Dnešní neděle je nazývána nedělí dobrého pastýře, je to zřejmě proto, že se v tuto neděli čte z Janova evangelia úryvek o dobrém pastýři. O pastýři a pastvě byly i další dnešní biblické texty. Jako pastýře jsme oslovovali v žalmu Hospodina – zpívali jsme, že On je náš pastýř a proto nic nepostrádáme.

Beránek (Ježíš) bude pást a vodit k pramenům živé vody zástup národů, který přišel z velikého soužení a vypral si svá roucha v jeho krvi. Bůh sám se k nim sníží, bude s nimi bydlet a setře jim každou slzu z očí – to jsme slyšeli v Janově vizi dnešního druhého čtení. A evangelijní text nám předložil Ježíšovo podobenství o dobrém pastýři:

Když Ježíš procházel chrámem, obklopil ho kruh oponentů. To byla situace, ve které bylo možné tušit hrozbu a přesilu. Ta se projevila ve výčitce Židů: „Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě?“ „Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, ale nevěříte. Skutky, které činím ve jménu Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám život věčný. Nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. Já a Otec jsme jedno.“

Dobrý pastýř je v evangeliu ztotožněn s Ježíšem, ovcemi jsou jeho učedníci a tedy my křesťané. Většina z nás toho o chovu ovcí a pastevectví moc neví, nemáme s tím žádnou osobní zkušenost. Známe jen podobu stádnosti ve společenském, politickém, i v církevním významu. Proto nás děsí představa nemyslící masy lidí, která se nechá zneužívat a manipulovat nepravými a lživými pány. Máme dnes totiž možnost takové skutečnosti sledovat v přímém přenosu ve svých televizích.

V protikladu k špatným pozemským pastýřům, kteří zapomínají na své povinnosti a pasou jen sami sebe na úkor druhých, vystupuje Ježíš jako pastýř, který zná každou svou ovečku osobně a jménem a jako dobrý pastýř je ochoten položit za ně i život. To dnešní evangelium je krátké, ale plné naděje. Ježíš ve svém podobenství použil obrazu, který dobře znal. Věděl, že pastýř, který má na starost nějaké ovečky, zažene je navečer do společného ovčince, kde jsou i ovečky jiných pastýřů. Ráno přicházejí jednotliví pastýři a musí roztřídit ovečky, které se v noci promíchaly. To dělají tak, že na ně mluví. Ovečky znají hlas toho svého pastýře a jdou za ním. I když pastýři mluví jeden přes druhého, ovečky dovedou rozlišit hlas toho svého pastýře, aby právě s ním zase mohly jít další den na pastvu.

Smyslem podobenství je, abychom chápali, že náš Pán nás svolává k sobě. On nás zná a my rozeznáváme jeho hlas. Je radost slyšet, že mu na nás záleží. Náš vztah s ním je postaven na „slyšení“, tedy každý, kdo zaslechne jeho volání, souhlasně na něj reaguje a následuje jej, zakusí úžasný dar – život věčný. Ježíš nám věčný život dává už na naší cestě za ním! Jedině tehdy, když mu budeme patřit, máme šanci na smysl našeho žití. On nás povede životem tak, abychom měli dostatek toho, co potřebujeme, dovede nás na tu nejlepší pastvu.

Slýcháváme mnoho hlasů, které se nás snaží ovlivnit: hlas veřejného mínění, politické sliby, hlasy diktátorů, názory lidí na to, co je správné a bez čeho nemůžeme dobře žít, nejrůznější reklamy na všechno možné. Velmi dobré a užitečné je však pro náš život umět mezi těmi hlasy rozeznávat hlas našeho pastýře, kterým je Ježíš. Slyšet jeho hlas znamená na něj reagovat svým zájmem. On nás dovede, až do cíle o kterém mluvilo dnešní druhé čtení.

Je pro nás důležité pochopit vztah Otce a Syna, uvěřit, že Syn byl poslán Otcem, který mu „ovce“ svěřil. Syn ovce zachraňuje a přivádí je k Otci. Ježíš vyjádřil svou jednotu s Otcem slovy: „Já a Otec jsme jedno.“ Řekl tím vlastně, že nejen on sám má starost o ovce, ale spolu
s Otcem.

Náš pastýř není diktátorem. Vyzývá nás k hlubokému vztahu s Bohem. A jsme ujišťováni, že na skutečný vztah Bůh reaguje svým absolutním nasazením se pro člověka. Stačí Bohu odpovědět a nechat se jím vést.

„Ovci nemůže nikdo vyrvat z Otcových ani Synových rukou”, to v bibli znamená z ochranné Boží moci. Skvělá zpráva pro nás – nic nás nemůže odloučit od Boží lásky.

Ježíš je dobrým pastýřem, zná nás, je pozorný ke každému z nás, hledá nás a má nás rád, oslovuje nás. Zná naše touhy i naděje, také naše selhávání a zklamání. Přijímá nás a miluje takové, jací jsme, s našimi přednostmi i nedostatky. Každému z nás nabízí možnost žít plně
a nekonečně. Chrání nás a pomáhá nám jít po nebezpečných a někdy i neschůdných stezkách, na kterých se v životě ocitáme. Touží po vztahu vzájemného poznání s námi, proto říká: „Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou.“ Ježíš počítá s tím, že to jeho volání nezůstane bez odezvy, že jeho hlas uslyšíme, že v něm toho dobrého pastýře opravdu poznáme. Že jeho hlas nezapadne mezi těmi mnohými hlasy a nabídkami ve kterých se o naši důvěru ucházejí různí falešní pastýři. Věří, že v tom jeho prohlášení „já jsem dobrý pastýř“, zaslechneme hlas Boží, že Boží láska zvítězí nad naší možnou ztraceností. Dobrota tohoto pastýře, Ježíše Krista pro nás ukřižovaného, nám odhaluje dobrotu a lásku Boží. V Kristu se
k nám jako pastýř hlásí Bůh sám. Bůh, který si nás vyvolil, kterého se nemusíme bát.

Připomínejme si často, že náš vztah s Ježíšem je postaven na „slyšení“! Na tom zda umíme správně rozeznat jeho hlas. Jen správné rozeznání jeho hlasu nám umožnuje následovat jej, nechat se jím vést a vytvářet společenství, které nachází v Ježíšových a tím i v Otcových rukou absolutní jistotu a bezpečí.