Dnešní evangelium bylo další částí Ježíšovy řeči na rozloučenou. Je to vlastně nová smlouva nejen s učedníky, ale i se všemi věřícími, tedy i s námi.

„Jestliže mě milujete, zachováváte má přikázání. A já požádám svého Otce a On vám dá jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy.“ „Kdo mě miluje a zachovává moje slova, toho miluje můj Otec a u něho si učiníme příbytek.“

Už ve starozákonních knihách čteme o zaslíbeních a smlouvách Hospodina se zástupci vyvoleného národa. I tehdy láska k Bohu souvisela s přilnutím a přijetím jeho přikázání. V knize Exodus Hospodin mluví k Mojžíšovi a říká: „Promluv k synům Izraele, ať mi udělají svatyni a budu přebývat uprostřed nich.“ U Ezechiela zase čteme o přislíbení přítomnosti Hospodinova Ducha v srdcích věřících. A v knize Ageus nalezneme výrok Hospodina k Zerubábelovi, Jošuovi a všemu lidu: „Posilněte se a jednejte, neboť jsem s vámi, můj Duch stojí uprostřed vás nebojte se.“

Ježíš se tedy loučí s učedníky a oznamuje, že odchází k Otci, se kterým jedno jsou. Učedníci však nezůstanou osamoceni. Přijde Zastánce, který s nimi bude navždy a kterého na rozdíl od okolního světa dobře znají. Svou úlohou se bude podobat Ježíši samotnému a po Ježíšově odchodu k Otci se biblická zaslíbení: „Budu s vámi“ uskuteční právě skrze tohoto svatého Ducha. Uskutečňování lásky k Ježíši zachováváním jeho přikázání, vede k prohlubování spojení člověka s Bohem, které pak jde vyjádřit slovy: „vy jste ve mně a já ve vás. Toto povýšení člověka k životu s Bohem je zde zaručeno nezaslouženým darem Ducha svatého. A co ve skutečnosti znamená milovat Ježíše? Jak pociťovat a prožívat Ježíšovu trvalou přítomnost v Duchu svatém? Pravá láska k němu se má projevovat v činech, v konkrétním jednání. Uchovávat jen Ježíšovo slovo samo o sobě nestačí. Musí se také podle něho žít. Milovat Ježíše znamená žít a jednat jako on. Ježíš žil na tomto světě pro druhé. Učil je a sloužil jim. Vzpomeňme na příběh bohatého mládence, znalého písma a dodržujícího všechny zákony. On se zamýšlel nad následováním Ježíše, ale nedokázal se zříci pohodlí které mu přinášelo bohatství.

Těžko si dnes můžeme představit Ježíše, jak odmítá přijmout nemajetné uprchlíky z kterékoliv země. Nebo sirotky z Iráku. Nejspíše by dělal vše pro to, aby byli přijati, ošaceni, nakrmeni, a ještě by jim patrně umyl i nohy. Ač máme v Ježíši takový příklad, tak se mnohdy chováme jako ten mládenec. Ne všichni, (myslím hlavně sebe) jsme tak znalí Písma jako on, ale jako on se jen těžko zbavujeme dávnověkých zvyků, okázalých slavností se zlatem prošitými krajkami nebo nejrůznějších pokrývek hlav. Namísto abychom se raději připodobňovali Ježíši v jeho skromnosti a službě bližním.

Přestože Ježíš s námi už není tak viditelný a hmatatelný, jako byl se svými prvními učedníky, svou vírou můžeme rozeznat jeho přítomnost. A i pro nás platí: „vy však mě uzříte, poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.“ Snažit bychom se měli také o to, aby platila Ježíšova slova a my se z nich radovali: „Já jsem ve svém Otci, vy ve mně, a já ve vás.“