Kde nás čekají

Pavla Stašová
1 Sa 1,4-20; 1 Sa 2,1-10; Žd 10,11-25; Mk 13,1-8
14. 11. 2021, Hradec Králové
33. neděle v mezidobí, cyklus B

Blíží se konec církevního roku, a dnešní druhé čtení i evangelium nás vedly k zamyšlení se nad koncem svého života při konečném dovršení všeho. Jaký je náš výhled do budoucna?

Boží slovo nás ubezpečuje, že Bůh nás uvede přes všechny obtíže našeho pozemského života do svého království. Naše budoucnost je Kristovou zásluhou již připravená a my už nyní v našem pozemském životě na ní smíme mít účast. Můžeme Bohu za tak skvělý dar něco darovat? Jsme vůbec schopni nějaké služby Bohu při svých nedostatcích?

Naše budoucnost je již připravená a přece k úplnému dovršení teprve směřujeme. A to naše směřování je často plné problémů a také bolesti. Proto je velmi dobré uvědomit si, že i ty naše problémy a trápení jsou podřízeny Boží vládě, že jejich řešení je v Jeho moci.

Téma dnešní neděle (Hospodin na nás myslí, počítá s námi ve svém království) nás osvobozuje od lidské představy, že si svým nedostatečným přičiněním můžeme svou budoucnost zajistit sami.

Slyšeli jsme slova z listu Židům, která mluví o Kristově dokonalé oběti, která nám přinesla jednou provždy dokonalé společenství s Bohem. Jeho oběť je jedinečná, účinná jednou provždy. Nelze tedy očekávat její další zdokonalení. Kristus vykonal všechno. Jeho oběť působí účinnou proměnu lidské existence tak, že i další lidé jsou schopni podobně jako On vejít do Boží blízkosti. Z pohledu situace božího lidu však Kristova vláda ještě “čeká” na dokončení, dovršení Kristova vítězství. Do té doby je Kristova spása jen nabídkou, kterou je možné přijmout nebo odmítnout. Osobní přijetí Kristova díla našeho posvěcení je pro každého věřícího trvalým úkolem. Je tedy zřejmé, že jako věřící máme podřizovat svou vůli, která nás vede ke hříchu, vůli Kristově a následovat jej. To znamená jednat podle jeho příkladu, abychom mohli vstoupit do toho tajemství, které přináší Boží království mezi lidi. Abychom se stali učedníky jeho života a nakonec nositeli jeho poslání ve světě, abychom žili s Bohem a pro Boha, s druhými a pro druhé, s láskou a z lásky.

V evangelijním příběhu (Mk 13, 1- 8) jsou napadeny všechny falešné jistoty člověka, který staví na svých velkolepých, případě i zbožných výkonech (např. úžasná stavba chrámu). Ježíš však nemyslí pouze na ten chrám. Říká: Nezůstane kámen na kameni, který by nebyl stržen“.

Učedníci jsou zvědaví a chtějí vědět, kdy nastane konec a jaké bude znamení, až se to všechno začne naplňovat. Než Ježíš začne mluvit o znameních, která budou předcházet konci, má starost o své učedníky, chce, aby si dali pozor, aby je někdo nesvedl, aby se nenechali nikým oklamat, aby za božské nepovažovali něco jiného, než to, co jim říkal. Věděl, že dokud bude trvat tento čas, stále bude trvat boj mezi světlem a temnotou. Každý Ježíšův učedník se s tímto zápasem setká ve svém vlastním nitru i kolem sebe, a proto musí zůstat bdělý. Musí vědět, že je třeba vybojovat dobrý boj víry.

Co však znamenají „astronomické“ výpovědi dnešního evangelia? Měli bychom si uvědomit, že Bible není knihou vědy např. astronomie nebo astrofyziky, ale je knihou víry. A podle biblického výkladu byly apokalyptické obrazy běžné i ve Starém zákoně, proto je Ježíš i prvotní církev užili, aby zdůraznili rámec velkolepé Boží události, jakou bude znovu-příchod Syna Božího.

Líčení „posledních dnů“ v sobě zahrnuje předpověď konkrétních událostí – budou války, katastrofy, zemětřesení, hladomory, nepokoje. Při poslechu evangelia jsme si mohli uvědomit, že takové skutečnosti vlastně máme možnost sledovat již dnes. A to jsme informováni o tom, že to má být teprve počátek „porodních bolestí“. Zřejmě bude ještě hůř. Jsme náchylní propadat zmatku, strachu a panice? To bychom neměli, protože Kristus nás vybízí k úplně jinému postoji: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko“ (Lk 21,28).

Celý proces bude završen slavným příchodem Syna člověka. On přijde jako soudce celého světa (připomeňme si, že soudce milosrdný, který zná naše slabosti a rozumí jim), aby jako vítěz nad silami zla, definitivně nastolil Boží království pro všechny „vyvolené“.

Kristus sám už zvítězil. Bojuje teď spolu s námi, aby zlo bylo poraženo a mohlo se šířit Boží království. Den, kdy tento boj skončí, zná jedině Otec. Jeho Duch lásky a síly obdarovává svou milostí všechny křesťany a uschopňuje je ke snaze přetvářet dějiny lidstva. Ježíš nám odhalil všechno potřebné pro smysluplný život. Jediný správný postoj křesťana je bdělost a vytrvalost v konání dobra.

Bůh si vzal naše lidství, protože nás má rád a zdarma nám chce dát spásu, kterou nemůžeme dát sami sobě. Touží být s námi, obdarovat nás krásou života, pokojem srdce a radostí z toho, že nám bylo odpuštěno. Jsme zváni „domů“ kde nás čekají, kde nás chtějí mít, milují nás a očekávají.