Ani správně začatý a moudře pokračující běh za cílem nemusí dopadnout dobře, je to běh překážkový. Často rozhodne umění důvěřovat. Právě ohromné důvěry bylo třeba k rozpoznání, že prvé vánoce jsou něco víc než jen všední příběh chudé rodinky. Důvěra dá odvahu, odvaha otevře dveře k řešení i tam, kde žádné jakoby nebylo.

Tematizace úryvků

Iz 7,10-16: Králova zbožnost nešťastně převrací smysl vztahu božího vyvoleného k Hospodinu: Vztah není pro krále zdrojem odvahy, ale náboženskou daní. Taková zbožnost v kritické chvíli selže v každé úrovni božího lidu.

Ř 1,1-7: Duch uvádí v Krista věřící do moci božích dětí.

Mt 1,18-25:  I klíčové události v dějinách spásy mohou provázet mučivé pochybnosti a nejistota.Bez důvěry Bohu nelze nezabloudit.

Volba základního textu (kontexty,paralelní texty nevyužity):

Úryvek Mt; Ř k tomu slibuje, Iz varuje.

Výklad

Jindy spolehlivá spravedlnost podle Zákona někdy místo světla nese tmu.Josef stojí před závazkem pro něho těžko přijatelným |má sám udat a zničit domněle nevěrnou, ale skutečně milovanou Marii. Poslechnout i neposlechnout je trýznivě zlé; zvolil řešení,které nebylo kryto Zákonem, ale bylo přijato Pánem našich dějin. Podobné dilema asi prožíval kdysi i Achaz: válka mu připadala sebevražednou neodpovědností. Pokud by se k ní neodhodlal, zabrání krveprolití, lid však padne do otroctví mocnějších okupantů. Prorok musí připomínat ohromnou sílu každodenních procesů osvětlujících, že Bůh je na straně toho světa: mladá dívka počne věrna svým vrozeným tendencím. Ač by se právem mohla strachovat, jakou že to budoucnost bude její dítě mít, porodí je, a tím vyznává důvěru v nezatracenost světa Bohem. Bůh je tu s námi, a to je ještě důležitější než vyhnout se obtížím.

Možné motivace aktualizovaných výkladů

Ač je doba strašně nejistá, mladá dívka počne. Mnozí nepochopí a odsoudí ji, argumenty nechybí. Přesto mladá láska nemusí být vždycky také neodpovědná, ovoce to dokazuje. Někdy zabrání strach před každým ne zrovna optimálním řešením průchodu boží slávy. Někdo místo lidské odpovědné odvahy,která dokáže ze snu uhníst realitu,supluje náhražkami:sám odmítá rozhodovat, ať rozhodnou autority nebo magie karet, polohy hvězd, slůvka náhodně otevřené bible. Josef je autoritou božího slova nazván spravedlivým, ačkoli očividně porušil Zákon inspirovaný kdysi Duchem svatým. S obtížným rozlišováním mezi duchem a literou, mezi výrokem a úmyslem zákonodárce nebude ani v Novém zákoně nikdo snadno hotov, ke spravedlnosti třeba přijmout riziko a naslouchat nejen zákonu, ale také srdci, nejen strachu, ale také lásce. Původ z Ducha svatého nebývá nijak patrným znamením, až ovoce po mnoha letech může něco dosvědčit. Kdyby Josef odmítl jednat podle hlasu srdce a prostě jen čekal, nic by nepomohlo, že neudělal hloupost a že mu nejde nic vytknout. Víra pěstovaná právě jen klasickým židovstvím se tu opřela o obyčejnou lásku mladých lidí, a tím otevřel Josef naději pro svou milou Marii, pro její dítě, pro sebe a pro nás. Josef vzal na sebe riziko nesprávné interpretace a překročil svůj stín. Pravá víra vždy souvisí s láskou a nadějí. Chybující může dozrát ve spravedlivé. Chce to ovšem Josefovu ochotu naslouchat a měnit smýšlení.