Perikopa je součástí širší Ježíšovy řeči týkající se konce dní, jeho druhého příchodu, posledního soudu, nebo také smrti (nazýváme to různě) – k tomuto času také odkazuje první slovo úryvku „Tehdy“. Kdy konkrétně se tak stane nevíme, a konec konců Ježíš sám říká „O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, ani Syn, jenom sám Otec“ (Mt 24,36). Na pošetilých pannách pak Ježíš ilustruje pošetilost vytváření si vlastních představ o tom kdy tento den nastane – ony panny jej očekávaly dříve, byly připraveny na příchod ženicha, pokud by přišel hned. Nebyly ovšem připraveny na dlouhé čekání. V podobenství o zlém služebníku (Mt 24,45-51), které dnešnímu úryvku bezprostředně předchází, je tomu podobně – řekl si „Můj pán je pryč nadlouho“ a začal bít své spoluslužebníky a hýřit z pánova majetku. Myslel si, že má spoustu času – ovšem pán přišel dříve. Nemá tedy smysl vytvářet si vlastní představy, podstatné je žít „Jako bychom dnes zemřít měli“, bdít, být připraveni.

Být připraven ovšem znamená převzít za svůj život odpovědnost. Ve zvláštním verši 9 se moudré panny odmítají rozdělit o svůj olej. Co tento olej symbolizuje? Může to být něco, co není možné dát druhému, něco jedinečného pro každého z nás. Může jím být osobní víra, naše snaha tento dar rozvíjet a předávat dál, skutky z této víry vyplývající. Ovšem když se spolehneme na své skutky, na svůj život, kdo obstojí? Kdo si troufne říct, že si zasloužil pozvání do Božího království? Není tím olejem tedy spíš naše odvaha a ochota spolehnout se na Boží milosrdenství? Že Bůh sám chce a může doplnit chybějící olej v lampách našich životů? Myslím, že tady se pošetilost oněch pěti pannen projevuje nejvíc – celou noc čekají na ženicha a v okamžiku, kdy přichází místo aby mu vyrazili naprotí jdou úplně opačným směrem. Zkontrolovaly své lampy, zjistily, že čadí a sotva hoří, tedy jinými slovy, že nebyly dokonalými družičkami, dokonalými křesťany. Vyráží spěšně doplnit svůj olej, snaží se vlastními silami doplnit co chybí. Tak se ale s ženichem míjí, nesetkají se s ním a ženich pak po pravdě říká „Neznám vás“.

Věřím, že „tehdy“ nikomu z nás nezbyde než spolehnout se na Boží milosrdenství a věřím, že všichni máme možnost do hodovní síně vstoupit. Vždyť Ježíš v dnešním podobenství neříká „Království Nebes je podobné svatební hostině pro dokonalé, moudré a připravené“. Ježíš říká „Tehdy bude království Nebes podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi“. Deseti, nejen těm pěti moudrým a dokonalým. I s námi pošetilými Boží milosrdenství počítá.

Až tedy ženich přijde, kéž mu dokážu po vzoru moudrých pannen vyjít naproti.