Děti, povíte mi, co se Vám vybaví, když se řekne Vánoce?

Ne, Vánoce nejsou tím, co vidíte dnes kolem sebe. Vánoce to nejsou dárky a různé zvyky, které vznikly teprve nedávno. Vánoce nejsou hlavně ani svátkem rodiny, i když je to dobře, že lidé mají k sobě o Vánocích blíž. Lidé by k sobě měli mít blíž a být ohleduplní pořád. Vánoce vznikly jako křestní slavnost.

Z vánočního příběhu bytostně čiší naděje s velkým N. Ve všech dnešních čteních najdeme naději, což je důkazem, že Ježíš Kristus – a to ne jen jeho narození, ale i celý jeho život a dílo –  je vyvrcholením dějin spásy. Ve druhém čtení  je vyjádřena víra, že se to týká nejen narození, ale celého života a poslání Ježíše Krista  a já dodávám včetně jeho smrti na kříži. Vánoce bychom neměli chápat jako jednu událost, ale jako celé události spásy.  Druhé čtení nás odkazuje i na pedagogicko-výchovný aspekt Ježíšova příběhu. Sám Pán tohoto světa, nikoliv Augustus, pán pokoje a míru přišel na tento svět v naprosté chudobě mezi ty nejchudší. Nenarodil se v královském paláci, ale ve stáji u dobytka. Naděje má mesiánské rysy a má i konkrétní, „materiální formy“.

Přišel Bůh do tohoto světa a my můžeme skrze něho dojít spásy. Hospodinu nejsou lidé lhostejní – záleží mu na nich. Dává se nám v různých formách poznat a stojí o vztah s námi a proto nám dává to nejcennější co má, svého Syna. Ano, skze zranitelné novorozené dítě narozené z Marie, která zde reprezentuje lidské pokolení. Zde si prosím všimněme, že Hospodin byl odkázan (respektive chtěl být odkázán) na lidskou pomoc, souhlas se zapojením člověka. A dělá to ne skrze vladaře a mocné tohoto světa, ale přes obyčejnou dívku Marii, pro kterou to určitě nebylo jednoduché. Marie je zde vyvýšena a její cesta víry – je vlastně takový prototyp věřícího.

Hospodin nám dal možnost spásy a my se pro ni můžeme svobodně rozhodnout a i když jsme se již rozhodli, tak nás Bůh neopouští, ale pokud mu to umožníme, doprovází nás, pokud chcete i vychovává a to někdy i skrze bratry a sestry. I když nám to někdy může byt nepříjemné, tak si můžeme uvědomovat, že mu jde o ten vztah s velkým V. Bůh nás bere vážně a je tak trochu „zvědavý“, co všechno ten člověk dosáhne, asi jako rodiče se dívají na malé dítě. On není Bohem kterého bychom se měli jen bát, on není Bohem, který by si musel vynucovat naší pozornost, i když je na druhou stranu Bohem žárlivě milujícím. Ve vánočním příběhu je nám dána možnost vztahu, možnost spásy a to ne jen pro nás samotné, ale pro všechny lidi tohoto světa. Studnice naděje je nevyčerpatelná. Ježíšovým příchodem bylo za nás a naše hříchy již v minulosti zaplaceno. To už se stalo a přináší nám záchranu a vychovává nás a to stále trvá.

Ať se nám to libí nebo ne, je stále se co učit, co zdokonalovat, a to nejen na našich zahradkách a domech atd. až do doby než náš Pán přijde, znovu ve slávě. Co mne na tom baví, je to, že nevíme dne ani hodiny a je to tak dobře.  Ve skutečnosti je naděje i v tom, že když my to nestíháme neb nejsme dokonalí, tak Bůh s tím i takto počítá, bylo již za nás  zapaceno a to nebude nikdy smazáno. Narozením Ježíše se narodil i křesťan a ve vánočním příběhu je celý příběh spásy. Je to radostná zvěst – evangelium.

Evangelista Lukáš zasazující celý příběch do historického kontextu nám tu dává jasně najevo, kdo je Pánem nad pány. Ne císař Augustus oslavovaný jako tvůrce pokoje, ale (skromně začínající, chudý) Ježíš je nositelem pokoje. Ježíš a ne císař je spasitel. Spása je pro Lukáše obnova celosti, záchrana od hříchu a odcizení od Boha. Spása zahrnuje imanenci: v Ježíši je Bůh přítomný a tento Ježíš byl jedním z nás a nebál se stýkat s hříšníky. Byl vystaven všemu pokušení tohoto světa, žil tu s námi a obstál. Ba co více, obětoval se za nás, abychom my mohli skrze něho vejít do království Božího. Vánoce jsou nerozlučně spjaty s Velikonocemi a naopak. Jedno bez druhého by nedávalo smysl.

Lukáš říká „dnes a tady“ – tedy nikoliv ve vzdálené budocnosti se děje spása. Naším úkolem o těchto svátcích je, si tuto spásu zpřítomnit, aniž by bylo důležité jak se to ve skutečnosti přesně odehrálo a  nechat se nakazit touto dobrou zprávou a nenechat si to jen pro sebe.