Celá desátá kapitola Markova evangelia se zabývá Ježíšovým hlásáním a vyučováním svých posluchačů (nejen učedníků) na své cestě do Jeruzaléma.

Text dnešního evangelia nám mimo jiné předkládá stále aktuální téma vlastnění nebo nevlastnění majetku. Na této cestě se Ježíš setkává s jedním člověkem. Totožný příběh popisují také ostatní synoptičtí evangelisté. Jen s mírnými rozdíly. Matouš píše: „Kdosi k němu přišel“. Posléze se dozvíme, že to byl nějaký mladík. Lukáš zmiňuje: „Jednoho z předních mužů, který se ho otázal“. U Marka jde o „nějakého člověka“ který příkladně dodržuje všechny zákony a přikázání daná Mojžíšovi na Sinaji. Dodržuje je už od svého mládí, tedy od doby, kdy se stal dospělým a zralým. Nelze tudíž určit, jestli to byl stále mladík. Co lze určit je, že byl znalý všech přikázání, znal dobře Tóru a byl uznávaný, příkladně zbožný Žid a byl velmi bohatý. Ten „nějaký člověk“ vidí v Ježíšovi dobrého učitele, který je patrně ve velmi úzkém a silném vztahu s Bohem. Je tedy tím, kdo mu může odpovědět na otázku: „Co musím dělat, abych dostal věčný život“. Ten člověk veškerý svůj zájem soustředí na to, co musí nezbytně udělat, aby si s určitostí zajistil věčný život, život ve společenství s Bohem. Touží po zodpovězení své otázky, a tak usiluje o osobní setkání s Ježíšem.

Ježíšova odpověď však nadšené chování bohatého člověka nakonec velmi zarazí. „Proč se mne na to ptáš? Vždyť přece znáš přikázání“. Znáš Tóru, tak musíš vědět co je třeba ke spáse. Kdo zachovává Boží přikázání, která se týkají mimo jiné i mezilidských vztahů, tedy vztahu člověka k bližnímu je fakticky spojen s Bohem a připravován ke vstupu do života a společenství s Ním. Ježíš se už dále neodvolává na Boží přikázání, ale říká: „Jedno ti schází. Jdi, prodej všechno, co máš a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě“. Následování Ježíše. To je to, co otevře nejenom tomuto člověku cestu k věčnému životu.

Být ve společenství s Ježíšem vede k životu s Bohem. Ježíšova odpověď způsobila obrat v chování bohatého člověka. „On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen“. Jediný důvod: „měl mnoho majetku“. Tím by tento příběh mohl klidně končit. Ježíš se ale hned se svou řečí obrací k učedníkům. „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství“. Poté ještě svůj výrok zevšeobecňuje a nemluví pouze o bohatých. „Děti, jak je těžké vejít do Božího království“. Oslovením „Děti“ učedníky ujišťuje, že je jim svou láskou nablízku. Toto oslovení se však vyskytuje jen zde u evangelisty Marka.

Své třetí zvolání Ježíš doplňuje metaforou: „Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království“. Zdá se, že Ježíš jako chudý člověk je tak trochu zaujatý vůči bohatým lidem. On však vzdání se majetku nechtěl po každém. Dokonce i někteří jeho učedníci byli bohatí. Majetek, jako takový, není absolutní překážkou na cestě k Bohu. Známe mnoho příkladů, kdy bohatství a majetek může pomáhat a je prospěšný ve službě potřebným. Nejsem si zcela jistý, jestli je tomu tak vždy i v případě církevního majetku a majetku některých jejich hodnostářů. Ježíši jde hlavně o to, aby se majetek nestal modlou a brzdou na cestě jeho následování. Aby majetek lidi na cestě nezotročoval a nestávali se na něm přespříliš závislí, jako to třeba vidíme u našich vrcholných vládních představitelů. Aby člověk zůstal svobodný, netrpěl závislostí nejen na majetku, ale i na ostatních návykových věcech nebo činnostech, které ho odvádějí od nastolené cesty za Božím královstvím. A do Božího království se nikdy nedostaneme vlastními přičiněními, natož zásluhami, ale výhradně Boží milostí.

Jak jsme dnes slyšeli, u Boha není nic nemožného. Před časem jsem v jedné úvaze napsal, že Bůh má tu moc nás do Božího království protáhnout třeba i uchem jehly. Musíme však uposlechnout výzvu k následování Ježíše a zbavit se všeho, co nás činí nesvobodnými a brání nám ve změně smýšlení. Kromě potřeb svých bližních bychom měli vidět bídu tohoto světa i naší země a reagovat na nářek těch, kdo přišli v životě o vše a nyní se s voláním o pomoc v naději a důvěrou obracejí na nás.