Dnešní perikopu o utišení bouře najdeme ve všech třech synoptických evangeliích. Markova verze je nejstarší a také nejkratší. Marek psal evangelium někdy kolem roku sedmdesát a jeho příběhy z Ježíšova působení jsou popisovány velice živě a barvitě. Lukáš i Matouš popisují tento příběh také. Tři příběhy v zásadě stejné, ale každý z nich ho trochu jinak zpracovává. U žádného to, ale není reportáž z rozbouřeného jezera ani historicky zajímavý a doložitelný dokument. Nezáleží tu však tolik na přesnosti záznamu, ale hlavně se klade důraz na duchovní poselství, toho , který příběh nabízí. Já osobně mám trochu problém s tím, že všichni tři evangelisté pracují s tím, že Ježíš v té velké bouři tvrdě spal. Hned vysvětlím, proč s tím mám problém.

Galilejské, nebo také Tiberiadské jezero se nachází poblíž Golanských výšin. Jeho rozloha je 166 km2. Je tedy více jak třikrát větší než naše největší vodní plocha, nádrž Lipno. Důležité je že leží 212 m pod hladinou světových oceánů. Tamní termika, rozdílné výšky a teploty způsobují silné proudění vzduchu a tím vznikají větrné smrště a vlny jimi způsobené dosahují prý až šesti metrů. Takové bouře vznikají velmi rychle a také se dost rychle uklidní. Vlny ale přetrvávají o dost déle. Před několika lety jsme s bráchou závodili na Lipně v téměř metrových vlnách a už to nebyl nejen pro nás závod, ale spíše boj o život.

Proto si neumím dost dobře představit člověka, který by mohl tvrdě spát v násobně větších vlnách a bouři. Lépe si ale představuji, že i v takové situaci může člověk zůstat ledově klidný a nebát se, i když už má třeba vodu nejmíň v botách. Umím si také představit, že se to ostatním ustrašeným zdá divné, a tak se ptají: „člověče, tobě je jedno, že zahyneme?“ Kdo jsi, že se nebojíš a klidně poroučíš větru zmlkni a utiš se! A on odpovídá: Proč jste tak ustrašeni? Proč se bojíte, vždyť jsem tu s vámi, nevěříte mi? Ještě mě neznáte?

V životě snad každého z nás se vyskytly nějaké bouře, možná i větrné smrště a vlnobití. Ježíš je s námi a nespí. Možná čeká, že přijdeme s tím: „Pane zachraň nás, bojíme se, jsme ustrašeni a nezvládáme to, prosíme udělej s námi něco“. Jiří Mrázek píše: V příběhu možná nejde tak o utišení bouře, jako o utišení nás učedníků, kteří jsme vystrašeni. Možná už malá víra, že s Ježíšem na palubě neztroskotáme – nepůjdeme ke dnu bude vyslyšena. A možná velká víra způsobí, že s Ježíšem na palubě klidně k tomu dnu jít můžeme. Malá víra dokáže spoléhat na to, že s Ježíšem neztroskotá. Velká víra se nebojí s Ježíšem ztroskotat. Podle Matouše se měla v té krizové chvíli víra učedníků projevit – osvědčit. Místo toho je Ježíš nazývá malověrnými. Bázeň i úžas jsou přiměřené reakce na velká Boží znamení, která směli učedníci zakusit na vlastní kůži. Přesto otázka: „Kdo to jen je, že ho poslouchá vítr i moře?“ zde zůstává nezodpovězena. Až Petr ji po čase jasně zodpověděl. A jak my? Budeme vždy, za každých okolností umět odpovědět na otázku: Kdo je ten člověk Ježíš?“