V dnešním evangelijním čtení se dovídáme o tom, jaká přikázání jsou pro Ježíše nejpodstatnější. Tato perikopa navazuje na předešlé, kde ho farizejci a saduceové zkoušejí a snaží se ho chytit za slovo. Jeden ze zákoníků byl těmito rozhovory tak zaujat, že se zeptal na to, které přikázání je první. Ježíš nezaváhal a odpověděl: „První je: ‚Slyš, Izraeli, Pán, náš Bůh, Pán jediný jest‘ a ‚budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly. Zákoník se ptal přece jen na první přikázání, ale Ježíš se nespokojil jen s jedním nýbrž ho doplnil i o druhé, které zní Budeš milovat svého bližního jako sebe samého a dodá ještě, že není jiné přikázání větší než tato. Zde je zajímavé, že zákoník je s ním ve shodě a přikázání dokonce aktualizuje o myšlenku, že tato přikázání jsou nad všechny celopaly a oběti, kterými si tehdejší židé snažili usmířit se s Bohem.

Věru vskutku moudrý učitel zákona, jenž si za svoji odpověď vysloužil Ježíšovo uznání. Již Samuel se ptal : Má Hospodin zalíbení v zápalech a obětech jako v poslouchání Hospodina? Hle, poslouchat je lepší než oběť, dávat pozor je víc než tuk beranů. V listě Hebrejům se nám dostává dalšího vysvětlení. Žádné stále se opakující oběti nemohou nikoho dokonale očistit. Ježíš nahrazuje pozemský kult svatostánku. Už nejsou třeba oběti a celopaly. On je ten pravý velekněz a přišel skrze dokonalejší stánek, který není z tohoto stvoření. Už není třeba krve zvířat, protože nám Ježíš kristus skrze svou vlastní krev získal jednou pro vždy věčné vykoupení. Jeho krev a sebeobětování neposkvrněnému Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu.

Co to, ale vlastně pro nás znamená? Domnívám se, že hlavně brát vážně obě ta první přikázání. V nich je vlastně obsažené celé desatero. Nenechme se mýlit je to pořádná fuška. Zní to sice jednoduše, ale vyžaduje to i naše činy. Kristus je prostředníkem nové smlouvy, kde již není třeba krve, ale bez naší spolupráce se to neobejde. Každá smlouva má minimálně dva partnery. Od nás se očekává odvrat od mrtvých skutků a že jich i dnes máme dost ke službě živému Bohu. Pro tu službu bychom měli čerpat díky víře energii v první části dvoj přikázání, abychom i přes často objektivní potíže byli schopni dostát i druhé části přikázání.

Zde muže být i problém s tím, že máme milovat bližního svého jako sebe samého. Někdy je velmi obtížné mít rád sám sebe, když víme, jak nedokonalí jsme, ale Kristus přišel na svět právě kvůli nedokonalým a hříšným lidem, aby je smířil s Bohem. To bychom měli mít neustále na paměti, a to by měla být i naše motivace pro službu druhým. Jde přeci i o to se pokusit alespoň trochu zakusit Boží království na tomto světě. Vzepřít se lhostejnosti snažit se eliminovat to zlé a svědčit o dobrotě Boží. Člověk je svobodná bytost a muže se svobodně rozhodnout i proti vůli Boží. Máme tedy velkou zodpovědnost za tento svět neb Bůh zde nemá nikoho jiného než nás lidi a na nás záleží, zda budeme chtít sloužit živému Bohu.

I skrze nás a naše konání se muže Boží království vlamovat do tohoto světa. Obyčejná nezištná pomoc bližnímu může nejen bližnímu pomoci, ale ho i donutit přemýšlet o tom, že dobro a Bůh přeci jen může existovat. Ano je to dosti obtížné, ale autentické a v souladu s Boží vůlí, ale to hlavní už je vybojováno my už nemusíme neustále znovu a znovu přinášet, krvavé oběti. Toto jednou pro vždy za nás Ježíš už vyřešil. Pokud mám použít slovo oběť tak mám stačí obětovat trochu svého času, pohodlí peněz atd. Všichni můžeme uplatit své všeobecné kněžství v modlitbě za svět a jeho potřeby, protože Hospodin ho miluje.

Bůh si nečiní nárok na naše životy, ale někteří lidé, co svůj život odevzdaly cele živému Bohu ve své službě někdy o svůj pozemský život přišli, ale bylo to jejich svobodné rozhodnutí a my pevně věříme, že o ten věčný rozhodně nepřišli. Náš Pán nám uložil, abychom milovali Boha a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení zákona. Boží láska se projevila sesláním Božího syna na tuto zem a Boží láska se projevuje v našem následování Ježíše Krista. Boží láska se projevuje paradoxně i lidskými činy.