V dnešním evangelijním oddílu nám evangelista Jan předložil svědectví Jana Křtitele. Jan Křtitel byl vlastně prvním Kristovým svědkem, věřil, že ho k tomu svědectví povolal Bůh a své úsilí považoval za předobraz Božího jednání, které se uskutečňuje skrze Ježíše.

Text je možné chápat jako způsob vyučování, které stručně a názorně ukazuje, kdo Ježíš je
a vybízí nás k jeho hlubšímu poznávání.

Když Jan Křtitel uviděl Ježíše, jak k němu přichází, řekl: „Hle Beránek Boží, který snímá hřích světa“. Pochopil, že je to Mesiáš, nositel Ducha Božího. To poznání nemá Jan jen sám ze sebe, má to z Božího přispění. Zatímco Jan je svědkem, Ježíš je ten, o koho jde, v koho je třeba uvěřit.

V Janově svědectví zaznívá slovo Beránek. Beránek, který na sebe vzal hřích světa. Jak máme porozumět tak divnému označení v textu, který nám má odhalit podstatu Kristova života? Užitečné pro nás bude připomenout si, na co všechno Židé mysleli, když slyšeli při liturgii slovo „beránek“.

• Mysleli na počátek lásky mezi nimi a Hospodinem. Tehdy byli pastevci a jako obětní dar přinášeli beránka bez vady na znamení toho, že jejich život je od Boha, kterému celým svým životem patří, a na znamení toho mu dávají aspoň něco z toho, co mají nejlepšího.
• Potom mysleli na odchod z Egypta – vysvobození z otroctví. Tehdy v tu noc, kdy pro ně Bůh připravoval cestu, měli pomazat křídla dveří beránkovou krví. A ta jeho krev je chránila před záhubou.
• Každý rok slavili Velikonoce – zabíjeli beránka a čekali ještě na něco, co bude mnohem větší, než vysvobození z Egypta – čekali na vykoupení z veškeré bídy a utrpení.

Jan Křtitel věří, že Ježíš je pravým výrazem Božího jednání v dějinách, že jeho svědectví přesahuje rozměr jedné lidské epochy. Pochopil, že Ježíš je tím Slovem, které bylo od počátku, dříve, než se narodil Abraham, dříve než se narodil on, i když přichází časově po nich. Rozpoznává Boží dílo lásky, která je u základu věcí. Duch svatý mu dal poznat tuto neslýchanou a skutečně převratnou novinu. V Ježíšově příchodu posílá Bůh vlastního Syna, aby zachránil lidstvo.

Druhého dne stál Jan se dvěma ze svých učedníků a spatřil Ježíše, jak jde okolo, a řekl: „Hle, Beránek Boží.“ Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem. Jan přijal to, že jeho učedníci od něj odcházejí, pochopil, že při Ježíšovi mohou vyrůst jinak, než si to on představoval (což se také opravdu stalo). Učedníci odešli sami, Ježíš je k sobě nevolal, nevyzval je k tomu, aby ho následovali – k tomu došlo až mnohem později. Když se Ježíš obrátil a uviděl, že Janovi učedníci jdou za ním, otázal se jich: „Co hledáte?“ Řekli mu: „Rabi (což se překládá Učiteli), kde bydlíš?“ Odpověděl jim: „Pojďte a uvidíte!“ Šli tedy, viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho. Představme si to setkání, jistě v sobě mělo skrytý rozměr prvního rozhovoru víry. Nejdříve asi tiché sledování, nejistota, odstup, zvědavost. Janovi učedníci chtěli poznat, kým Ježíš je. Byly čtyři hodiny odpoledne a teprve druhý den se učedníci vracejí. Strávili celý večer u společného stolu s Ježíšem při dlouhém otevírajícím rozhovoru. Ondřej při něm začal chápat kdo Ježíš je. Když vyhledal svého bratra Šimona, řekl mu: „Nalezli jsme Mesiáše“ (už ne učitele) a druhý den Šimona přivedl k Ježíšovi.

V evangeliích synoptiků je Petr na prvním místě, tady je třetí vzadu a jeho bratr ho k Ježíšovi přivede, možná dotlačí. Význam Petra ale není v tom, jak a kde byl povolán (jeho počátky evangelista líčí dost skromně), ale v tom, k čemu byl Ježíšem povolán: aby byl Kéfasem, Skálou.

U jednoho z učedníků není v příběhu uvedeno jméno. Nabízí se nám tak možnost dosadit za neuvedené jméno to svoje, ten příběh se přece týká i nás.

Naučme se na cestě naší víry nepočítat s tím, že Ježíše už známe, že o něm už všechno víme. Vnímejme ho svým srdcem a dejme se poučit Duchem, který nám v našem nitru říká“ To je On! Je to Boží Syn, který se stal beránkem obětovaným z lásky. Hříchy každého z nás, hříchy světa vzal na sebe a nám je odejmul, abychom se mohli stát svobodnými a neotročili zlu. Díky němu jsme se stali dětmi Božími. Ježíš zjevoval boží lásku k lidem. Celou svou bytostí chápal, že je k tomu Otcem poslán a svým životem přijal a zcela naplnil Boží plán. Toužil po tom, aby lidé skutečně uvěřili v boží lásku tak, jak ji hlásal, a dali na ni odpověď. Zamýšlejme se častěji nad tím, kým je Ježíš – Beránek pro nás, jak moc svým způsobem života patříme Beránkovi, který vzal na sebe viny druhých. I my máme brát na sebe viny druhých svým odpouštěním a přispívat tím ke smíření. Ve spojení s Beránkem můžeme i my přinést aspoň trochu jeho světla světu kolem nás. On chce, abychom ho následovali.