Janovu evangeliu se někdy říká evangelium slávy. Podle dnešního úryvku Ježíš v Káně Galilejské poprvé zjevil svou slávu. Četli jsme z druhé kapitoly Janova evangelia, později bude u Jana zjevování Ježíšovy slávy pokračovat, až nakonec bude Ježíšova sláva vlastně největší na kříži. Janova myšlenka o Ježíšově slávě je v porovnání s ostatními třemi evangelii odvážná, Ježíš zjevuje, jak jsme to slyšeli, opravdu svou slávu, nikoli slávu Boží – o Bohu v dnešním úryvku evangelia nebyla vůbec řeč. Janovo evangelium ovšem nepochybuje, že původ Ježíšovy slávy je u Boha. Ještě odvážnější na Janově pojetí je to, že ta sláva Boží se skrze Ježíše jakoby přelévá i na Ježíšovy učedníky. Dobře toto všechno shrnuje třeba J 17,22: Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim.

Myšlenka, že jsme ponořeni do Boží slávy skrze Ježíše a také my sami jsme zjevovateli Boží slávy, zarazí. Ale dnešní texty se jí drží. Že naše sláva je veliká, potvrzuje už první čtení, tu slávu, jak u Izajáše čteme, uvidí dokonce všichni králové. Na nás, kteří věříme v Hospodina, se totiž vztahují Izajášovská proroctví. I pro nás platí, že všechno naše, co se nyní nezdá zachráněno, zachráněno definitivně bude, že naše záchrana vzplane jako pochodeň a všichni uzří, jak v nás má Hospodin zalíbení. Nejen na vyvolený národ, ale i na Ježíšovy učedníky se vztahuje spravedlnost od Hospodina. Že spravedlnost Boží je pro nás Božím milosrdenstvím, víme nejen od Pavla, ale i z dnešního žalmu 36: Hospodine, až k nebesům sahá tvé milosrdenství … Tvá spravedlnost je jako nejvyšší hory … zachraňuješ lidi i zvířata, Hospodine. Podle Izajáše naše spravedlnost slavně vzejde jako záře, Hospodinova ústa už určila naše nová jména. Slavná bude naše záchrana od Hospodina a my díky ní žijeme slavný život už teď.

Podle dnešních textů tedy nežijeme život velmi průměrných lidí a velmi průměrných křesťanů, kterým se něco daří a leccos nedaří, nežijeme jen život, ve kterém se celkem leckdy zatěžko důvěřovat Bohu a obrátit se k němu. Tento ne moc slavný život není celý náš život. Náš skutečný život je život v slávě, jsme zahrnuti do slávy našeho Mistra a slávy jeho Boha. Ta Boží, Ježíšova a naše sláva je tak jiná než sláva podle měřítek tohoto světa. Je to dar, sláva milostiplné záchrany z Boží ruky, nikoli sláva vycházející z nás samotných. Jsme slavní tím, že už jsme zachráněni a budeme zachráněni definitivně.

Tato naše sláva se potvrzuje znameními záchrany, která dostáváme a která činíme. Není pochyb, že každý z nás má nějaký dar milosti, kterým může sloužit ostatním ke společnému prospěchu. Věřím, že dar milosti je především schopnost udělat druhým něco dobrého. Nevadí, když to dobré, co učiníme, není přijato jako znamení nebes. Podle dnešního příběhu z Kány Ježíš udělal svatebčanům radost, nakonec dostali dobré víno. Pochvalu za to sklidil ženich, který patrně netušil, co se děje a nejspíš si i zhluboka oddechl – situace, která nastala díky jeho lehkomyslnosti nebo možná nedostatku peněz, byla zachráněna. A Ježíšovi učedníci měli oči pro to, aby se záchrana jedné venkovské svatby před ostudou stala pro ně pravým zjevením, znamením kosmické Boží slávy přítomné v Ježíšovi.

My stejně jako ti Ježíšovi učedníci potřebujeme vidět znamení naší záchrany od Boha, abychom v ní mohli věřit a doufat v situacích obtíží nebo když vnímáme naši neslavnost. A Boží sláva se otevírá, když jeden druhému sloužíme dary, které máme. Nebuďme skoupí na taková poskytování znamení Boží slávy našim bližním. Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu znamená výzvu dělat po svém pro bližní to dobré. Pokud to neděláme, nechejme se vybídnout k tomu, abychom to dělali, jak k tomu musel být v dnešním příběhu ponouknut Janův Ježíš svou matkou. Nemáme v rukou, jestli to dobré, co pro druhé učiníme, bude jimi vnímáno rovnou jako znamení Boží záchrany, ale na tom nezáleží. U těch, kterým to dáno je, se vzbudí nebo povzbudí důvěra – a jeho učedníci v něho uvěřili, četli jsme.

Ježíšova sláva Boží záchrany je tedy dána i nám, aby lidé kolem nás uvěřili. Když se to stane, naše sláva bude potvrzena, bude to sláva jiná, než sláva úspěšných charismatiků nebo mágů nebo koneckonců lidí úspěšných v čemkoli, kteří ale své úspěchy nechtějí vnímat jako znamení Boží záchrany. Slavní, kteří chtějí, aby jejich sláva zjevovala je samotné, neumějí být znamením slávy Boží. To jsou takoví neslavní slavní.

Když ale my budeme činit druhým dobře, budeme zvěstovat slávu naší záchrany od Boha, a uvádět ji ve známost. A povzbudíme tím ty druhé, aby i oni vstoupili do slávy záchrany od Boha.