Boží Duch od počátku rozpracovával Boží plán s člověkem a inspiroval lidmi zapsaná slova. Slova proroků ujišťovala lid o tom, že bude zachráněn ze všeho trápení, ze všech svých obtíží a že má tedy vlastně důvod k veliké radosti.
Dnes k nám taková ujištění zazněla shodně, v 1. čtení z knihy proroka Izajáše (Iz 52, 7-10)
a také z na dnešní den vybraného žalmu (Ž 98) – „Všechny končiny země uvidí záchranu našeho Boha“.
Autor listu Židům (Žd 1, 1-4) z dnešního druhého čtení nás ujišťuje o tom, že Bůh k nám naposledy promluvil ve svém Synu.
Jan napsal své evangelium jako poslední ze čtyř evangelistů. Svému podání dal jiný začátek než jeho předchůdci. Matouš a Lukáš uvedli Ježíše příběhem o jeho narození. Jan začíná oslavnou básní – hymnem! Jak zvláštní jsou ta slova ze samého úvodu Janova evangelia: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to slovo bylo Bůh“…“v něm byl život a ten život byl světlo lidí. A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“
Ta slova nás zvou ke chvalozpěvu odvěkému Kristu, který přišel na svět jako Ježíš Nazaretský. Proč Jan použil pro Ježíše označení „Slovo“? Říká nám že „Na počátku bylo Slovo.“ Je to proto, že sám zakusil Ježíšova slova jako Boží pravdu a Ježíšovu osobu jako Boží pravdu tak jednoznačným způsobem. Pochopil, že Ježíš sám – v tom, jak přišel, jednal, vyučoval, zemřel a vstal z mrtvých – byl definitivním a nejvyšším Božím sdělením. To, co nám Bůh chtěl sdělit, nespočívalo pouze v tom, co Ježíš říkal, ale v tom, kdo Ježíš byl a co vykonal. To on je vyjádřením Božího plánu spásy – záchrany pro lidi, je vyjádřením Božího slova. A takovéto „slovo“ měl Bůh od samého počátku.
Jan nás vede k prohloubení našeho chápání Kristova narození. Chce obnovit, prohloubit
a posílit naši křesťanskou víru. Má na mysli jednoznačně slovo Ježíšovo. Slovo, které dalo život jeho víře, víře jeho bratří a sester i víře naší. Slovo, které vnáší světlo do našeho života, do všech jeho temných míst i do temnot světa ve kterém žijeme. Mezi všemi slovy, řečmi, učeními a vyprávěními, pověstmi a bájemi, příkazy a zákazy – přineslo právě slovo Ježíše skutečné světlo našim životům. Evangelista Jan nás povzbuzuje. Říká nám, že slovo Ježíše – slovo, ve kterém je pro nás přítomen on sám – bylo už na samém počátku všeho bytí. Ježíš byl od počátku u Boha, byl jeho stvořitelským slovem. Slovo Boží se stalo člověkem. Osobou. Ježíšem z Nazareta. To slovo, které dalo život, řád a smysl všemu. To slovo Hospodinovo, které vyvedlo z otroctví a pozvalo do společenství smlouvy lid Izraele. To slovo, které v těžkých dobách mluvilo ústy proroků. To Slovo se vtělilo. Stalo se konkrétní osobou – Ježíšem. Ten jako vyslanec Boha, přišel na svět, aby mezi námi mluvil v zastoupení Boha, svého Otce. A přináší do naší situace odpuštění a smíření. Logos je Smysl. Je to dobrý základ světa. Ručí za něj sám jeho autor – Bůh, který svým Duchem vdechl člověku život! Bůh, který sytí život lidí dobrem, který život obnovuje a naplňuje! Pán, který si nás zamiloval, i přes to všechno, co mezi námi už bylo a ještě bude.
Slova informací o Ježíšovi, která slyšíme, si přetváříme do určitých představ. Aby nás mohla proměnit, je zcela nezbytné, aby se z nich stala námi prožívaná realita. Jedině tak se Ježíš stane naším světlem do života.
Bůh, který je Logos, Život a Světlo, přišel k nám! Tak, jak to zaslíbil skrze proroky. Smysl sám se vtělil. Otec přišel jako Syn.
Nemusíme se bát o budoucnost a nemusíme podléhat strachu. Máme mocného Zastánce. Jsme milováni! Stále platí pro každého z nás námi nezasloužené Boží pozvání do rodiny jeho dětí, mocí jeho lásky a cestou víry. Bůh neodvolal poselství o smíření pro hříšné. To je to světlo, které ve tmě svítí a žádná lidská tma je nepohltila a nikdy nepohltí.
Od příchodu Ježíše Krista máme naději, že i když budeme zažívat temnoty života, které nám zakryjí zrak, tak víme, že se v nich nalézá světlo, které nic nepřemůže. Světlo, které nás zachrání z každého nebezpečí a které je pevným bodem, na který se můžeme kdykoliv v našem životě spolehnout.
To je světlo, které nám dokáže svítit nejen dnes, ale každý další den.