Dnešní evangelijní čtení líčí nejen nasycení pěti tisíců lidí, ale má výrazný eucharistický význam a odkazuje posluchače na židovskou starozákonní tradici. Blízko byly židovské Velikonoce čili Pascha, o které se Jan zmiňuje ne z chronologických, ale z teologických důvodů. Eucharistie má být vnímána v kontextu židovské Paschy, ale i v kontextu Ježíšovy smrti právě o židovských Velikonocích. Zároveň Jan dobře pracuje s židy znalými zákona. Čtený text můžeme rozdělit na dva  oddíly nasycení, které si mnozí spojili s manou a cestou po moři – to nás odkazuje na exodus, přechod Rudého moře a mocné činy Boží. Někteří vykladači dokonce spojují výstup Ježíše na horu s Mojžíšovým výstupem na horu Sinaj a odkaz na hojnost trávy míří k dobrému pastýři, který nás vede na hojnou pastvu a dává nám pokrm života.

Za Ježíšem šel velký zástup lidí. Už zde je počátek pozdějšího nedorozumění založeného jen na základě přitažlivosti vnějších znamení a jejich neporozumění. V tomto textu Jan prokazuje znalost synoptické látky a společné tradice a rozsáhlého galilejského působení. Otázka položená Filipovi je záměrná – jde o zkoušku víry v Ježíše, jež se pak táhne celou kapitolou: jde tedy i otázku položenou nám. Lidé měli Ježíše za skutečného proroka odkazujícího na Dt 18, 15 (Hospodin, tvůj Bůh, ti ustanoví proroka jako jsem já ze tvého středu, ze tvých bratří. Jeho poslouchejte.) Ba co více, měli ho za mesiáše, ale bohužel ve smyslu politickém. Snili o obnovení Izraelského království davidovského typu a naložili by nejraději na Ježíše všechny své starosti včetně obživy, ale on se izraelským králem stát nechtěl. Měl jiné poslání.

Ježíš byl velmi zklamaný, že ho nepochopili a proto musel od nich odejít. Dostali najíst a neobrátili se: chtěli zase najíst. Lidé často chtějí silné vůdce, který za ně vše vyřeší –  nepřipomíná vám to něco ze současnosti? Ba i ten skvělý král David v dnešním čtení zklamal na celé čáře a zneužil svou moc. Na Davidovi, vyvoleném Božím, spočíval Hospodinův duch, ale ani to ho neochránilo od pokušení. Sama Boží přízeň nás automaticky neochrání, protože máme svobodnou vůli. I my čelíme různým pokušením, ale díky Kristově lásce nás Hospodin neopouští. Musíme s Boží mocí a vůlí spolupracovat. Neadorujme proto lidské syny a nezbožšťujme si své představitele. Jedině Ježíš odolává pokušení, že nasytí lidi, že jim bude vládnout a že je nábožensky zaopatří. Jen si vzpomeňme. Dějiny jsou plné rádoby mesijášů  co toto lidem slibují, neb přeci lid si to žádá. Mnohdy je k tomu můžou vést i z lidského pohledu dobré úmysly, ale vždy to nakonec končí katastrofou. Dejme si na to prosím pozor i my.

Ježíš přišel svědčit o úplně jiném království. Odkazuje na svého Otce, v jehož moci vše činí. Ježíš je Boží království. Jedině skrze něho se tam můžeme dostat. Jsme pozváni k hostině jen tak, nic se po nás nechce, a když se vzdouvá moře, tak nás Ježíš bezpečně dostane na břeh – a znovu po nás nic nechce. On je tím pravým chlebem života: zde nejde o obyčejné a pominutelné věci, ale hlásá nebeské království. On naplní všechny naše potřeby vyšším způsobem. Nejen chlebem živ je člověk, ale slovem a věcmi co vycházení z Božího království.

Na druhou stranu našemu Pánovi jde i o to abychom měli co jíst. Nejsou mu lhostejní lidé, kteří ho následují. Zde je, ale třeba i lidská spolupráce chlapce, který má u sebe pět chlebu a dvě ryby. Když se dokážeme rozdělit i s málem, co máme, Bůh to rozmnoží, a pak je z toho mála dokonce i nadbytek. Lidé nehladoví jen fyzicky, ale nedostává se jim přijetí, lásky, radosti, atd. Boží slitování se týká zrovna tak duchovní jako fyzické stránky našeho života. Starokřesťanský způsob slavení večeře Páně to dobře připomínal jednak tím, že šlo o skutečné jídlo, jednak tím, že večeře Páně byla úzce spojena se starostí o potřebné, především nuzné a hladové.

Svěřme se do péče Kristovy lásky jenž převyšuje všechno poznání. To je mysterium – toto nelze pochopit rozumem, protože nás to přesahuje, ale pokud tomu uděláme prostor, tak můžeme být Kristovou láskou naplněni a sloužit tím ostatním. Dnes budou Jitka a Marek přijímat a další členové obnovovat ministeria. Spoléhejme proto na  Kristovu lásku, která nás sytí k plnosti života. Kristova láska je služba, jako  i ministeria jsou služba. Snažme se následovat našeho Pána a odolávat pokušením tohoto světa.