Účast na Božím království

Jan Konzal
Iz 31, 1-10; Jk 5, 7-10; Mt 11, 2-11
1999
3. neděle adventní, cyklus A

Úvod

Příprava na Kristův příchod vyžaduje spolehlivou orientaci v přemíře informací a šumů, ve které musí současník žít. Na druhé straně nejde o detaily zbožného nebo dokonce dokonalého života, ale o upřímnou účast na božím království.

Tematizace úryvků

Iz 31, 1-10: Naděje na záchranu ohrožené existence není v modlách světa nebo nebes, ale v Hospodinu.

Mt 11, 2-11: znamení příchodu božího království už jsou zde. Není nic důležitějšího než správně směrovat svoji víru a naději a ozbrojit se vytrvalostí hledajících.Nezachrání nás ta nebo ona osobní autorita proroka nebo mesiáše, ale účast na božím království.

Volba základního textu a jeho reálie, kontext základní perikopy a příspěvek paralelních míst:

Perikopě Mt předchází logion o variabilitě lidské důvěry a různé kvalitě plodů takové důvěry: kdo vsází na proroka, na spravedlivého, na bezmocného…,  dostane pokaždé jinou oporu. Odtud důraz na moudré spoléhání a zaměření naděje v dnešním čtení. Evangelijní úryvek by pokračoval výtkou, že místo moudrosti nabyté zkušenostmi vidí Ježíš ve vyvoleném lidu dětinskou svéhlavost, která ten lid navzdory vyvolení činí nepoučitelným. Kobylky a med nebylo jídlo postní (pro beduíny byly pražené kobylky vylepšením jídelníčku!), také plášť z velbloudí srsti (vlny) poskytoval ideální mikroklima v denním horku i v nočním chladu krajiny. Proto nejde o deklaraci askeze, ale o prorocké gesto, že Bůh se stará. V Janově době existoval pro dokonalé klášter v Kumránu (snad tam byl Jan od dětství vychován). Jako dospělý volil svobodný pobyt v polopoušti poblíž řeky. Úryvek Izajáše ilustruje, jak snadno se děje modloslužba i na místě svatém: Když se boží lid bojí, spoléhá ne na Hospodina, ale na modly hospodářské nebo politické přesily.

Výklad

Budoucnost volil i Křtitel správně, třebaže nikdy sám neslyšel Ježíšovo kázání a nepokusil se stát Ježíšovým učedníkem.Ta cesta Křtitelova ovšem není zrovna obecně schůdná, mnozí musí jít jinak. Ježíš takové řešení schvaluje, ovšem nabízí dostupnější cestu. Protože sám chvíle nevyužije k deklaraci svého poslání, ale pro otevírání očí vstříc znamením času, budou v poloze Janově ještě mnozí jiní, kterým osud odepře setkat se s Kristem a následovat jej, a i ti mají šanci. Nejdůležitější není odhalit, kdo je ve skutečnosti Ježíš a klanět se mu jako autoritě, ale neminout přicházející království, kterému on přikládá takovou váhu.

Možné motivace výkladu

Víra v Ježíše jako Krista bude spásnou, stane-li se pro věřícího směrodatným jeho evangelium. Nespasí ideologie a případně rituály, ale odvaha přijmout Ježíšův životní styl. Janův životní styl (svoboda a odpovědnost smyslu své existence) se prokázal dobrou cestou, třebaže ani on není bez nejistot, kdo je Ježíš a co je jeho úkolem. I jako svobodomyslný dokázal být radikálně věrný boží vůli, třebaže se ani nestihl setkat s Ježíšem (umřel v žaláři). To je cesta mnohých poctivců dodnes. Evangelium varuje na příběhu Ježíše i Jana před zbožšťováním autority, Izaiáš před zbožštěním moci ekonomie, zbraní a politického vlivu.