Čtu teď knihu neuropatologa a popularizátora vědy Františka Koukolíka Mocenská posedlost. Koukolík na str. 76 popisuje fenomén, o kterém jsme četli v evangeliu. Nazývá ho morálním pokrytectvím a říká, že je přímá souvislost mezi morálním pokrytectvím a mocí. Ti, kteří mají moc (ať už jakoukoli) jsou přísnější v morálních soudech nad druhými a přitom shovívavější na sebe. Tento morální soud není závislý na míře provinění, ale na míře pocitu oprávněnosti takový soud vyslovit. Mocní více lpí na pravidlech a nejsou ochotni dělat výjimky.

Koukolík tyto teze dokládá experimenty, že se to týká každého z nás.  Dvě skupiny náhodně vybraných jedinců, z nichž v jedné z nich byli lidé vybavení mocí a v druhé nikoli měli provádět morální hodnocení druhých a svých vlastních přečinů. (Metodika je v knize popsaná.)

Tento jev, kterému se říká farizejství, nebo se označuje příslovím „že někdo káže vodu a pije víno“ je rozšířen a nevyhýbá se nám.

Naše skutky vyjadřují, jak naplňujeme zákon, jak ho interpretujeme, nezáleží, co o zákonu povídáme. Můžeme uvádět nejen negativní, ale i dobré příklady: Někdy v prosinci 89 jsem neohlášeně navštívil Vaška Dvořáka, velkého šéfa, který se staral o jednu skupinu ES (ve které byli např. Petr Piťha či Tomáš Halík) a ač byla hektická doba a Vašek měl s některými lidmi ze své skupiny problémy, nalezl jsem ho, jak se modlí…

Ve čtvrtek se v ekumenickém lekcionáři četlo z Ř 2,22nn jako příprava na dnešní neděli. Cituji:

Ty tedy učíš druhého, a sám sebe neučíš? Ty hlásáš, že se nemá krást, a kradeš? Ty říkáš, že se nemá cizoložit, a cizoložíš? Ty si ošklivíš modly, a věci z jejich chrámů bereš. Ty, který se chlubíš Zákonem, přestupováním Zákona zneuctíváš Boha? Neboť kvůli vám je jméno Boží mezi národy v opovržení, jak je napsáno. Obřízka prospívá, jestliže děláš to, co přikazuje Zákon. Jsi-li však přestupníkem Zákona, tvá obřízka se stala neobřízkou. Jestliže tedy neobřezaný člověk zachovává ustanovení Zákona, nebude mu jeho neobřízka počítána za obřízku?

Text, ale i evangelium je zaměřeno dovnitř církve (nebuší do farizeů, ti už době sepsání neměli takový vliv, ale do křesťanů), vztahy musí být uspořádány úplně jinak, než tomu bylo dřív. Dříve si učedník vybral mistra, tomu naslouchal, vyučil se a mohl se stát také mistrem. Vzhledem k Ježíšovi, jsme ale stále učedníky a těžko můžeme na rozdíl od civilních povolání „povýšit“. Rabína si učedník vybíral a u něj se pak učil – u Ježíše je to obráceně, on si vybral nás a vybral si nás velmi různé, přesto jsme mu stáli za to. Tak mezi námi nemohou být zásadní spory, máme jednoho šéfa.

Izrael společně za začátku své cesty z otroctví do svobody zakusil záchranu v rákosovém moři, zakusil mocnou boží ruku. Stejně tak, na konci své cesty zakusil přejití rozvodněného Jordánu suchou nohou.

I dnes zakoušíme své vyvolení spolu s ostatními a jsme za to vděčni.