Všichni evangelisté začínají své vyprávění neboli svědectví jiným způsobem. Matouš pomocí rodokmenu ukazuje na Ježíšův původ z Davidova rodu. Hned z počátku je tu Ježíš představen jako syn Davidův a syn Abrahamův a je ukázáno, jak dějiny Spásy docházejí svého cíle a završení v Bohem darovaném Spasiteli. Marek poukazuje na základ radostné zvěsti, jejímž obsahem je Boží syn Ježíš Kristus. Lukáš jako historik usiluje o podrobné popsání všech událostí po sobě jdoucích. Začíná své vyprávění narozením Jana Křtitele. Čtvrté evangelium, připisované Janovi, začíná tak zvaným prologem – předmluvou, která je složena z několika oddílů. Dnes jsme četli z druhé části. Už úvod knihy Genesis vypovídá o Slovu, které bylo na počátku. Propojení motivů slova, života a světla s Hospodinem je v Písmu dost časté. Hospodinovo světlo musí svítit uprostřed temnot a je vždy silnější než tma. Teprve když světlo zhasne, může mít navrch tma. V dnešní perikopě nám o tom svědčí člověk, který byl poslán od Boha. Evidentně jde o Jana Křtitele. V Janově evangeliu, na rozdíl od synoptiků není nazýván Křtitelem. A kdo byl vlastně ten Jan? Víme, že se narodil knězi Zachariášovi a matce Alžbětě a to, že byli s Ježíšem příbuzní. Příchod obou na tento svět byl prorocky předpovězen. O jejich dětství vlastně nic nevíme. Oba byli jako prvorození zasvěceni Hospodinu. Jan Křtitel byl asketa, zachovával nazirejský slib. Nepil alkohol, nekouřil a jedl jen kobylky s medem divokých včel. Jeho domovem se stala poušť v okolí Jordánu. Říkali o něm, že je ovládán ďáblem. Naproti tomu Ježíš jedl a pil všechno. V kralické bibli se píše, že byl žráč a piják vína. Smyslem působení a svědectví Jana křtitele bylo a je potvrzovat přítomnost a vítězství Světla nad temnotou, aby všichni uvěřili. Jeho vystupování bylo zřejmě tak strhující, že se mnozí domnívali, že právě on je ten očekávaný Mesiáš. On to zcela jasně odmítá. „Já jsem ten, který jen chystá cestu. Mezi vámi je ten, kterého neznáte“. Jan se stal velmi populární svým křtem, výzvami k pokání a změně smýšlení. Přitahoval k sobě velké zástupy lidí a mnozí se chtěli stát jeho žáky.

Ježíš žil do doby, než se dal od Jana pokřtít v ústraní, pokud se tak dá hovořit o synu živnostníka. Ježíš zaujímal lid úplně jinak než Křtitel. On se nechává klidně lidmi pozvat k hodovnímu stolu i na pohár dobrého vína a příležitostně se u toho dějí dost zvláštní věci. Tu odpustí hříšníkovi, tu někoho uzdraví anebo jen pronese závažné moudré slovo. Pro Ježíše jsou důležité situace, kdy jsou lidé u stolu jedni k druhým otevřeni a navzájem chrání své životy. Zdá se, že tyto hostiny mohly být pro Ježíše předobrazem vztahů v Božím království. Konec konců takovou hostinu sám využil při poslední večeři, kdy jasně ukázal smysl svého života. Jeho případná smrt, bude smrtí, jíž se obětuje pro druhé. To důležité nebo podstatné je, že to Ježíš zpřítomňuje společným stolováním. Na své učedníky působil stejně jako Křtitel vlastně radostnou zvěstí. Apoštol Pavel nás dnes nabádá: radujte se, vždycky se radujte a děkujte.

Radujme se tedy a děkujme, protože On je mezi námi. A také prosme abychom ho vždy poznali.

Amen.