Byl to zvláštní zážitek z dnešního nedělního slavení. Podle svého zvyku, je-li to občas možné, rád chodím slavit neděli „jinam“. Dnes navíc, jsouce slaměným vdovcem a v důsledku jistých okolností a rozhodnutí, jsem měl „svobodu výběru“. Volil jsem Metodistickou církev v Praze – Strašnicích (http://www.umc.cz/farnosti/praha-10-strasnice/).

Jsem ostýchavý, když jsem v 9:45 nahlédl dovnitř a viděl pastora připravujícího se na shromáždění a kromě něj nikoho jiného, dal jsem si ještě malou procházku kolem, než jsem definitivně vešel do místa slavení. Ano, nebyl jsem pak již s pastorem sám, tvořil jsem již 50% „lidu“, později se mé procentní zastoupení vyšplhalo na 20%.

Jenže to ničemu nevadilo. Pastor Filip Gärtner věcně prohlásil, že „dnes nás bude málo, lidé jsou buď na dovolených nebo na prázdninovém sborovém vzdělávání“.

Velmi, velmi se mi pak líbilo toto „prázdninové“ shromáždění. Pastor byl dobře připravený a měl nejen kázání vskutku dobré i pro velké shromáždění, ale zhostil se i funkce kantora a scholy (doprovázel na kytaru a zpíval hlasem dobře znějícím).

Líbil se mi i liturgický průběh shromáždění, zajisté byl „evangelikální“, ale bez excesů a věren jisté „tradici“. A při Večeři Páně byla pronesena modlitba nad dary a bylo možné přijímat (i) z kalicha – jistá úleva po nedávné zkušenosti z jiné církve.

V tom dnešním zvláštně prázdninovém shromáždění Metodistické církve ve Strašnicích jsem zakusil povzbuzení z víry Kristovy – klidnou samozřejmost jednání pastora vůči svému pětičlennému „lidu“ (mimochodem vskutku pozoruhodně podivně složenému), zakusil jsem ovoce „konzervativně evangelikální“ liturgie a povzbuzení ve víře v přítomnosti Pána tohoto světa se svým lidem ve svém Slově a skrze symboly chleba a vína.

Bohu díky za to. Kéž se této částce Božího lidu daří dál žít svůj život víry.