Dnešní evangelium volně navazuje na Matoušovo evangelium minulé neděle. Příběhy sepsané Janem evangelistou, nebo spíše jeho žáky, ale i příběhy a události ostatních synoptiků, kteří psali o hodně dříve než Jan, nemůžeme chápat jako nezkreslené dokumenty. Jan tedy zapisoval zkušenosti a prožitky víry prvních křesťanů. Co se tedy vlastně tehdy u Jordánu po vynoření Ježíše stalo? Nastala velká vnitřní proměna Ježíšova sebe chápání. Dnes bychom řekli – našel se. Pochopil, že musí změnit styl svého života a také tak učinil. Včetně toho, že zavrhl možnou kariéru úspěšného živnostníka. Spolu s Janem Křtitelem začal hlásat blízkost Božího Království a nutnost změny smýšlení. Změna v Ježíšově životě se stala na základě Božího slova: „Ty jsi můj Milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení “. Tato událost s Ježíšem asi velmi silně zatřásla a prožitek z ní na něm byl určitě poznat. I to, že na něho začal působit Duch Boží, který na něm spočinul. Poznal to na něm i Jan Křtitel a proto řekl svým učedníkům: „Hle beránek Boží, který snímá hřích světa“. V kontextu s tímto, se nám může objasnit i smysl věty, v níž Jan Křtitel říká o Ježíšovi: „Stále jsem nevěděl, kdo to je“. Asi je velmi nepravděpodobné, že by se s Ježíšem před jeho křtem nikdy nepotkali, i když Jan žil velmi dlouho na poušti. Jejich matky byly příbuzné a nejspíš se navštěvovaly. Nyní se ale Křtitel ocitá v situaci, kdy toho o Ježíši ví úplně nejvíc ze všech a vydává o něm svědectví: „Je to Boží Syn – Mesiáš – Zachránce“. „Přichází po mně, ale předčí mně, protože je větší než já a je přednější než já. Já křtím vodou, ale on Duchem Božím“.

Jeho křtem jsme adoptováni samotným Bohem. Tento křest není jen na odpuštění hříchů, ale skrze Ježíše Krista, Božího Syna, se stáváme také my syny a dcerami Božími.

Je zcela přirozené, že jednou přichází čas, postavit se na vlastní nohy. Děje se tak ve vztahu rodičů a dětí, učitele a žáka, zaměstnavatele a zaměstnance, ale stává se to i v přátelství. Vést druhé ke vztahu s Bohem, znamená přijmout Krista. Víra v něho povede k dospělé odpovědnosti. Dělo se tak i v případě Janových učedníků a dost možná byli svým učitelem Janem vyzváni, aby ho opustili a šli za Ježíšem – Mistrem: „On vám dá víc, než mohu nabídnout já“. Učedníci to zřejmě cítili také tak a pospíchají tedy za ním. „Co chcete?“, „Co hledáte?“, „Koho hledáte“? To jsou otázky nejen pro učedníky, ale i pro nás dnes. Očišťují od nepravdivých a neupřímných motivacích k následování. „Kde bydlíš, kde je možné si s Tebou v klidu popovídat“? „Pojďte a uvidíte“. Přitakáním můžeme poznat, kým Ježíš je. Zkušenost s Ježíšem nás má vést k tomu, abychom v jeho přítomnosti zůstávali a chtěli s ním bydlet – sdílet s ním domácnost.

Na závěr dnešní perikopy evangelista podává zprávu o povolání apoštola Petra. U synoptiků byl Petr povolán na prvním místě. U Jana je až na třetím a k Ježíšovi je přiveden svým bratrem Ondřejem. Petrův význam, ale netkví v tom, kdy a jak byl povolán, ale k čemu byl Ježíšem povolán – být skálou.

Nezáleží tedy na tom, zda jsme byli pokřtěni už jako malé děti, nebo až v dospělosti. Důležité je dojít k poznání k čemu jsme povoláni. Proto si každý z nás má klást otázku: „K čemu jsem byl povolán já“?