Evangelium dnešní neděle je věnováno Dobrému pastýři. Včerejší sobotní Markovo evangelium zmiňuje také pastýřskou tematiku. „Odjeli tedy v lodi….  Když Ježíš vystoupil a uviděl veliký zástup, byl nad nimi hluboce pohnut, protože byli jako ovce, které nemají pastýře“.

Podobenství o dobrém pastýři, které v Janově podání Ježíš učedníkům vypráví, jakoby převádělo žalmistovu píseň (Ž 23) do epického příběhu. Jakého „pastýře“ má evangelista na mysli? Evidentně zde Ježíš vystupuje jako dobrý pastýř zmiňovaný již ve sz, ale i v dnešním žalmu, tedy jako „Pastýř Hospodin“, který zná své ovce, žije pro ně, přijímá je, miluje je a nechová se k nim vlastnicky; protože jim dává svobodu. Starozákonní podání vidí v dobrém pastýři mesiášského krále, který opravdu a rád vede svůj lid (pozn. na rozdíl od pastýřů Lk vánočního příběhu, kdy „pastýři zanechali stáda a šli se podívat…). A také evangelista Jan se s tímto sz obrazem shoduje (navzdory mnoha existujícím předvelikonočním představám o mesiáši) a představuje Ježíše jako „Bohem poslaného pastýřského krále“. Zatímco první tři verše (v. 11, 12, 13) popisují rozdíl mezi dobrým a špatným pastýřem (dobrovolně z lásky nebo za mzdu), v následujících verších vychází najevo a stvrzuje se, co vlastně dává moc Ježíši o sobě tvrdit: „Já jsem Dobrý pastýř“. Ano, on přichází od Boha, je Bohu znám, je jeho Synem, v němž právě ten Hospodin Pastýř nalezl zalíbení a pověřil ho posláním. Evangelista Jan pak může s nezlomným přesvědčením, které má podloženo mnoha a mnoha povelikonočními svědectvími a zkušenostmi  raných křesťanských společenství o Ježíšově naplnění úkolu a o jeho splnění Boží vůle, že je opravdu Dobrý pastýř – rozumějme: pastýř pravdivý, ne falešný, sloužící, jiného nečekejte.

Proto vnímejme Ježíšova slova: „ Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce, oni znají mne, tak jako mne zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce“, za vyjádření jeho naprosté vydanosti Hospodinu, který ho pověřuje mocí konat to, co koná. Ježíš dobrovolně (…sám od sebe) riskuje, jde do nebezpečí, jde před stádcem, důvěrně nás oslovuje, ale i střeží v nebezpečných situacích. Zde evangelista zdůrazňuje, že Ježíšovo „obětování se“ nebylo rituální (to patřící Bohu), ale vše, co podstoupil pro záchranu „jemu svěřených“ podstoupil z bezpodmínečné lásky, protože bezmezná důvěra nebeskému Otci mu nedovolila jinak. Vybízí své učedníky, aby důvěrný vztah, který On má k Otci, jsme měli i my se svým Pastýřem. Zde, v těchto evangelijních větách, je shrnut celý jeho příběh vykoupení a význam pro nás, pro naše životy. A náš úkol? Nechat se vést a následovat ho po vzoru žalmisty, který ve svém vyznání důvěry v Hospodina vyjádřil také naději, že Boží jednání je trvalé, tj. „…na dlouhé předlouhé časy“.

Jan však připomíná i další, stejně důležitou zkušenost s působením Vzkříšeného. Zahrnul do svého „díla“ také jiné ovce (kromě těch, které ho již znají po hlase), totiž ty, které ho buď hledají, nebo o něm dosud neví, ale také ty, kteří mu dokonce ublížili. Ježíš přišel zachránit všechny, protože TO je vůle jeho Otce, abychom byli shromážděni jako jedno stádo, v jednom ovčíně, kolem jednoho pastýře, v Božím království. Toto shromažďování do jednoho ovčína je především v moci našeho Pána, vše máme od něho! On Dobrý pastýř totiž VOLÁ, nikoho nenahání. Možná až příliš jsme pokoušeni se zapojovat a rozhodovat kdo, kdy a za jakých podmínek splňuje podmínky „výběru“? (Vzpomeňme si na některé nepatřičné praktiky různých misií po světě a různé škody napáchané mezi církevními denominacemi, které se jen těžko napravují až do dnes).

Náš úkol je následovat ho, totiž být sjednoceni s ním, jako je on ve všem zajedno s Otcem. Když nám tedy Bůh rozumí, i mi se máme snažit rozumět si navzájem, mít se v úctě, pomáhat si a nebýt si lhostejní. Tak jako náš Dobrý pastýř trpělivě vodí své stádo, je tvůrcem pokoje, měli bychom i my uskutečňovat tyto jeho atributy, aby také skrze nás potřební blízcí poznávali klidnou avšak velmi účinnou Boží moc k „nasazování“ života pro druhé. A konečně abychom sami na sobě tuto moc, skrze takto projevené jednání, zakoušeli i my.

A co dodat? Nechtějme ani neočekávejme zásluhy. Dobrý pastýř pečuje pouze z čisté lásky. Protože pokud člověk může dávat naději a vydávat se pro druhé, žije. Kéž nám to potvrzuje i Petrovo svědectví z 1. čtení (Sk. 4, 8 – 12). Jemu to dal poznat Duch Boží. Stojí za to být mu otevření. To tento Duch nás dává ujištění, že vzkříšený Pán je opravdu dobrý pastýř.