Směr našeho úsilí

Josef Kratěna
Mt 5,21-37
12. 2. 2023, Hradec Králové
6. neděle po Zjevení Páně, cyklus A

Dnes jsme slyšeli další část Ježíšova kázání na hoře z Matoušova evangelia a dovídáme se o tom, jak Ježíš vnímá nebo rozumí Mojžíšovu zákonu a prorockým spisům. Podle Jiřího Mrázka jsou tyto části nešťastně nazývány „antitezemi“. „Slyšeli jste, že bylo řečeno – já však vám pravím…“ se tu opakuje vícekrát. Někdy tyto části bývají vykládány jako překonání zákona, v naprostém protikladu k předcházejícím veršům Mt 5,17-19. „Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.“ „Amen pravím vám: dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všechno nestane.“ Slyšeli jste, že bylo řečeno…

Já těmto slovům Písma rozumím takto. Spíše, než antiteze jsou tato slova Ježíšovým výkladem toho, jak on vnímá Zákon a Proroky. Ježíš pak uvádí mnoho příkladů. Probírá některá přikázání Starého Zákona tak, jak je vidí on. Je to výklad svobodnější, ale také náročnější. Svobodnější, pokud se jedná o povrchní vazby, a náročnější, pokud jde o upřímné plnění Boží vůle – o důslednou lásku k Bohu a člověku – o naši odpověď na Boží lásku zjevenou právě v Ježíši. A oč jde Ježíši v těchto příkladech především? Nejde o nějaké formální plnění zákonů a předpisů, ale o život podle Pravdy. O promyšlenou snahu žít správně podle svých možností a schopností, a k takovému životu přiváděl druhé. Podle Ježíše, mohou být před Bohem činy které se dějí ve skrytu – v nitru člověka, horší než nápadné zločiny, které jsou všeobecně známy, a které měli své neznámé svůdce. Ježíš tady připomíná, že kde se v zákoně nebo přikázání mluví o vraždě, či urážce kterou řešily soudy, nyní musíme mluvit už i o skryté nenávisti a zlých řečech, které nepostihne žádný lidský soud, ale neujdou soudu Božímu, nebudeme-li dělat pokání. To znamená, že bychom vlastní vinou ztratili Boha a jeho přátelství, i pravý smysl našeho života.

Nezcizoložíš – neporušíš manželskou věrnost. Ježíšovi jistě nejde o to, abychom na cizí ženu ani nepohlédli, abychom se neposkvrnili. Ani o to, neobdivovat nebo nehodnotit krásu žen. Je to přece především Boží dílo. Přesto se toto dílo snaží velké procento žen ještě vylepšovat, anebo také znehodnocovat. Ježíši jde o to, co člověk způsobí někomu, komu svádí ženu a snaží se ji dostat do postele. Jiří Mrázek píše, že dokud král David jen šmíroval Betšebu v koupelně vedlejšího paláce, tak ještě nedělal nic tak zlého. Jakmile ale hleděl zařídit, aby se z té koupelny přestěhovala do jeho ložnice, tak už se provinil. Starý Zákon znal dvojí právo. Pro muže a pro ženu. Žena patřila muži a nebyla mu rovná. Cizoložství tu bylo chápáno jako porušení vlastnických práv muže. V křesťanském učení se klade důraz na věrné, výlučné, partnersky rovné a harmonické spojení muže a ženy. Křesťanství je ale zásadně proti sobectví, které se projevuje v sexuální oblasti rozbíjením druhých manželství, promiskuitou a všemi způsoby pohlavních vztahů bez skutečné lásky. Všechna přikázání však musíme chápat ve světle prvního přikázání lásky a klást důraz na odpuštění a smíření. Ježíš hlásá naprostou monogamii, a zvláště nerozlučitelnost manželství. Ale je zde také naznačena i určitá výjimka z tohoto pravidla. Při rozdílných právních pohledech různých církví se většina křesťanských teologů shoduje na tom, že Ježíš myslel spíše na mravní stránku manželství než právní. Je rozdíl mezi tím, kdo se sobecky vtírá do živého manželství, a tím, kdo se už necítí vázán manželstvím nenapravitelně ztroskotaným. Nicméně Ježíš tento zákon činí hodně tvrdým. Tím více může vyniknout Hospodinovo milosrdenství, který nejlépe zná důvody nenalezení jiného řešení tak obtížných lidských situací.

Svou autoritou Ježíš úplně zakazuje přísahu. Navazuje tak na lidský cit pro pravdu a dovádí tento požadavek k naplnění. Přesto se přísaha děje, a to i v samotné církvi. Ježíšovi zde jde o to, aby mezi námi vládla upřímnost a pravdomluvnost taková, že přísahy nebude zapotřebí. Ježíš má na mysli směr našeho mravního myšlení a úsilí. Ne nové vnější příkazy a zákazy.