklopil jen patolízaly, kteří se bojí jen špatně podívat. Zrušil vše, co by ho mohlo ohrožovat. Dokonce nařídil lidem jak mají myslet. Absolutně ztratil kontakt s realitou. Chová se, jako pánbů, sedí na desítky metrů od jiných, a možná je i přesvědčen, že on dělá pro svoji zemi dobrou věc. Je opojen svou mocí a zároveň se o ní strachuje. Neštítí se prosadit své „dobro“ všemi prostředky i přes odpor těch, kterým má být toto dobro distribuováno. Výsledkem je válka. Totální katastrofa na desítky let, poškozené vztahy mezi národy, atd. A proč to? Protože člověk možná v dobrém podlehl pokušení a zbavil se všeho, co ho mohlo přivést zpět na správnou cestu. On je už tak zaslepený, že nevěří nikomu a ničemu.

A jak je to s námi  – nemáme i my (byť v jiných oblastech) občas takovéto tendence?  Ano, sami na to nemáme a můžeme zlu také podlehnout, ale pokud necháme působit Ducha, tak to on nám dodá sílu odolat. Ano, Ducha, ale i společenství, protože víra je existenciálně bytostná zkušenost. Máme naději, že když vyznáme svými ústy Ježíše za svého Pána a ve svém srdci uvěříme, že ho Bůh vzkřísil, tak budeme zachráněni. A nebudeme zachránění jen my, ale i jiní. Už není rozdíl mezi Židem a Řekem, Ukrajincem nebo Rusem, homosexuálem, atd. atd. Vždyť nade všemi je týž Pán štědrý ke všem, kdo ho vzývají a každý může být zachráněn.

O záchranu jde i v našem prvním čtení a je jedno, jak to ve skutečnosti vlastně bylo. Zde jde o víru společenství ve spravedlivého Boha, který nenechá svůj vyvolený národ a tedy i nás na holičkách. Tak jako Bůh vyvedl Izrael z Egypta, tak i nás vyvádí z pokušení. Postní doba je dobou obrácení se k Hospodinu, abychom odolali pokušení. Vyvolenou zemi lze mít jen v síle Hospodinově a do této země lze vstoupit jen branou víry – jinak to nejde. Odolat pokušení není laciné, musí se o to neustále bojovat. Víra není jednou daná, je to vztah, na kterém se musí neustále pracovat a nechat se vírou formovat. Vše závisí na Hospodinu, respektive na našem vztahu k němu – i to, zda v jeho Duchu a skrze víru obstojíme v pokušeních.