O Ježíšovu dětství, dospívání, ani jeho mládeneckém životě vlastně nic nevíme. Jen to, že byl ve svých dvanácti letech hledán svými rodiči a pak jen to, že prospíval na těle i na duchu a že byl milý Bohu i lidem. Dále ho pak můžeme spatřit až v zástupu obyčejných, možná i hříšných lidí na břehu Jordánu, čekajících na Janův křest. Jak víme, Ježíš často pobýval ve společnosti obyčejných lidí a lidí pochybné pověsti. Jan nám ale sám dosvědčuje znamení které se stalo, když na Ježíše přišla řada a on vstoupil do vody Jordánu. Otevřelo se nebe a z něho zazněl hlas: „Ty jsi ten můj Milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení“. Těch znamení, které svědčili o tom, kdo je ten člověk Ježíš, bylo vlastně už od jeho prenatálního věku vícero. Byla to ale znamení, která směřovala od Hospodina k lidem. To Otec zjevoval svou vůli moc a slávu. V dnešní perikopě Janova evangelia čteme o počátečním znamení, které Ježíš učinil na jedné židovské svatbě v Káni Galileiské a tím zjevil svou slávu. Na svatbu byl Ježíš pozván i se svými učedníky. Obec Kána není kromě Janova evangelia nikde v bibli zmiňována. Jednalo se nejspíše o skutečnou obec asi čtrnáct kilometrů od Nazareta. Jan tuto obec zmiňuje ještě dvakrát, a to i při druhém Ježíšově znamení – zázraku, kdy na dálku uzdravuje umírajícího syna královského služebníka. Potřetí zmiňuje učedníka Natanaela z Káni Galileiské jako jednoho ze sedmi, kterým se Ježíš ukázal po svém vzkříšení na břehu Tiberiadského jezera.

Ježíš se tedy účastní svatby a jistě se raduje a veselí s ostatními svatebčany. Židovská svatba trvala sedm dní. Byla doprovázena veselím, hudbou, tancem a zpěvy. K dobré náladě, veselosti a radosti přispívalo i dostatečně velké množství   vína. Bylo potřeba uspokojit celou obec, a ještě mnoho hostů. Víno není nápoj k utišení žízně, ale je i prostředkem radosti a jeho nedostatek může ohrožovat další pokračování svatebního veselí. Ani Ježíš se požívání vína nevyhýbal, a to nejen při svatbě. Svatba má ale v bibli často i symbolický či metaforický význam. U mnoha proroků je vztah Hospodina a jeho lidu přirovnáván k manželství nebo vztahu ženicha a nevěsty. Svatební hostina a její veselí jako obraz eschatologic-ké radosti prostupuje ze Starého do Nového zákona. Podobně je tomu tak i v případě vody, vína, vinného kmene nebo jeho ratolestí. Ježíš sám použil mnohokrát těchto symbolů a metafor pro vyprávění o Božím království. V patnácté kapitole tohoto evangelia Ježíš říká: „Já jsem ta pravá vinná réva a můj Otec je hospodář. Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce“. A dále: „Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna“.

I to dnešní evangelium je plné symbolů. Prázdné kamenné nádoby – není to také obraz Izraele a mnohdy i nás ostatních lidí kteří si nejsme schopni vlastními silami zajistit záchranu, to je spásu? Jedině Ježíš může toto změnit a také to mění. Nejdříve nás nechá naplnit své nádoby vodou. Vodou nevýrazné chuti. Vodou, která je k tomu, aby udržovala při životě a hasila žízeň, ale která není příliš vhodná ke slavení. Vodou, která nedokáže naplnit radostí. Přesto ji Ježíš používá k proměně a projevuje se jako dárce pravé radosti, která nás naplňuje až po okraj. Bez nějakých čárů a kouzel proměňuje vodu našeho nevýrazného života bez chuti, v to nejlepší víno, jaké si ani neumíme představit. On totiž ani jiné nemá. Musíme ale o to sami stát a věřit, že On může proměnit úplně všechno. On je dárcem života. On je ten, který mění nejen vodu ve víno ale i hříšníka v Božího syna, nečisté v čisté.

Podle evangelisty Jana Ježíš následně učinil mnoho jiných znamení – zázraků. Vždy šlo o Ježíšovo sebe darování a pomoc těm nejpotřebnějším. Ta znamení možná prohlubovala, utvrzovala a osvěžovala víru nejen učedníků. Bohu díky i dnes, máme-li oči k vidění a uši k slyšení můžeme vnímat znamení, kterými Ježíš proměňuje naše nádoby naplněné kapalinou nevábné chuti ve skvělé víno přinášející nám nezměrnou radost.

Evangelium o svatbě v Káni se dříve čítávalo i při svatebních obřadech a my si dnes jeden takový obřad po padesáti letech připomínáme. Děkujeme za to, že jsi vodu těchto dvou lidí o které nelze říci, že by byla nevýrazné chuti, dokázal vždy proměnit ve víno nadstandardní kvality a svými znameními je stále vedeš ke svatební hostině ve svém království.