V dnešní perikopě Lukášova evangelia, čteme o jedné z Ježíšových eschatologických řečí o konci časů. Na rozdíl od evangelisty Marka, píše Lukáš s určitým odstupem a až po pádu Jeruzaléma. Jasně tedy rozlišuje jeruzalemský pád, jako jedno z předcházejících znamení konce všeho, které se už tedy stalo, a mezi tím, co se někdy v budoucnu teprve stane. Ježíš totiž ve své řeči k posluchačům z lidu předpovídá nejen zánik Jeruzalemského chrámu, ale také celého tohoto světa. Nejvýraznější myšlenkou tohoto proroctví, kterou Lukáš vložil do Ježíšových úst je: Přijdou dny, kdy z toho, co tu vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude rozbořeno. Ježíš těmito slovy velmi znepokojil všechny posluchače, kteří zrovna obdivovali krásu chrámu a chválili nádherné kameny s pamětními dary, kterými byl chrám vyzdoben a na který, byli všichni židé patřičně pyšní. Však i my si často zakládáme na krásných věcech a stavbách. Ceníme si a obdivujeme nádheru toho co stvořil Bůh, nebo zhotovil šikovný člověk. Z toho, co tady na zemi máme, tu nebude nic věčně. Přijdou dny, kdy všechno zanikne. Ježíš tu mluví o zkáze chrámu a celého Jeruzaléma, která zhruba po čtyřiceti letech skutečně nastala. V sedmdesátých letech Římské legie potlačili židovské povstání a zničili Jeruzalém i s chrámem. Zbylé strážní věže posloužili římské posádce, a jediná skoro zachovalá chrámová zeď se nyní nazývá zdí nářků. Možná, že i některým z nás se v životě zbořila nějaká ta zeď představ ideálního života v jednotě a pokoji se svým okolím. Nebo ji zbořil někdo jiný. Důležité je, v takové chvíli vědět, že ta pomyslná zeď jde znovu postavit i s použitím některých z těch rozvalených kamenů. Doma jsme byli všichni  vychováváni přísně v duchu katechismu a křesťanské morálky. (díky za to) Vše, co se však do tohoto nevešlo, bylo přestupkem nebo přímo hříchem. A pak vám najednou do života vstoupí nějací Häringové, Evelyové, Filipiové, Konzalové, Mrázkové, Šályové a mnozí další jim v otázkách víry a křesťanské etiky podobní a máte rozvalinu jako hrom. Najednou jsou z některých zaručených a neměnných pravd a biblických příběhů jen mýty. Ještě, že tito lidé jen nebourají, ale hlavně pomáhají stavět nové, pevnější a odolnější představy o žití s Bohem. Jsou nám takovým stavebním dozorem, ale zároveň i přidavači na našich stavbách.

Ježíš, ale mluvil nejen o zkáze Jeruzaléma, ale také o konci života na této zemi. Posluchače proto velmi zajímalo, kdy se tak stane. Dostávají odpověď, že není vůbec důležité vědět kdy se tak stane, ale být stále připraven na to, že se tak stane. To, co Ježíš uváděl jako známky blížícího se konce, je možné pozorovat téměř ve všech dobách církevních dějin. Kdy se tak skutečně stane nevíme a ani Ježíš to nevěděl, jak sám přiznal. Ve včerejším, také Lukášově evangeliu se ptali farizeové Ježíše, kdy přijde Boží království. On jim odpověděl: „Boží království nepřichází tak, abyste ho mohli pozorovat, ani neřeknou: Hle je tu nebo je tam. Neboť hle, Boží království je mezi vámi.“

Nestarejme se tedy o to, kdy nastane konec života na tomto světě, ale buďme připraveni na svou smrt, která ukončí náš život na této zemi a která může nastat kdykoliv. Spíše se radujme z toho, že už teď můžeme být účastni Božího království, které už je mezi námi.