Dnešní výběr biblických čtení předkládá bohaté spektrum témat.

Starozákonní příběh navazuje na Jákobův vynucený útěk z Beer-šeby z minulé neděle, kdy se Hospodin k Jakobovi přizná, a to přes to, že otcovské požehnání získal lstí, mohli bychom říct podvodem.

Dnes nalézáme Jákoba sloužícího u příbuzného Lábana. Přestože domluva o odměně padla dopředu, intriky provází i tuto službu. Tentokrát ale tahá za kratší konec šňůry Jákob. Snad můžeme říct, že se mu vrací jeho předchozí úskok vůči staršímu bratru. Kdo ví? S klidným svědomím ale můžeme říct, že se za uplynulá tisicíletí nic podstatného s lidmi nezměnilo. Domluvy se neplní a výsledky našeho úsilí jsou jiné, než jsme chtěli nebo očekávali. Spravedlnost versus nespravedlnost asi u Hospodina fungují jinak, než bychom si sami nalinkovali.

V Pavlově epištole můžeme vysledovat další rozměr naděje. Pavel se nesnaží „člověka“ změnit. Ví, že je člověk, který sám bytostně „neví co chce“. Možná bychom mohli použít přirovnání „neví která bije“. Nic na tom nezmění naše úporná snaha porozumět, správně jednat, zachovávat pravidla, vymýšlen nábožné formule nebo dokonce „provozovat náboženství“ dobře míněnými modlitbami. Pouze Duch, který je nám milujícím Bohem darován, má moc nás proměňovat.

V Markově evangeliu ve 13. kapitole (součást tak zvaného „kázání na břehu“) dnes slyšíme již třetí variaci podobenství o rozsévači. Po úvodní verzi, kterou Ježíš ne zástupům ale učedníkům vyloží následuje podobenství o plevelu „koukolu“ mezi pšenicí, které je opět Ježíšem vyložené.

Náš výběr zahrnuje sadu podobenství. O hořčičném zrnu, podobenství o kvasu, podobenství o pokladu a perle, podobenství o rybářské síti a nakonec podobenství o starých a nových pokladech.

Koupě perly – dávat všanc život, ve kterém se vyznal, koupě pole s pokladem/perlou a jeho život se od základu změní.

Rybářská síť – z toho, co je v síti zahrnuto, netušíme, co vše bude z vody vytaženo a už vůbec to nejsme my kdo určuje, co je v síti dobré. A pod sítí si můžeme představit kde co.

Staré „haraburdí“ i to nové, výroky nebo způsoby i třeba životní postoje, které nám umožňovaly něčeho dosahovat, žít. A to je nyní znovu vyneseno na světlo. Něco bude zahozeno, jiné se osvědčí a další promluví novou řečí, novým významem.

Každé z těchto podobenství nese vlastní důraz a jistým způsobem charakterizuje Ježíšovo uvažování o Božím království. Množství a rozmanitost podobenství jistě ilustrují Ježíšovu snahu nám něco důležitého o Božím Království sdělit. Snad není příliš troufalé tvrdit, že těmito řečmi v mnoha podobenstvích sám Ježíš hledá/pro nás i sebe ladí obraz Božího království. Tím spíše máme i my hledat jeho smysl a význam pro mě jako jednotlivce tak i pro nás jako skupinu.

Chceme mít/číst uhlazené a srozumitelné příběhy, „které dávají smysl“, který se v nich neustále snažíme nalézat.

Konstruujeme schémata „služby“, které ze zdrojů opisujeme, podle našeho chápání. V lepším případě z biblických příběhů jindy dokonce podle imperiálních praktik poplatných tehdejší společnosti.

Pochopení obsahu ministeria se jistě bude v čase vyvíjet. Myslím si, že důraz na jeho fixovaný obsah/náplň je praktický příklad přehnané jistoty v neměnnost osobního porozumění „vanutí Ducha“. Podobně jako Hospodář, který má k dispozici staré i nové.

Zdá se, že největší jistotu, kterou můžeme v textech vypátrat je „Jistota nejistoty“ možnost spolehnutí se na Ducha/Boha který je s jistotou větší a překvapivější než naše představy a plány.

Jaký obraz Božího království nás naplňuje nadějí a oslovuje dnes?

A přesto nás množství obrazů může osvobodit od nás samých. Od svázanosti formami, potřebou pochopení a porozumění. Jistoty naděje v nečekané a možná právě tím osvobozující působení Ducha. Osvobození každého z nás od nás samých.

Jak vidíte, přesto že vycházím ze společné přípravy, i já předkládám svoji verzi s vehemencí sobě vlastní.

V čem tedy spočívá naše naděje Božího království?