Bůh s námi počítá

Pavel Blaženín
2Sa 11,1-15; Ž14 Ef 3, 14-21; J 6, 1-21
25. 7. 2021, Strašice
17. neděle v mezidobí

Přes naší nedokonalost a hříchy Hospodin z našeho mála umí – pokud mu to umožníme –  udělat hodně.

Některá dnešní čtení se nám můžou na první dojem jevit jako velmi pesimistická. Což není král David brán za příkladného a vzorového krále? A co se zde dočítáme: David zneužil velmi podlým způsobem svou královskou moc. Když mu nevyšla lest, zosnoval Uriášovu smrt. Tvářil se jako přítel, ale chtěl se Chetity Uriáše, který se zde choval jako zásadový Izraelec, zbavit. On přeci nemůže jít domů jíst a spát se svou ženou, když Truhla, Izraelci i Judejci zůstávají ve stanech někde na poli a bojují s nepřítelem. On – Chetita – zde zahanbuje samotného izraelského krále, jenž není se svým vojskem a odpočívá v královském paláci. O to větší je to paradox když je takto strašně líčena jedna z největších biblických postav. Je to ohavné a počaté dítě po narození zemře. My se velmi rádi často spíše identifikujeme s našimi dobrými vlastnostmi, ale to nejsme celí my. David nás vystihuje mnohem více , než jsem si schopni přiznat. Po Davidově pokání však Hospodin dopřeje Davidovi a Bat-šebě královského potomka a – světe div se – je jím velký a mocný král Šalomoun. Ba co více: z rodu Davidova vzejde Izraeli a světu i Mesiáš. Hospodin pošle svého Syna na svět skrze nedokonalé lidské pokolení. Ano, stojíme mu za to a to je dobrá zpráva.

V evangelijním čtení se dovídáme opět něco o lidech a Bohu. Ježíš není nadšen z toho, že by ho měli lidé vnímat jen jako divotvůrce, jako toho, který činí zázraky a vyléčí každého z jeho utrpení. Pro lidi je to až příliš lákavé mít někoho takového na své straně. I my jsme často v takovém pokušení dát hlas politikovi, který za nás vše zázračně vyřeší, nebo se spolehnout bezmezně na různé jiné takzvané autority, které toho můžou a často i velmi zneužívají. Ježíš si narozdíl od těchto pochybných lidských autorit uvědomuje, že dav s ním chce manipulovat. Ježíš nechce být jen pouhým vykonavatelem zázraků, ale chce být sám životodárným pokrmem. Je to paradoxní, že první pokus dopustit se na Ježíši násilí nevzešel od jeho nepřátel ale od jeho příznivců. Nechce být prohlášen za krále i když ho paradoxně Pilát za krále později prohlásí. Tím pravým králem – ale ne z tohoto světa – se stane až skutečně o Velikonocích. Proto, když prohlédl motivaci davu, tak se odebral na horu a to zcela sám kde se ztišil. Bylo to snad,aby odolal tomuto pokušení? Nevíme, ale bylo to možné. Mnoha lidem by to jistě vyhovovalo a užívali by si slávu, stačí se podívat na naše politiky, ale Ježíš tomu každopádně odolal. Později raději přeplul na druhý břeh Galilejského moře do Kafarnaum, kde měl s učedníky jakousi základnu. Druhý břeh může též symbolizovat pohanský, či židovský přechod Jordánu.

Vraťme se opět k samotnému příběhu. Bylo to blízko Velikonoc, Ježíš je tu dobrým pastýřem přivede stádo na skvělé místo kde je hojnost trávy – a své stádo zná: je jich pět tisíc mužů. Všimněme si, jak je tu Ježíš aktivní. On si všiml potřeb davu, dal otázku Filipovi, dal sebrat veškeré zbytky do 12 košů atd. Je to příběh s eucharistickými konotacemi. Ano, Ježíš je zde velmi aktivní, ale co je na tomto příběhu pro nás zásadní je to, že zapojuje i nás, nedokonalé lidi s tím málem co můžeme nabídnout. Ježíš nasytí velký zástup ze dvou ryb a 5 chlebů, které přinesl malý chlapec a udělá z toho takovou hostinu, že zbude jídla ještě pro celý Izrael. Následovat Ježíše neznamená ho následovat na začátku s dobrými úmysly a pak s ním manipulovat, ale darovat mu nedokonalého sama sebe a čekat, co s tím náš Pán udělá. To darování není žádná pasivita – je to nesmírně tvůrčí proces a vězte, že i náročný. Pán má moc nás neustále proměňovat, ba i překvapovat, jen je třeba se mu otevřít.

Přiznejme si že mnohdy jednáme podobně jako David – ne nejsme lepší než mnohé biblické postavy, ale buďme i tímto příběhem povzbuzeni a nenechme se tím zlým v nás odloudit od Kristovy lásky a neváhejme jí poznávat neb převyšuje veškeré poznání. Ježíš nás dokonce vybízí a povzbuzuje k tomu, abychom v Jeho moci učinili daleko více nade vše, co žádáme nebo si můžeme pomyslet. Má to jedno podstatné kritérium: naše schopnosti a charismata  ba i osobnost – ano Ježíš nás respektuje a má nás rád, ale je to třeba konat v Jeho moci. Pak se k tomu Ježíš přizná a z toho nedokonalého mála co máme on udělá hodně dokonce tak hodně, že se bude moci i rozdávat. Hospodin z našeho nedostatku vytváří svou mocí dokonce nadbytek.