Při slavnosti Narození Páně často čteme prolog Janova evangelia. Tentokrát jsme zvolili zprávu o narození Ježíše podle Lukáše. Čtrnáctý verš druhé kapitoly nás dovedl k tématu universality spásy. Dovolím si ale začít malou poznámkou o historičnosti Lukášova vyprávění. Možná jste si všimli rozdílu mezi ekumenickým a studijním překladem. Ekumenický překlad: Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Studijní překlad: Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém obydleném světě proveden soupis obyvatelstva. Tento soupis se konal před tím soupisem, který byl proveden, když v Sýrii vládl Quirinius.
Podle Mirei Ryškové (Doba Ježíše Nazaretského, Karolinum, Praha, 2008) není historičnost této výpovědi zcela jasná. Josephus Flavius o tomto censu nic neví. Zmiňuje až ten z roku 6/7 n.l. po smrti Heroda Velikého. Navíc římský census v Palestině by byl za vlády krále Heroda Velikého politicky nemyslitelný. Podle některých badatelů lze ale číslovku “první” přeložit jako “dřívější”. Tedy census se konal před oním, kdy v Sýrii správcoval Quirinius, což čteme ve studijním překladu. Mireia se domnívá, že Lukáš použil informaci o censu hlavně z teologických důvodů k propojení dějin lidských s dějinami spásy. “Výnos císařův, který hýbe celým světem, se stává božím nástrojem k naplnění dějin narozením skutečného vládce světa Ježíše z Nazareta.” Už tímto veršem se tedy naznačuje universalita spásy, která je naším dnešním tématem.
A nyní už se podívejme na verš L 2, 14. Různé české překlady se opět znatelně liší.
Studijní překlad: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi Božího zalíbení.“
Ekumenický překlad: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“
Bible Kralická: “Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.
Ekumenický překlad podle mého soudu vyznívá nejvíc pozitivně. Oznamuje, že Bůh má v lidech zalíbení bez dalších podmínek. Pokoj je univerzálním darem pro všechny.
Studijní překlad je asi věrnější originálu, ale je méně inkluzivní – pokoj je jen pro Ty, v nichž má Bůh zalíbení. To nás nutí se ptát, jestli i v nás má Bůh zalíbení. Co je potřeba ke spáse? Slyšet tuto andělskou zvěst? Uvěřit jí? Nebo je třeba i konat dobré skutky? Otázka je s námi už dva tisíce let. Zkusme se dnes blíže podívat na slova řeckého originálu Lukášova verše:
Δόξα ἐν ὑψίστοις Θεῷ καὶ ἐπὶ γῆς εἰρήνη ἐν ἀνθρώποις εὐδοκίας (Doxa en hypsistois Theó kai epi gés eiréné en anthrópois eudokias).
Otázkou je hlavně význam slova eudokia. Etymologicky vidíme „dobrý test“ nebo „dobré hodnocení“, což vyznívá poněkud tvrdě. Výsledkem testu a dobrého hodnocení ale může být zalíbení, které nalézáme v aktuálním českém překladu. Podívejme se na další výskyt slova eudokia v NZ. Objevuje se například u Matouše 11, 25-26: “V ten čas řekl Ježíš: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo.” Věřme tedy, že i u Lukáše jde o Boží zalíbení, které je univerzální, je tu i pro pastýře i pro maličké a není založeno na testu nebo soudu. Pak se naskýtá otázka, proč tedy každý z nás nezakouší stálý pokoj, který andělé pastýřům zvěstují.
Komentář, který jsem našel, odmítá, že pokoj a spása by byly zcela universální. Je potřeba nejdřív uvěřit dobré zprávě. Odvolává se na pojetí universality u Jana 3, 16: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Pokud tedy uvěříme v Ježíše a v Boží zalíbení ve všech lidech, pak na nás počine slíbený pokoj.
Závěrem si dovolím osobní poznámku. Domnívám se, že uvěřit v Ježíše v kontextu L 2,14 znamená připustit si, že Bůh má ve mně skutečně zalíbení, i když vidím, jak často selhávám (a sám v sobě zalíbení většinou nenalézám). Bůh nám dává svobodu tuto dobrou právu o jeho zalíbení v nás s pokorou přijmout. Pokud si zalíbení skutečně připustíme, můžeme zakusit hluboký pokoj, který není možné narušit ani válečnou vřavou v našem okolí.