Těch devět Židů se jistě po svém uzdravení z malomocenství zachovalo velmi nevděčně, když se nevrátili k Ježíši, aby mu poděkovali a vzdali Bohu chválu za tak velký zázrak, jak to hlasitě učinil Samařan. Přitom chování těchto nevděčníků je těžko pochopitelné v porovnání s jejich vírou v Ježíšovu moc, kterou projevili před svým uzdravením.

Deset malomocných mužů při příchodu Ježíše do jejich blízkosti zůstalo stát opodál, jak se to od nich tehdy vyžadovalo. Místo výstražného volání „nečistý“ však malomocní oslovili Ježíše jeho jménem i titulem a požádali ho o slitování. Tato nevyslovená žádost o uzdravení byla výrazem nejen jejich nouze, ale také hluboké úcty k Ježíši. Nemocní však nebyli uzdraveni dotykem či pronesením mocného slova, nýbrž dostali od Ježíše příkaz, aby se ukázali kněžím. Takový postup však dával smysl až v případě jejich uzdravení, neboť kněží mohli prohlásit za čisté pouze vyléčené z malomocenství. Důvěra prosících proto byla podrobena zkoušce. V ní všichni obstáli, neboť se řídili Ježíšovým pokynem a vydali se na cestu, během níž byli vírou v Ježíšovo slovo skutečně uzdraveni. Víra tak zachránila všech deset malomocných, nikoliv jen jednoho z nich, jak by se mohlo zdát z konce celého příběhu. Vždyť formulaci „tvá víra tě zachránila“ se objevuje i na jiných místech Lukášova evangelia, která popisují zázračná uzdravení po projevu víry v Ježíšovu moc tak učinit.

Proč tedy za svou záchranu přišel poděkovat pouze jeden z deseti uzdravených? Těžko říci. Každopádně Ježíš není zdaleka jediným uzdravovatelem, jemuž se za jeho léčebné schopnosti nedostalo patřičného uznání. Z vyprávění lékařů a zdravotních sester víme, že i jim málokterý pacient poděkuje za záchranu života či vyléčení vážné nemoci. Je též možné, že devět mužů si po obřadu očištění prošlo podobnou neblahou zkušeností jako od narození slepý člověk, který se po svém zázračném uzdravení Ježíšem musel z tohoto činu obhajovat před svými souvěrci a představenými. V takovém případě by se dalo do určité míry pochopit, proč se devět mužů nechtělo za Ježíšem vrátit a přivodit si tak další komplikace, které by mohly být ještě vážnější, než jejich předcházející nemoc.

Každopádně to byl právě cizinec, který se jako jediný z deseti uzdravených s Ježíšem znovu setkal, poděkoval mu za svou záchranu a zvučně velebil Boha. Tím odpověděl na evangelní zvěst s větší vírou než devět Izraelitů a dal jim lekci z opravdového náboženského chování. Projevení vděčnosti Bohu totiž víru umocňuje a naopak při její absenci víra stagnuje. Vždyť pokud jsme stále více Bohu vděčni za náš život, uzdravení, odpuštění a záchranu, tím méně se upínáme sami na sebe, své schopnosti i zásluhy a o to více roste naše víra a blízkost k Ježíši. Možná právě v důležitosti vděčnosti Bohu za záchranu spočívá hlavní smysl dnešního evangelního čtení. Amen.