Dnešní blok slova byl zahájen slovy o trpícím Služebníku. Ta slova obsahují předpověď jeho vyvýšení. Bylo to dokonce to první, co k nám v dnešním prvním čtení zaznělo. Roli služebníka dokonale naplnil Ježíš. Slyšeli jsme o jeho totálním odevzdáním se do Boží vůle, o jeho hledání útočiště u Boha a bezmezné důvěře v jeho dobrotu a záchranu. Popis trpícího služebníka Hospodinova zahrnuje mnohé z toho, co tvoří trápení lidí na zemi. Služebník je líčen jako neúspěšný, opuštěný od lidí, pohrdaný. A přece jsme v závěru slyšeli velká slova útěchy, která se netýkají jen osudu služebníka, ale i osudu mnohých, když v závěru je řečeno, že služebník vykoná vůli Hospodina (ne svou), že se Hospodinův plán (ne ten služebníkův) naplní. Tuto svrchovanou a ničím nezrušitelnou Boží vůli bychom měli vidět v konkrétních osudech lidí dneška, ale v celém velikonočním dramatu, které slavíme.
V davidovském žalmu, který jsme slyšeli, se střídal žalozpěv s vyjádřením nesmírné důvěry, zakotvené v Boží blízkosti. Mnoho vykladačů Písma se shoduje v tom, že Ježíš se tento žalm modlil na kříži, i když vyslovil nahlas jen jeho začátek, a v duchu se jej domodlil až do konce.
Z listu Židům k nám zazněla slova o nové smlouvě stvrzené Ježíšovou krví. Jeho smrt byla bezvýhradným sebe-vydáním. Přišel, aby nabídl lidem možnost blízkého a bezprostředního vztahu s Bohem, ke kterému je vedl a vede k němu i nás.
Popisem významné etapy vykupitelského díla Krista byly i pašije, které jsme slyšeli. Z kříže Janových pašijí nám už zazářila Ježíšova sláva. Bůh je tak veliký, že dal svého jednorozeného, milovaného Syna z lásky k člověku. Tato láska září z kříže. Jan nás nechal už na Velký pátek nahlédnout dál, vidět víc než jen zoufalost nevinného utrpení.
V tomto týdnu si připomínáme naše vykoupení více než jindy. Využijme toho k tomu, abychom vzbudili nejen svou vděčnost za naše vykoupení, ale také abychom si uvědomili, co všechno dlužíme ze svého vykoupeného lidství lidem kolem nás.
Velkým pátkem dějiny nekončí – a nekončí jím ani příběh života našeho Pána.