Po přechozím líčení Markova evangelia o událostech v synagoze mají mít dnes možnost také ostatní obyvatelé Kafarnaum zakusit uzdravující moc Ježíšovu. Vedle sebe se tu staví příběhy uzdravení a vymítání zlého ducha nebo posedlostí. O posedlosti a ďáblu se v bibli hovoří často. My ve vyznání víry nevyznáváme, že věříme v ďábla nebo různé démony, ale že věříme v jednoho Boha Otce, v jeho Syna Ježíše a v Ducha svatého. Přesto člověk může být ovládaný zlem (zlým duchem) a zlo mu může dělat i radost. To se stane tehdy, když zlo začne prohlašovat za dobro. V takovém případě se ale nemůže od zla osvobodit.

Jednou (v úvaze o uzdravení dcery kananejské ženy) jsem se zmiňoval, že za dob Ježíšových se mělo za to, že posedlost je neschopnost ovládat své chování a pudy. Takoví lidé se neumí ovládat a nejsou ani zvladatelní. Jsou ovládaní – posedlí – zlým duchem. Dnes máme pro tato onemocnění různé psychiatrické pojmy.

V různých dobách se takové nemoci různě léčily. Pět tisíc let před Kristem se takto nemocným lidem navrtávaly lebky, aby démon mohl ven a ještě ve středověku se nemocní tloukli holemi, aby se z nich ďábel vyhnal.

Ježíš tehdy v synagoze uzdravuje posedlého slovy: „Umlkni a vyjdi z něho“. Poté se odebírá se svými čtyřmi učedníky do domu Šimonova a Ondřejova. Ležela tam v horečkách Šimonova tchyně. V té době byla horečnatá onemocnění velmi vážná až smrtelně nebezpečná. Nebyl na ni žádný aspirin.

Pro mne je zajímavé to, že se mluví o tchyni a její reakci na uzdravení, zatímco o manželce není ani zmínka. Přitom většina učedníků byla ženatých. Asi to bylo výsadním postavením tchyně v domácnostech, jak zmínil Jan minulou neděli. Mně napadlo, že mamince mé manželky by asi nebylo úplně jedno, kdybych v produktivním věku zanechal řemesla, změnil si jméno a vydal se na turné s nějakým byť populárním, ale podivným kazatelem.

A Ježíš pro tu tchyni populární byl. Přichází za ní, usmívá se, bere ji za ruku a zvedá z lůžka. Je uzdravena, aniž by on nebo ona promluvila. K jejímu uzdravení nebylo třeba slov. Nebylo potřeba ani její vyznání víry. Ježíšova moc není ničím ohraničena a projevuje se různými způsoby. V celé Galilei se Ježíš stal populární – nové učení a taková moc. I nečistým duchům poroučí a oni ho poslouchají.

Dnes by pravděpodobně takové shromáždění provolávalo hesla typu: „Ježíš na radnici“ nebo dokonce: „Ježíš na hrad“.

Ty davy ale Ježíš oslovoval hlavně tím, že uzdravoval a vyháněl zlé duchy a dav se už nestaral tolik o samotné Ježíšovo učení a jeho názory. Proto chtěl Ježíš odejít z Kafarnaum někam jinam. Tělesné uzdravování nebylo jeho hlavním posláním. On přišel především hlásat radostnou zvěst: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu“.

Ježíš neuzdravoval jen tehdy. On uzdravuje i dnes. Jen je třeba otevřít se Jeho lásce. On je blízko, má stále usměvavou tvář a stále nám podává svou ruku. A my můžeme opětovně vstát a skrze své bližní posloužit zase Jemu.